"Právě jsem objevil MY - a jsem nadšen. Musel jsem se však o tomhle časopisu dozvědět od matky, protože nikde není vidět. Proč na něj trochu neupozorníte? I v trafikách je to podpultovka. Vepředu jsou vystavené samé příšerné bulváry, jeden jako druhý, ale vy (vlastně MY) jste až kdesi hluboko zahrabáni. Je to po dlouhé době první časopis, ve kterém o něco kloudného jde. Tedy o náš národ a stát. Přinášíte spoustu užitečných a zajímavých informací, v klidném tónu, bez fangličkářství. Přečetl jsem to jedním dechem od A do Zet (dokonce jsem vyluštil i tu historickou křížovku, přestože na křížovky jinak kašlu). Už jsem si vás předplatil a hlásím se spolu s vámi do řad šiřitelů myšlenky druhého národního obrození. Mám pro to něco udělat? A prosil bych o zaslání předchozích čísel (dostala se mi do rukou až čtyřka).
Hlavně ale něco udělejte vy s tím, aby se o "myčku" dozvědělo víc lidí. Televize, nebo aspoň nějaké bilboardy, nebo něco podobného. Je to hrozně důležité!
S bojovými vlasteneckými pozdravy
Radek K.
Brno
Především děkuji za hezká slova. A za to, že již také patříte ke stovkám prvních předplatitelů a prvním tisícům čtenářů měsíčníku MY (z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska). A konečně i za to, že se hlásíte "do řad šiřitelů myšlenky druhého národního obrození". Souboj o další existenci našeho tisíciliteého národa a státu jde vcelku rychle do finiše, a bude potřeba každé ruky, každé hlavy. Ptáte se, co máte pro to udělat. Pokusím se něco konkrétního (prázdných slov už bylo k nesnesení dost) navrhnout. Ale to musím ještě pár slov předeslat:
Zaujalo mě, že jsme "podpultovka". Je to totiž skutečně tak. Kdo si o MY v trafice nebo třeba i velkých prodejnách (včetně prodejních řetězců, kde také už jsme) neřekne, sotva ho objeví. Je opravdu asi nikoli náhodou obvykle zasunut hluboko pod tím šíleným nánosem různých tiskovin, které si kdovíproč stále ještě také říkají časopisy. MY se pokoušíme slovo časopis (v němž je tak důležitý onen kmen ČAS) znovu oživit, dát mu opět nějaký smysl. A současně naše čtenáře nenudit: prostě "zábavný měsíčník o vážných věcech", jak stojí v jeho záhlaví. Myslím, že si na nějaké takové skutečné časopisy (jako bylo třeba svého času právě také brněnské "myčko") ještě pamatujete. Svůj věk jste mi sice neprozradil, ale tím, že znáte slovo "podpultovka" (pokud jste ho nepochytil také od maminky), o sobě říkáte mnohé.
Ano, navzdory zdánlivému spotřebitelskému "ráji" už opět žijeme ve světě, v němž je mnohé "zboží" nedostatkové, či přinejmenším "ukryté" pod hromadami zbytečností. Mimochodem, všiml jste si, že když chceme koupit něco kvalitního, už to opět "sháníme"? Počínaje třeba českým česnekem (s tím španělským nebo čínským se absolutně nedá srovnávat) a dobrou cibulí? Mluvím o těchto důležitých součástech naší kuchyně proto, že v jedné své skvělé knize podotkl kdysi spisovatel Josef Škvorecký, že se cibule a česnek se socialismem nesnášejí (myslel tím ten náš někdejší "reálný", který už tady v horším vydání opět máme): buď vůbec na trhu nejsou, nebo jsou tak mizerné, že je nelze použít. Dokonalý postřeh mistrův!
Přinejmenším stejné - i když daleko závažnější - je to s "trhem" podstatných informací a myšlenek". Ztrácejí se. Ne, že by vůbec nebyly. Je jich dokonce více, než kdy dříve, což odpovídá vážnosti situace, ve které náš opětovně ohrožený stát a národ je. Jenže se z nich stávají - a jak vidno stále více stávat budou - "podpultovky". Pro nastupující totalitu je aktuálně nebezpečný především internet. To, co se v posledních měsících děje kolem vládních útoků na svobodu sociálních sítí a některých nepohodlných webů (Protiproud je samozřejmě první na ráně), je nám, kteří si ještě pamatujeme totalitu předchozí, bohužel důvěrně známé. Jen prostředky umlčování byly tehdy jiné, protože nebyly současné technologie. Bolševické metody se však nemění, ty jsou věčné.
Naši utlačovatelé mají čím dál větší strach z vlastního lidu - a tak sahají opět zcela otevřeně k násilí: Za některé projevy či výroky se i u nás již opět chodí za mříže. Také válečná mediální propaganda jede na plné obrátky: lže a lže a lže - a je jí úplně jedno, že to už dělá stejně nestydatě a průhledně jako její předchůdci. Nesouhlasný názor je onálepkován jako "nenávistný" či lživý - a je z internetu smazán. Bez soudu, bez možnosti obrany. Nevím, zda jste zaznamenal, co právě teď řekl předseda našeho Ústavního soudu Pavel Rychetský Bakalovým (Hospodářským) novinám:
"Jsou sociální sítě nepřítelem ústavního řádu? Jejich nezanedbatelný obsah nepochybně takovým nepřítelem je. Pro mě bylo příjemné překvapení, že Spolková republika přijala zákon, který umožňuje bezprostřední cenzuru a zásahy do obsahu sociálních sítí. Jsem samozřejmě zvědavý, jak tento zákon obstojí před německým Ústavním soudem. (...) Pléduji za to, aby orgány trestního řízení zvýšily kontrolu obsahu sociálních sítí..."
To říká předseda nejvyššího soudní instance našeho státu, soudu, proti jehož výrokům není možné žádné další dovolání! Jaký div, že ač o to tolik usiluje, prezident republiky ho nechce přijmout...
Říkáte, milý Radku: "Hlavně ale něco udělejte s tím, aby se o "myčku" dozvědělo víc lidí. Televize, nebo aspoň nějaké bilboardy, nebo něco podobného. Je to hrozně důležité!" Souhlasím, v této situaci je opravdu hlavní, aby se lidé dozvídali o zdrojích podstatných informací. Jenže - jak to udělat?
Pokud by MY vydával nějaký mediální gigant, nebyl by to problém: Naši milovaní miliardáři (Bakal, Babiš, Křetínský) mohou platit nekřesťanské peníze za "předsazené pozice" svých časopisů v trafikách a prodejnách (jejich tituly jsou prostě vidět), mají reklamy v televizích, rádiích, na bilboardech. To MY všechno nemůžeme. Jsme malá skupinka lidí s velmi omezenými prostředky, které tak tak stačí na vydávání časopisu a pokrytí nákladů na distribuci. Problém je v tom, že pokud by MY vydávali ONI, nebylo by to MY, ale ONI.
Řešení je proto pouze jedno: že do toho vy - a lidé jako vy - půjdete s námi. Že o nás řeknete každému ve svém okolí, v zaměstnání, v hospodě, kdekoli. Že přesvědčíte další, aby si MY předplatili, protože to je jednak jediný způsob, jak zajistit, aby zájemce časopis pravidelně dostával, jednak redakci umožní dýchat. Nemluvě o tom, že pro čtenáře je pak časopis levnější než v trafice, neboť nemusíme platit distribuční marže, ale jen poštovné.
Ostatně pro předplatitele chceme - tak brzy, jak to jen bude možné - zřídit čtenářský Klub MY, který jim přinese řadu dalších informací, výhod a koneckonců i zajímavých "předmětů". Ale to až budeme ještě trochu silnější. Není to nemožné. Například na Slovensku existuje náš partnerský časopis Zem a vek, jehož provoz je již plně hrazen z předplatného. A to má Slovensko téměř o polovinu menší trh, než je ten náš - tak proč by to nešlo také u nás, "v Čechách, na Moravě a ve Slezsku"?
Mohla by to být taková docela dobrá bojovka - příprava na Druhé národní obrození (v našem případě možná spíše "probuzení"): Získejte pro nás dva tři čtenáře, optimálně předplatitele. Co za to? Nic. Tedy nic materiálního. Vlastně ano. Stanete se hmatatelnou součástí projektu národního obrození. Buditelem. Zavoláme si (díky za kontakt) a řekneme si o tom více.
Milý Radku,
použiji váš dopis i s mou odpovědí v Protiproudu (samozřejmě respektuji, že nechcete uvést plné jméno a velmi to chápu). Třeba se najdou mnozí jako Vy, kteří nám dají o sobě vědět. Ostatně - oni se již ozývají. V blízké době se třeba chystám do Třince za skupinkou lidí kolem pana Gorného, za jinými v Brně a Ostravě, za dalšími na Mostecku a Budějovicku. Plánuji s kolegy celou sérii takových setkání. Je nejvyšší čas něco dělat. A měsíčník MY bude naším pojítkem.
S díky a mnoha pozdravy Vám a Vašim přátelům
Petr Hájek
Pro ty, kdo ještě MY neznají, odkazuji alespoň na web www.mesicnikmy.cz.
A nabízím "procházku sadem" ("v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled") prostřednictvím dubnového čísla MY, které je již na stáncích. Ale - jak řečeno - pokud si rovnou nezařídíte přímo v redakci či na výše uvedeném webu předplatné, je třeba si o časopis říci. Bude totiž zahrabán v hloubi pod balastem. Co tedy číslo 4 přináší?