Nejprve dobrá zpráva: nezaměstnanost v Česku je nejnižší za posledních dvacet let. Skoro to zní, jako kdyby pracáky zely prázdnotou a úřednice by konečně mohly nerušeně celý den hrát Fruit Ninju. Zdání klame. Je to trochu složitější.

Pracovních nabídek je stále dost, chybí ale lidi. V některých krajích si potenciální nezaměstnaný může vybrat hned z několika pracovních míst. Ekonomové bijí na poplach. Situace začíná být kritická. Není už neobvyklým jevem, že kvůli nedostatku pracovníků podniky raději zakázky dají firmám z okolních zemí.

Nedostatek kádrů se může odrazit na ekonomice. Její růst je do značné míry závislí na dostatečném přísunu levné pracovní síly. Vláda musí řešit, co dál. Je naší spásou řízená ekonomická migrace?

Sputnik se na názor zeptal Zbyňka Fialy, bývalého šéfredaktora týdeníku Ekonom.

Podle posledních čísel je nezaměstnaných v Česku asi 264 tisíc osob. Firmy mají přesto problém najít pracovní sílu. Není to paradox?

Je běžné, že volná místa i nezaměstnaní jsou na pracovním trhu vedle sebe. Není to v pořádku, ale úplně to obvykle odstranit nejde. Konjunktura přináší nové a nové zakázky, ale ne každý umí všechno, ne vždy je práce tam, kde lidé bydlí nebo mohou za rozumných podmínek dojíždět a ne všude jsou ochotni platit přiměřené peníze. Tomuto problému se říká strukturální nezaměstnanost, a možná je zbytečně vyšší, než je nutno.

Procházel jsem teď Příbramí, kde před lety utichla důlní činnost a s ní většina pracovních příležitostí, a teď jsou nad hlavní obchodní tepnou velké transparenty nabízející dělnická místa. Problém je, že často za minimální mzdu. Chápu, že to neláká.

Noviny píší, že například na Pardubicku si každý nezaměstnaný může teoreticky vybírat až ze tří volných pracovních míst. Není to tak, že na úřadě práce už sedí jen v uvozovkách flákači bez vyhlídek na práci?

Často může jít o problém speciální kvalifikace, které zmizely příležitosti. Přitom si to vynucovaly právě podniky, aby se školy přizpůsobovaly jejich okamžitým potřebám. Ale vedle toho jsou tu určitě i lidé, kteří prostě nejsou schopni běžného pracovního nasazení. Nejsou to jen invalidé, mají jiné nastavení v hlavě.

Nedávno to popsal vynikající český sociolog Libor Prudký, který se tématu věnuje. Kdo má v sobě trochu nomáda nebo člověka přírodního, žijícího dnem, má potíže s režimem přesahujícím tento horizont. Když jsem natáčel v Austrálii a seznamoval se hlouběji s tradicemi původních Austrálců, patřilo k nim zjištění, že práce škodí. Dnes to interpretujeme tak, že škodí neúměrné zásahy v jejich jedlém lese. Stejně tak pro ně nemělo smysl spořit a něco ukládat pro budoucnost, protože ovoce je lepší čerstvé a zásoby se zkazí.

Není to tak hloupé, jak to zní, i my bychom měli prací méně škodit a stejně tak si i víc vážit přítomnosti, třeba vztahů v rodině, aby měly aspoň srovnatelnou hodnotu a práva na náš čas jako vysněné zářné zítřky.

Ne všichni lidé bez místa jsou flákači. Vždycky bude potřeba hodně práce, kterou nikdo nezaplatí. Nejde jen o domácí péči, ale třeba různé zvelebovací zásahy v obci a okolí, které by si zasloužily nějaký nepodmíněný základní příjem.

Jaké řešení se nabízí pro český pracovní trh? Doširoka ho otevřít pro ekonomické migranty z Ukrajiny nebo Mongolska?

To je tradiční šílený nápad, který má podtrhnout mzdovou hladinu. Nedivím se, že to odboráře vždycky rozzuří. Především je třeba odstraňovat příčiny strukturální nezaměstnanosti, jako je chabá mobilita pracovní síly, například zlepšováním spojení hromadnou dopravou a snižováním dopravních nákladů. Vedle toho je tu problém s bydlením, nájemní bydlení začíná být nestydatě drahé, z nízké mzdy byt neuživím, a s vlastní nemovitostí je zase člověk přikován k místu, protože kde není práce, tam barák neprodám. Dříve se to řešilo podnikovými a obecními byty.

A investice do moderních technologií? Nebylo by to východiskem pro české firmy?

To je samozřejmě klíčový problém. Investice do moderních technologií zbrzdila uměle oslabovaná koruna, která je činila příliš drahými. Ale mění se i klíčové výrobní obory. Třeba automobilová výroba je v kleštích podvodů s dieselovými motory a stále reálnějšího nástupu elektromobility. Lidé váhají, jestli nemají počkat s obměnou vozu na model, který už bude na baterky. Ukazují to statistiky z automobilového trhu, kde prodeje začínají klesat.

Jak automatizace, tak zásadní změny v poptávce nám problém s nezaměstnaností vrátí. Ale snad už do toho vstoupíme poučeni, a třeba ve školách znovu vzroste význam univerzálnější vzdělanostní výbavy, nikoliv podbízivé přizpůsobování okamžitým potřebám výrob, které tu zítra nebudou.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce