S jakým cílem jste přijel na Jaltské mezinárodní ekonomické fórum?

Zaprvé jsem se chtěl podívat, jak se plní sliby. Podívat se, jak se zlepšila dopravní infrastruktura. Bohužel jsem moc neviděl z nového letiště, ale prošli jsme jím naprosto bez problémů. Po cestě, kdy nás vezli minibusem, mi připadalo, že silnice je opravena. To je také pěkné. To jsou pozitivní věci. Nemohl jsem posoudit Kerčský most, což je největší stavba. Zatím jsem také neviděl ekonomická čísla, HDP a jednotlivá konta — co dělá turistika a co dělá zemědělství. Zdá se mi ale, že tady určitý pokrok je, už jen z toho, že tady na Krymu přibývají obyvatelé. Kdyby lidé nebyli spokojeni, tak by nepřicházeli. To si myslím, že je to nejdůležitější, jelikož tam, kde jsou spokojeni a kde mají práci, tak tam přicházejí. V tomhle nemůže být Krym, ani Rusko, výjimkou.

Dále jsem byl zvědav, která témata se na fóru budou probírat. Zejména novináři, kteří mě prosili o rozhovor, se mě ptali, co společně s Ruskem můžeme udělat. Společně můžeme navázat na programy výchovy mladých — výměnné pobyty mezi univerzitami, což je financováno z evropských fondů. Myslím, že v tomto směru je velká šance, aby se mladí lidé mezi sebou vyměňovali a některé semestry byli tady. Další věcí, která je nezbytná, je pustit se do turistiky. Tato oblast je podobná jižní Francii, to si doslova říká o zhodnocení. Třetí věcí je to, že jsem tady neviděl mnoho fotovoltaiky. To je do budoucnosti obrovská šance — instalace a údržba. (…) Myslím, že by se dalo najít mnoho oblastí, ve kterých by se sem od nás mohlo dovézt hodně zboží. Obrovská šance jsou vinice. Sovětské šampaňské je známka, již lidé znají. Ale to je běh na dlouhou trať.

Zaujala mě velká účast z jednotlivých zemí, hlavně ze Sýrie. Ta by měla v nejbližší době dostat výraznou pomoc, aby se obnovila struktura státu, aby se mohli vrátit lidé, kteří odešli. Když jsem loni byl na diskuzi s Bašárem Asadem, tak ten říkal, že to je naše největší ztráta (lidé, jež odešli). To si myslím, že by Syřané velmi přivítali, místo přihlouplých sankcí a podporování nejrůznějších skupin, o nichž se vyjádřil i Donald Trump ve smyslu, že „my jsme tady vyzbrojili a vycvičili lidi, o kterých nic nevíme a oni nám najednou zmizeli a objevil se Islámský stát".

Pojďme udělat krok zpět, když jste hovořil o turistice. Máte na mysli turistiku mezi ČR a Krymem?

Myslím ze všech států, jelikož se jedná o velmi atraktivní lokalitu. Je tady jistá tradice, hlavně ve střední Evropě — když se moji rodiče vrátil v roce 1957 z Jalty, tak mi říkali, že to tady musím někdy vidět! Tohle tady je a lidé si to v rodinách předávají. Tahle země je pro turistiku jako stvořená. To by vedlo i k tomu, že by se spotřebovávaly místní produkty, jelikož je zde velmi silné zemědělství, hlavě v severní části Krymu. Evropské státy nechtějí, a to je jejich hloupost, aby se sem dováželi jejich potraviny. To je obrovský impuls pro místní průmysl.

K tomu, aby mohla probíhat větší turistická výměna, je potřeba dopravní infrastruktura. Bavíme se o letecká dopravě. Do jaké míry je v současné situaci reálné vytvořit přímé lety mezi Simferopolem a hlavními městy Evropy?

Po volbách v evropských zemích to vypadá, že se změní situace. Typické je Rakousko, vypadá to, že změna bude i v Itálii, ale například Francie trvá na sankcích, což je hloupost, kterou si likvidují zahraniční obchod s Ruskem. Rakušané mají zde na fóru dokonce i velkou delegaci z Lince.

Ohledně dopravy. Nemusí se jednat o přímé lety z těch hlavních letišť, může se jednat o menší letiště v jednotlivých zemích.

Jakmile ovšem nějaká letecká společnost začne provozovat linky na Krym, tak se vystaví mezinárodnímu tlaku…

Já bych se toho nebál. Když jsem se byl podívat na plynovém poli v Íránu v období největších sankcí, tak jsem viděl, jak tam staví společnosti ze všech velkých států Evropské unie, jen Česká republika byla v linii sankcí a nebyl tam z Čech ani šroubek. Ti hlupáci, kteří sankce brali vážně, tak ostrouhali, ostatní profitovali. Když byli největší sankce proti Libyi, tak jedna třetina spotřeby ropy v Itálii byla pokrývána z lybijské ropy. Já si myslím, že tyto sankce jsou spíše jen vytírání zraku veřejnosti.

Cesta na Krym by se vždy našla, kdyby existovala vůle. Například přes Turecko — je to jen kousek a Istanbul má obrovské letiště.