Pane Čarnogurský, vy jste během vašeho vystoupení navrhl vytvoření jisté formy právnické osoby na Krymu pro obchodování se Spojenými státy, které by tím de facto musely uznat Krym. Odkud se toto řešení vzalo?
Toto řešení vyvstalo během diskuze o řešení krize mezi EU a Ruskem. V podstatě to spočívá v tom, že problém sankcí se přesouvá z veřejnoprávní roviny, té mezistátní, do soukromoprávní, jelikož ona firma, jež by byla vytvořena, by byla soukromá společnost. Tu by Rusko pověřilo dělat transfery s komoditami, o které mají Spojené státy zájem (například titan či jiné vzácné kovy), a záleželo by na konkrétní americké či evropské firmě, jež by s ruskou společností vstupovala do obchodu. Jinými slovy tento doteď mezistátní problém by se přesunul do roviny soukromých společností.
Kdo by z ruské strany byl vlastníkem této právnické osoby?
Kdyby to byla soukromá společnost, jak by ji mohl ruský stát řídit? Jak by bylo zabráněno tomu, aby tam nedocházelo k vytváření nějaký velkých korupčních struktur?
Stejně jako se řídí jakákoli jiná akciová společnost. Mohlo by se jednat i o s.r.o, ale spíše by to byla akciová společnost. Riziko vzniku korupce je všude, od toho jsou ale orgány činné v trestním řízení, aby to zachytily.
U autorů návrhu tedy nevzniká žádný strach z toho, že by tam mohlo docházet k nějakému zneužívání pozice či jiným tržním deformacím?
To by ani nepřicházelo v úvahu. Tato společnost by měla zplnomocnění od příslušných ruských ministerstev a institucí — pokud to půjde přes onu společnost, tak to půjde v rámci ruského zákonodárství a (firma) bude fungovat jako kterákoli jiná ruská společnost. Zaprvé není zakázán obchod se všemi ruskými společnostmi, zadruhé, opakuji, že by se jednalo o soukromoprávní operace.
Tento postup by ze své podstaty donutil uznat Krym.