Přestože byl objeven v roce 1934, papyrus ležel uložený a zapomenutý v Metropolitním muzeu umění (MET), než na něj v digitálním katalogu MET narazil doktor Michael Zellmann-Rohrer z Oxfordské univerzity.

„Papyrus pochází přibližně ze 6. století n. l.," říká Zellmann-Rohrer časopisu Newsweek. „V té době křesťanství bylo oficiálním náboženstvím v Egyptě stejně jako ve Východořímské a Západořímské říši. Byla zde rozsáhlá infrastruktura náboženských úředníků, kostelů a klášterů," vysvětluje Zellmann-Rohrer.

Text psaný v koptštině hovoří o Bohu jako o tom, „kdo panuje Horou vraždy". Tím se odkazuje na příběh Abraháma v První knize Mojžíšově, ve které je vyzván, aby obětoval vlastního syna Izáka.

V První knize Mojžíšově Bůh na poslední chvíli Izáka zachraňuje. V tomto papyrusu je však Izák skutečně obětován. Jak upozorňuje Zellmann-Rohrer, tato verze se opakuje v mnoha jiných antických textech.

Není jasné, kdo je autorem tohoto textu, nicméně podle vědce to nejspíše nebyl profesionální písař. Pracovní hypotézou je, že jeho tvůrce za poplatek poskytoval rituální služby klientům. Tímto způsobem mohly být zpracovány modlitby a amulety. Tento papyrus by měl být pracovní kopií dotyčného autora, domnívá se doktor.
Podle něj text mohl být přepsán z jiné knihy a mohlo se na něm podílet několik osob. Mohlo se jednat o křesťany, kteří sdíleli některá gnostická vyznání. Gnosticizmus představuje náboženský směr pozdní antiky, který spojuje prvky křesťanství a judaismu.

„Křesťanství nebylo v té době monolitním náboženstvím a vedle sebe existovalo množství různých vyznání," vysvětluje Zellmann-Rohrer. „Tento papyrus ilustruje rozsáhlé začlenění gnosticizmu a dalších apokalyptických tradicí do kultovní praxe věřících osob," dodal vědec.