Návrh nového programu KSČM
15. 4. 2018
Pozn. red. I. D. Publikujeme text návrhu iniciativní skupiny v KSČM. Programových dokumentů obecně je málo, čtenáři mají možnost zhodnotit alternativu k současnému programu
verze 1.3
1) Preambule
2) Drsné vystřízlivění ze sametových slibů3) Socialismus jako cesta pro budoucnost
4) Dodržování slibů jako neporušitelný závazek občanům
5) Od diktatury politických pseudoelit ke skutečné vládě lidu
6) Od právního řádu sloužícího privilegovaným ke spojení práva s morálkou, spravedlnostia ochraně slabších
7) Od ekonomické kolonie k samostatné národohospodářské politice
8) Od trosek ožebračeného státu k silnému garantovi veřejných služeb a důstojného života
9) Od asociálních daní ožebračujících chudé a poklonkujících bohatým ke spravedlivýmdaním a jejich využití ve prospěch všech občanů
10) Od vlády zdravotních pojišťoven a soukromého kapitálu k modernímu zdravotnictví, vněmž na 1. místě je vždy pacient
11) Od popelnice Evropy ke kvalitním potravinám za přiměřené ceny
12) Od džungle bez pravidel k organizovanému systému kvalitního vzdělání všech stupňů
13) Od živoření a dluhových pastí k funkčnímu systému sociálního zabezpečení pro důsto-jný život každého občana
14) Od vykořisťování závislé práce a žebráckých mezd ke spravedlivým odměnám a sku-tečné rovnosti zaměstnanců se zaměstnavateli
15) Od hypoték a celoživotního zadlužení k přirozenému nároku každého občana na důsto-jné bydlení
16) Od podřízenosti agresivním mocenským paktům k bezpečné zemi pro bezpečný svět17) Od vazalství k rovnoprávné evropské spolupráci
Preambule
Pro tuto verzi není text Preambule prozatím důležitý. Její návrh doplním až po případném dosažení konsensu na hlavních obsahových okruzích nového programu.
2) Drsné vystřízlivění ze sametových slibů
Rok 1989 přinesl občanům této země falešné sliby a plané naděje. Změny, které měly být ces- tou k demokracii a prosperitě, se ukázaly být vzdušnými zámky a nástrojem manipulace nastupující mocenské třídy. Namísto slibované svobody v naší zemi rychle vznikla krutá ekonomická nesvoboda většiny občanů, započalo vykořisťování pracujících a mohutné rozkrádání majetku státu, tj. majetku náležícího nám všem.
Namísto lidí práce se preferovanou skupinou stali vlastníci výrobních prostředků. Novodobí „demokraté“ rozbili proti vůli většiny občanů tehdejší ústavní úpravě společné Československo. Pravicové strany naší zemi začaly systematicky škodit již okamžikem svého vzniku, zakládaly účelové koalice, umožnily propojení politiky s kmotrovským prostředím a jejich bezbřehá arogance vyvrcholila obřími aférami, které si většina občanů v roce 1989 neuměla představit ani v nejdivočejším snu.
Kvalita života lidí práce postupně klesala, namísto lékařů, učitelů a vědců vznikly nové společenské pseudoelity rekrutované z privatizačních zbohatlíků, nepracujících restituentů, potomků šlechty a odhodlaných tunelářů. Došlo k rozvratu systému společenské soudržnosti, místo které nastoupil neskrývaný individualismus a otevřená preference sobectví. Nemocní lidé byli zatěžování zdravotnickými poplatky, začali řádit soukromí exekutoři, privatizovaly se podniky, nemocnice a vůbec všechno, co mělo nějakou hodnotu a po čem někdo z novodobé elity za- toužil.
Václava Klause coby otce českého kmotrovského kapitalismu a zuřivého odpůrce přímé demokracie přirovnávajícího manželskou nevěru k adrenalinovému sportu zvolil Parlament posléze prezidentem. Ten se na konci svého druhého období rozloučil hromadnou amnestií i té malé hrstky ze všech tunelářů, které se lopotně podařilo dostat za mříže. O rozkradení zbytku prostředků zdecimovaného státu se postaraly církevní restituce, o jejichž oprávněnosti znělo mnoho pochybovačných hlasů i ze samotných církví. Posledním výstřelem původní kmotrovské gardy byla sekretářka premiéra, která úkolovala generalitu vojenské rozvědky a ke zděšení nás všech jí tato generalita poslouchala.
Po všech těchto událostech není divu, že důvěra lidí v politiku klesla ke dnu. V předčasných volbách roku 2013 se proto lidé upnuli ke hnutí ANO, které se prezentovalo jako antisymbol mafiánského kapitalismu, a lidé vyprahlí touhou po nenaplněné spravedlnosti mu dali důvěru i přesto, že v jeho čele stojí jeden z největších oligarchů této země a hnutí nemá ani oficiální politický program. I přesto, že hnutí ANO skutečně odstranilo z čela politického pelotonu nejhorší bahniště tvořené společenstvím „ODS a partneři“, systémové problémy této země vyřešit neumí. A ani umět nemůže, neboť je samo součástí systému, který je vyvolal. Možnost řešení popsaných problémů totiž dalece překračuje programy všech kapitalistických politických stran, neboť jejich společným jmenovatelem je sám kapitalismus coby zdroj a zároveň iniciátor vlastních krizí. Ty proto není možno řešit v rámci tohoto systému, ale pouze nahrazením systémem jiným.
Po více než čtvrtstoletí obnovené restaurace kapitalismu v naší zemi se znovu potvrdilo, co jsme věděli již dávno. Kapitalismus opravdu nepředstavuje kvalitativní vyvrcholení historického
vývoje. Není schopen řešit dokonce ani nejzákladnější lidské potřeby včetně práva na důstojný život, které ve 21. století zahrnuje mj. právo na práci a spravedlivou odměnu, bydlení, dostatečnou a zdravou výživu, zdravotní péči, bezpečnost, vzdělání a rozvoj osobnosti. Řešit tyto věci neumí a ani nechce, neboť pro kapitalismus má člověk význam pouze jako zdroj práce přinášející zisk, a i to pouze tehdy, pokud k zisku nevede cesta jiná, kupř. pomocí robotizace výroby.
Kapitalismus už lepší nebude a ani být nemůže, protože zavrženíhodné jsou již jeho základní postuláty. Poté, co se z kapitalismu stal světový hegemon, směřuje jeho vývoj postupně k čím dále větším ohavnostem, jak ukazuje mj. též v současnosti se prosazující forma rentiérského kapitalismu, odhalující jeho parazitickou podobu v plné nahotě, a oproti klasickým formám kapitalismu již nenabízí ani formální prostupnost společenských tříd, nýbrž uměle petrifikuje postavení vrstvy privilegovaných nikoliv nepodobný kastám, kteří do systému čím dál méně odvádějí a čím dál více z něj těží.
Krize, které kapitalismus produkuje, řeší asociálním darebáctvím, vyděračským klackem i válečnými zločiny. Sklízí humanitární pohromy, migrační vlny a explozi teroru. Vládnoucí elity hájí zájmy velkého kapitálu a peníze našich občanů mizí v zahraničí. Církev namísto pomoci potřebným vytrvale saje stát, přičemž mladé rodiny jsou odkázány k životu v nouzi, senioři ne- mají na nutné léky, chudí chudnou a bohatí bohatnou! Lidé jsou zbaveni důstojnosti a posléze i naděje na její obnovu.
Kapitalismus selhává již ve svém základním paradigmatu, kterým je otevřené uznání „práva silnějšího“. Nutným důsledkem je totiž rezignace na úsilí o dosažení společenské spravedlnosti, které lze chápat jako nezbytný předpoklad legitimity jakéhokoliv mocenského systému.
Kapitalismus dokonale zneužívá čtyř významných vlastností člověka a společnosti, a sice že:
- lidské potřeby jsou neomezené
- vzácné sloužící k jejich uspokojení jsou výrazně omezené
- rozdíly ve schopnosti jednotlivců uspokojovat své potřeby jsou extrémní
- člověk usiluje o uspokojení svých potřeb bez významnějšího ohledu na újmu druhých
Pokud jako alokační mechanismus vzácných zdrojů použijeme prostý silový střet mezi úsilím jednotlivců o uspokojení jejich potřeb nazývaný kapitalistickou terminologií „svobodný trh“, důsledky jsou nevyhnutelné. Trh není zdrojem ani referenčním kritériem hodnot, a proto nemůže být ani jejich spravedlivým distributorem. Použitím tržní alokace vlastně říkáme, že vzácné zdroje mají být rozdělovány podle „práva silnějšího“ bez ohledu na to, zda některá ze stran tržního konfliktu předmětné zdroje potřebuje k zajištění existenciálních potřeb a druhá k rozmařilé kratochvíli.
Trh tak nezná přiměřenost ani sociální spravedlnost, je pouze bezpřívlastkovou výslednicí působení sil protikladných zájmů, která nechce a ani neumí být spravedlivá. O uspokojení téměř každé potřeby je nutno „tržně“ bojovat, tj. člověk člověku má být vlkem. Čím silnější, sobečtější a bezohlednější vlk, tím je „tržně úspěšnější“. Kdo nechce či neumí být vlkem, má smůlu. Láska k bližnímu a morálka se zde nenosí.
Jakou cenu na plně liberalizovaném trhu zaplatí smrtelně nemocný pacient farmaceutické firmě za nezbytný lék, jehož úhrada není v zájmu tržně jednající zdravotní pojišťovny? Jakoukoliv, jde mu přece o život. Chce-li žít, akceptuje nakonec jakékoliv podmínky, neboť pouze tehdy bude firma „svobodně“ souhlasit se „svobodným“ uzavřením smlouvy o poskytnutí léku. Učebnice neoliberalismu konstatuje, že dohody mezi tržními stranami bylo dosaženo, tj. trh se vyčistil. A kapitalista dodá, že vše proběhlo „svobodně“ (pacient měl přece svobodné právo umřít).
Vykořisťovatelský základ kapitalismu se však projevuje i v celé řadě dalších aspektů. Člověk je tvor výlučně kolektivní, a to dokonce natolik vyhraněně, že bez kooperace s ostatními v pod- statě nemůže existovat. Veškerá lidská kultura je založena na kooperaci, rozvíjení dosažených poznatků mezigeneračním dědictvím a socializaci jednotlivců v rámci lidské společnosti od jeho narození po smrt. Ani sebeschopnější vědec se neobejde bez spolupracovníků, veřejných sítí, ošacení, alimentace i řady dalších statků, bez nichž by svoji práci vůbec nemohl vykonávat a které by si sám nedokázal zajistit Kapitalismus však každému nabízí „lákavou“ pozici kořistníka, kdy může ze společnosti neomezeně čerpat, ale následně jí nemusí nic vracet.
Celé dějiny jsou prodchnuty snahou vládnoucí menšiny o nalezení co nejefektivnějšího mechanismu k vykořisťování nevládnoucí většiny. Povrchní pohled může budit zdání, že v současnosti již třída vykořisťovatelů není tak zvrácená jako za otrokářství či nevolnictví, když dnes již člověk sám o sobě nemůže být (alespoň fyzicky) vlastnictvím jiného. Takový dojem by však byl klamný, neboť cíle vykořisťovatelů jsou stejné, jen metody sofistikovanější. Třída vykořisťovatelů dospěla vývojem k závěru, že efektivnější než fyzické je tzv. ekonomické nevolnictví – vládnoucí vrstva se nemusí bát o své životy jako při nejrůznějších povstáních otroků, a navíc vytváří systém, v němž pro ni třída vykořisťovaných pracuje pod zdáním „svobody“ a někdy i „spravedlivé od- měny“, tj. zároveň intenzivněji než by pracovala z přímého donucení. To není žádný humanistický posun, ale ryzí pragmatismus.
Důkazů o teoretickém i praktickém selhání kapitalismu a jeho nereformovatelnosti bychom mohli prezentovat tolik, že by překonaly celou antickou knihovnu. To však není nutné, neboť většina našich občanů to již dávno pochopila z osobní zkušenosti, která je mnohem cennější než tisíce zprostředkovaných důkazů. Pojďme si říci raději něco optimističtějšího. Pojďme si říci, jak společně zajistit občanům této země lepší budoucnost.
Pro tuto verzi není text Preambule prozatím důležitý. Její návrh doplním až po případném dosažení konsensu na hlavních obsahových okruzích nového programu. Pro tuto verzi není text Preambule prozatím důležitý. Její návrh doplním až po případném dosažení konsensu na hlavních obsahových okruzích nového programu.
3) Socialismus jako cesta pro budoucnost
Chceme se pokusit o vytvoření nové socialistické a následně komunistické společnosti, která posune kvalitu života daleko za obzor možností kapitalismu. Na rozdíl od principiálně selhávajícího kapitalismu totiž neselhala (chceme-li vůbec mluvit o selhání) v případě režimů před rokem 1989 socialistická ideologie, ale státoprávní režimy, které se touto ideologií lépe či hůře zaštitovaly. Poučení z vlastních chyb je samozřejmostí, a na hledání cesty ke spravedlivějšímu společenskému řádu nás posílí.
Reforma či vylepšování kapitalismu nikam nevedou, neboť vykořisťování, prohlubování sociálních nerovností neodvozených od vlastní práce, popírání morálky, nezaměstnanost či bezdomovectví jsou neoddělitelnou součástí kapitalistického sytému. Tyto nelidské, asociální jevy lze definitivně eliminovat ze života lidské společnosti jedině odstraněním kapitalismu a vybudováním kvalitativně nového společenského řádu. Náš program tedy začíná tam, kde program ostatních končí, neboť náprava všech zlořádů způsobených kapitalismem je pro nás pouze prvním krokem na dlouhé cestě k budování nové společnosti.
Nastal čas, kdy o potřebnosti hlubokých změn a špatném směru současného vývoje již většina lidí nepochybuje a občané vidí, že současný systém se ocitl ve slepé uličce, ze které nezná východisko. Nastal proto čas k dalšímu posunu ve vývoji naší společnosti.
Nastal čas k započetí budování nové společnosti, kde nesmíme ustrnout pouze na prioritě uspokojení biologických potřeb každého člověka (život, zdraví, alimentace, bydlení, bezpečnost), ale vytvářet co nejlepší podmínky též pro uspokojení klíčových sociálních motivů lidské existence, jakou je touha po lásce, společenském uznání, seberealizaci, spravedlnosti a možnosti identifikace se společností a jejím hodnotovým systémem. Prostředkem k dosažení těchto hod- not musí být mechanismus, pro který tyto hodnoty budou hlavní cílem a který bude primárně založen na společenské kooperaci, nikoliv konfliktu.
Nastal čas nahrazení zformalizované a nefunkční parlamentní demokracie novým systémem lidové parlamentní demokracie se skutečnými zástupci lidu a jejich přímou odpovědností svým voličům. Z toho vyplývá nutnost změnit systém uplatňování formální, kapitalistické parlament- ní demokracie, která slouží třídám vykořisťovatelů a jejich spojencům.
Nastal čas obnovy veřejného vlastnictví výrobních zdrojů, nerostného bohatství, technické infrastruktury i podniků ve strategických odvětvích života společnosti, které se stanou hlavním zdrojem financování ekonomického a společenského rozvoje země, uspokojování potřeb pracujících a zvyšování životní úrovně. Bez odstranění či důsledné regulace kapitalistického vlastnictví výrobních prostředků totiž není možné odstranění permanentního společenského konfliktu, neboť zájmy vykořisťovatelů a vykořisťovaných jsou objektivně nesmiřitelné. Jako přirozenou konkurenci soukromých firem a tlaku na zvyšování kvality při poklesu cen je pak potřebné obnovit činnost státních podniků v klíčových oblastech především terciální sféry, jejichž činnost se bezprostředně projeví na zvyšování kvality života každého občana i celé společnosti.
Nastal čas odstranit nespravedlivé vlastnické vztahy založené na vykořisťování závislé práce, a nahradit je novými, které zabezpečí růst životní úrovně pracujících v souladu s potřebami a požadavky společenského pokroku. Současná technologie, úroveň poznání i uvědomění společnosti umožňují nastolit systém ekonomicky, sociálně i politicky demokratický a spravedlivý.
Nastal čas rovněž povolat k odpovědnosti všechny, kteří zapříčinili ekonomický, společenský i morální úpadek země a neoprávněně se obohacovali na úkor pracujících
Nastal čas nás, občanů této země, a naší nové budoucnosti! Nastal čas otevřeně říci, že naší naději na lepší budoucnost je socialismus!
4) Dodržování slibů jako neporušitelný závazek občanům1
Klíčovým prvkem ve vztazích politické strany a voličů musí být pevná důvěra. Za prvořadé považujeme přesvědčit naše voliče, že vše co slibujeme, hodláme beze zbytku naplnit. Víme, že po trpkých zkušenostech s falešnými sliby množství nejrůznějších politických stran je obtížné někomu věřit, a proto se pokusíme předložit několik argumentů, proč mohou voliči věřit zrovna nám.
Naše strana se v řadě charakteristických rysů odlišuje od jiných politických stran. Jsme stále stranou masovou a nikoliv volební a náš program je naší životní filozofií i doktrínou lepšího fungování společnosti. I proto jsou naše programové cíle dlouhodobě konstantní a stále se opíráme o vědecké poznatky dialektického materialismu, který postupem vývoje společnosti opakovaně prokazuje svoji šokující přesnost a pravdivost. Naše ideologické ukotvení je proto na zcela jiné úrovni a s neporovnatelně pevnějšími základy než u jiných politických stran, které se neopírají o žádné vědecké učení a reprezentují pouze určitý soubor názorů, v čase obvykle velmi proměnlivý.
Politiku vnímáme jako službu občanům a poslání. KSČM má zdaleka nejširší členskou základ- nu ze všech politických stran u nás, což nám umožňuje provádět i nejpečlivější kádrový výběr, který je dlouhý a náročný. Pouze ti nejlepší z nejlepších z hlediska politických schopností, znalostí, mravní způsobilosti a oddanosti naší myšlence pak mohou stranu reprezentovat navenek Veškerá pravidla, která nabízíme společnosti, striktně aplikujeme především na sebe. V tomto ohledu musela určitými změnami projít i strana samotná, neboť je pro nás klíčové, abychom šli v dodržování námi navrhovaných pravidel příkladem. Nejsme tedy stranou, která káže vodu a pije víno a rádi o tom kdykoliv kohokoliv přesvědčíme. Stranický řád odměn je založen na přísně progresivním zdanění, a výkon veřejných funkcí tak pro nikoho z nás není cestou k obohacení. Nejsme stranou knížecích salónů a polstrovaných křesel. Naši politiku realizujeme se stejnou pečlivostí na půdě Parlamentu i na ulici a nejlépe se cítíme mezi Vámi občany při diskusích, společenských a dalších akcích, které nám umožňují co nejlépe Vám naslouchat a skutečně řešit Vaše problémy.
Všichni jsme omylní a proto přes sebelepší organizaci nelze vyloučit, že i mezi námi se najde někdo, kdo nás i Vás zklame. Tvrdit, že nám se to nemůže stát, by byla fatální lež hned v úvodu. V takovém případě má však strana dostatek mechanismů, aby byl takový jednotlivec bezodkladně zbaven veškerých rozhodovacích pravomocí a v případě závažných provinění též stranické příslušnosti. Pakliže způsobí komukoliv škodu či jinou újmu zpronevěřením se našemu programu, bude z naší iniciativy hnán k bezpodmínečné právní i politické odpovědnosti.
KSČM je připravena převzít celostátní vládní odpovědnost či vstupovat do vládnoucích koalic na krajské či obecní úrovni, avšak pouze pokud bude mít možnost za těchto podmínek realizovat svůj program. Ve všech ostatních případech bude KSČM důslednou a nekompromisní opozicí, která bude všemi silami prosazovat svůj program coby závazek daný svým voličům. Nikdy a za žádných okolností nebudeme dělat programové kompromisy výměnou za zisk funkcí či jiných výhod. Pokud by tento závazek někdo ze stranických řad porušil, nebude již do veřejných funkcí nikdy nominován.
1 Text v této kapitole pracuje s jistou fikcí, že ve fungování strany již došlo k provedení nezbytných paralelních změn (např. zavedení progresivních odvodů z příjmů z politiky do stranické pokladny), s nimiž nový program musí tvořit systémový komplex. Některé charakteristiky KSČM uváděné v této kapitole proto samozřejmě neodpovídají nynějšímu stavu strany.
V reminiscenci na období před rokem 1989 se nutně někteří voliči zabývají též otázkou, zda by strana neobnovila autoritativní režim s modelem výlučné státní ideologie či zavřenými hranice- mi. Tyto obavy jsou naprosto liché z mnoha důvodů. KSČM vznikla jako všechny ostatní politické strany současného systému až po roce 1989, není a nikdy nebyla nástupnickou organizací KSČ. Nikdo z vysokých funkcionářů tehdejší KSČ se na řízení současné KSČM osobně nepodílí a náš program, situace ve společnosti i geopolitické podmínky jsou s týmiž proměnnými za ob- dobí KSČ nesrovnatelné. Období před rokem 1989 rozhodně nebylo černobílé, a tvrdit, že bylo vše dobře by bylo stejně hloupé jako tvrzení, že bylo vše špatně. My chceme stavět na všem dobrém, co období před rokem 1989 naší zemi přineslo a doplnit to celou řadou dalších opatření tak, abychom vytvořili moderní socialistický stát 21. století. Současnou situaci navíc nelze v ničem srovnat s poválečným obdobím minulého století a rozjitřeností emocí, které v zemi vlád- ly. Ve vývoji demokratického vládnutí jsme rovněž téměř o století dále a v hodnotově vyspělé Evropě, kam chceme patřit, neexistuje stát, který by se opíral o jiné než demokratické zřízení, a bez respektu k přirozenoprávní zásadě suverenity lidu bychom se velmi rychle octli v absolutní izolaci. Vnitrostranicky jsme možná nejdemokratičtější stranou našeho politického systému s mnohastupňovým systémem kolektivního rozhodování, který zcela vylučuje usurpaci moci jednotlivcem či úzkou skupinou. Navíc je-li základním cílem naší politiky umožnit skutečnou vládu lidu, je vyloučené, abychom lidu jeho suverenitu mohli současně upírat. V neposlední řadě se v našem programu opíráme o natolik široké zakotvení přímé demokracie, že voliči by nás měli možnost zbavit moci již při prvních zárodcích autoritativního přerodu, a to případně i hlas- ováním z vlastní iniciativy realizované pomocí moderních technologií bez potřebné součinnosti státních orgánů a bezprostředně po vzniku takových událostí.
5) Od diktatury politických pseudoelit ke skutečné vládě lidu
Politický systém etablovaný u nás po roce 1989 má daleko ke slibům o svobodě, demokracii a vládě lidu. Kapitalistický řád rychle ovládl prostředky k prosazování vůle úzké skupiny privilegovaných a vytvořil mechanismus, jak vůli lidu účinně obcházet pod formálním zaštítěním „parlamentní demokracií“, a to i v nejzásadnějších otázkách. Nejprve tak nově vzniklý systém rozvrátil společné Československo, a to přes odpor obou národů a v rozporu s tehdejší ústavní úpravou. Následně započal postupnou destrukci celého společenského systému a prosazením jednoho svévolného aktu za druhým (liberalizace cen a zahraničního obchodu, privatizace státního majetku a strategických odvětví ekonomiky, soukromí exekutoři, církevní restituce, naštěstí nenaplněný záměr výstavby amerického radaru atd.). Ústavní předpoklad zakotvení přímé demokracie zůstal i po téměř 30 letech nevyslyšen a z pozice pravicových stran vždy ignorován s arogancí jim vlastní bez ohledu na to, že patříme v Ev- ropě k naprostému minimu států, kde moc lidu končí vhozením lístku do volební urny. Tato politika mění demokracii v ubohou karikaturu, vůli voličů se přezíravě vysmívá a ústavní zásady mění v cár papíru. O našich osudech rozhodují hrstky „elit“, přesvědčených o vlastní nedotknutelnosti. Místo služby voličům se starají o svoji kapsu a neštítí se ničeho, co jim pomůže udržet se u moci.
To vše chceme změnit!
Pro KSČM je demokracie reflektující vůli lidu páteří všeho, oč trvale usilujeme. Mechanismus přímé demokracie v rozsahu, jenž se osvědčuje nejen v řadě evropských států, je jednou z našich klíčových priorit. Jeho prosazení je tím naléhavější, čím víc se jednání mnoha členů legislativy i exekutivy vzdaluje vůli jejich voličů a preferuje bezohledné jednání v zájmu majetku i moci proti zájmům a právům demokratické většiny. To je hlavním důvodem, proč se zakotvení přímé demokracie tak zuřivě brání a proč my v přímé demokracii spatřujeme jednu z klíčových záruk proti jejich dosavadní svévoli.
Ústavní princip suverenity lidu a jeho reálné naplnění považujeme za základní podmínku a předpoklad demokracie. Prosadíme model moderní demokratické formy vládnutí, kde je zastupitelské rozhodování doplněno, omezeno a někdy i nahrazeno referendy, lidovými iniciativami, lidovými vety a možností lidové žaloby, a celý politický systém je tak pod trvalou kontrolou lidu. Suverénní moc lidu musí být pomocí nástrojů přímé demokracie reálně prosaditelná i v mezivolebním období, resp. právě v něm, neboť v něm se odehrává život společnosti. Lidská práva nesmí být jen apely na papíře závislé na schopnosti jednotlivců se jich domoci, ale musí být garantována státem. Prosadíme důslednou ochranu lidských práv dle LZPS i mezinárodních úmluv, jakož i rovnoprávné postavení hospodářských a sociálních práv s ostatními základními právy
Poslanci, senátoři, zastupitelé a další musí lidu sloužit a být mu odpovědní, a nikoliv jej ovládat, obelhávat a zneužívat k dosahování vlastních mocenských cílů. Nemohou si myslet, že jsou ne- dotknutelní a jejich předvolební sliby jsou jen nezávazné proklamace s cílem urvat moc – pro mimořádné situace musí proto existovat též imperativní mandát umožňující voličům iniciovat odvolání zvoleného poslance, senátora či zastupitele v případě jeho zjevného odklonu od před- volebního programu jeho strany. Všemi prostředky budeme usilovat též o nalezení funkčního řešení výkonu imperativního mandátu přímo voliči, a to i za pomoci moderních technologií umožňujících okamžitou odezvu na politické dění.
Politika nesmí být prostředkem k protiprávnímu kořistění politiků, politické korupci a dalším činnostem, který z ní činí namísto služby voličům službu vlastní kapse a podporují prorůstání podnikatelského prostředí s politikou. Pro kontrolu těchto jevů je nezbytný zákon o majetkových přiznáních pro všechny občany překračující určitou výši majetku, a nadto též rozšířené informace o majetku politiků, veřejných činitelů a vysokých úředníků veřejně dostupné v příslušném registru.
Politika nesmí být vyhledávána ani těmi, kdo místo práce pro svoji zemi touží po mamonu. Nebude-li lákadlem ke zbohatnutí, nebude lákat nepoctivce, což přispěje k přirozené kultivaci politického prostředí u nás. Za tímto účelem je nezbytná zákonná úprava platů politiků a veřejných činitelů tak, že nepřesáhnou dvojnásobek průměrné mzdy.
Vůle občanů nesmí být deformována většinovými prvky ve stylu „vítěz bere vše“ běžnými v anglosaském světě. Menšina občanů nesmí být umlčena většinou, jak požaduje též čl. 6 Ústavy. Styl vládnutí „všechno nebo nic“ odporuje demokracii. Jsme proto nejen pro udržení, ale též pro další posilování prvků poměrného zastoupení ve volebních zákonech na úkor prvků většinových, aby výsledek každé volby byl co nejvěrnějším odrazem názorů ve společnosti. Právo musí obsáhnout též jednotlivé pojistky proti zneužívání legislativního procesu i práva k zastřeným účelům (legislativní „přílepky“ apod.)
Rozhodování voličů ve volbách by nemělo být svazováno vůlí politických stran či dokonce jejich finančními možnostmi. Je proto potřebné posílit vliv voličů na konečný výsledek zvýšením váhy preferenčních hlasů, neomezováním kandidatury na členství v politických stranách a v duchu judikatury Ústavního soudu odstranit ekonomické bariéry volební kampaně (kupř. tzv. volební kauce), které eliminují chudší strany a zvýhodňují strany s podporou silného kapitálu.
Odpovědnost politiků a úředníků musí mít nejen politickou, ale i právní dimenzi. Naším cílem je proto právní zakotvení civilní i trestní odpovědnosti představitelů státu i územních samospráv za nekompetentní rozhodování, hrubou nedbalost a závažná pochybení, jakož i zpřísnění odpovědnosti vlády za výkon vlastnických práv státu v podnicích s majetkovou účastí státu.
Politická moc nesmí být automatická a totožná bez ohledu na to, jestli k volbám přijde 75 či 25 procent voličů. Je zřejmé, že síla mandátu zvolených zástupců není jen otázkou procentní podpory, ale též celkového počtu odevzdaných hlasů (tj. volební účasti), z níž je tento procentní zisk odvozen. Musíme také rozlišovat mezi nevoliči, kteří skutečně nemají zájem volit a nevoliči, které by volit chtěli, ale žádná z politických stran je neoslovila. Po vzoru některých zahraničních úprav proto zavedeme možnost odevzdat ve volbách prázdný hlasovací lístek s právními důsledky pro sílu mandátu vlády z takovýchto voleb vzešlých (tj. např. od určitého procenta hlasujících prázdným lístkem by orgány veřejné moci neměly mandát k přijímání některých rozhodnutí, ledaže by byly potvrzeny souhlasem v referendu).
Stát a politici nesmí být již ani nástrojem velkých vlastníků či ekonomicko-politických lobby, či dokonce umožňovat prorůstání organizovaného zločinu do státních i politických struktur na všech úrovních. Je nezbytné rovněž vyloučení politického nátlaku na policejní orgány, státní zastupitelství i soudy a nekompromisní právní ochrana proti tomuto jednání. Soudy musí být skutečně nezávislé na politické moci.
Musíme budovat nezávislost soudnictví tak, aby bylo skutečně odolné proti veškerým politickým či jiným účelovým tlakům. Nezávislost však nevybudujeme tím, že budeme přistupovat na diktát soudců ohledně zvyšování platů bez ohledu na jejich růst v jiných profesích. Nepřistoupíme na hru, že soudce nebude korumpovatelný tehdy, pokud jeho platem překonáme nabídky korumpovatelů. Zpřísníme kritéria výběru soudců tak, aby se jimi mohli stát jen kvalitní osobnosti, kteří hájí spravedlnost a odmítají korupci z morálního přesvědčení, a nikoliv pro peníze.
Vytvoříme rovněž systém skutečně demokratického řízení veřejnoprávních médií s poměrným zastoupením, který skoncuje se svévolí mediálních manažerů, kapitálových skupin, lobby a monopolem některých politických a ideologických skupin a otevře se demokraticky zvoleným zástupcům občanské veřejnosti (zástupci koncesionářských poplatníků, rovnoprávně delegovaní poslanci a zastupitelé, odborové organizace, zástupci vědy a výzkumu, profesní sdružení apod.)
Veřejnoprávní informační servery i zpravodaje od centrálních po místní nesmí být monopolem většinových politických uskupení blokujících vstupy opozice. Rovnoměrný prostor na principu poměrného zastoupení musí být i zde vymezen právním řádem včetně nástrojů jeho vymahatelnosti.
6) Od právního řádu sloužícího privilegovaným ke spojení práva s morálkou, spravedlnosti a ochraně slabších
Právní řád v naší zemi je vším jiným než nástrojem spravedlnosti. Oproti stavu před rokem 1989 se počet právních předpisů mnohonásobně zvýšil, pro laika je již zcela nesrozumitelný, bez drahé právní pomoci soukromými advokáty se v něm běžný občan nemá šanci niče- ho domoci, předpisy jsou často mnohoznačné a pro ochranu privilegovaných se vždy na- jde nějaký „správný“ paragraf, který je podkladem často šokujících rozhodnutí vylučujících spravedlnost i zdravý rozum. Došlo k oddělení práva od morálky, kdy právo již není ani oním „minimem morálky“, ale prostým nástrojem vládnoucí většiny, který nemusí nijak ospravedlňovat svůj účel společenskou prospěšností či dokonce spravedlností. Samostatnou kapitolou jsou pak ryze účelové předpisy, které otevřeně a bezostyšně povyšují vůli privilegovaných na státem vymáhaná pravidla a jsou nástrojem perzekuce pracující většiny či znevýhodněných skupin (nemajetní, zdravotně postižení, senioři atd.).
To vše chceme změnit!
Prvním nutným krokem je revize právního řádu s cílem odstranit duplicitní, přebujelou, ne- spravedlivou, nadbytečnou či bezúčelnou legislativu a vytvořit přehledný právní řád, v němž se vyzná i běžný občan bez nutnosti využívat komerční právní pomoc. Stát je tvůrcem i vynutitelem práva, je proto zodpovědný i za jeho kvalitu, srozumitelnost a přístup bez ekonomických či jiných bariér pro každého občana.
Základním požadavkem je obnovení průniku morálky do práva. Nemorální právo nemůže být právem demokratického státu. Nelze ukládat tresty pouze za naplnění formálních znaků trestného činu i přestupku. Vždy je nutné zkoumat, zda posuzované jednání vůbec bylo společensky nebezpečné, jako tomu bylo dříve. Aplikace práva musí odpovídat jeho účelu vycházejícího ze společenské potřebnosti a nezbytné je odstranění represí za porušení formy bez porušení obsahu, tj. odstranění šikanózní aplikace práva.
Právo musí poskytovat ochranu především těm, kdo si ji nedokáží zajistit sami. Klíčová je pro nás zvýšená ochrana ohrožených společenských skupin (děti, senioři, nemajetní atd.) právním řádem. Obdobně nekompromisně musí právo postupovat proti těm, kdo zneužívají něčí slabosti či tísně, a obsáhnout tak tvrdé právní postihy vůči spekulantům a lichvářům všeho druhu, a dalším obchodníkům s chudobou. Exekuce již nesmí být byznysem a hodnota dluhu nesmí narůstat o lichvářské úroky a být zdrojem nemravného zisku. Nezbytností je úplné zrušení zákona umožňující provádění exekucí soukromými exekutory plné nespravedlností a nelidskosti a výkon exekuční moci vrátit zpět do rukou státu.
Prosadíme uzákonění finančních sankcí (např. za přestupky) nikoliv v absolutních číslech, ale jako procentního podílu na průměrné mzdě či majetku pachatele přestupu po vzoru kupř. skandinávských států, aby sankce dopadala na jednotlivce dopouštějící se protiprávního jednání se stejnou intenzitou a znamenala spravedlivou jednotu intenzity postihu (tj. např. za určitý dopravní přestupek sankce ve výši jedné průměrné mzdy přestupce bez ohledu na to, jaká je její výše).
Nedopustíme, aby došlo k dalšímu zhoršování kvality života našich občanů v důsledku dříve uzavřených či nově uvažovaných mezinárodních dohod, obchodních či arbitrážních doložek či naší příslušnosti k jinému organizačnímu celku. Provedeme revizi stávajících závazků a vypovíme takové, u nichž by i po započtení případných hospodářských či politických sankcí, převážil pro naši zemi užitek nad ztrátami.
Nekompromisně trváme na transparentnosti výběrových řízení, zavedení účinného systému veřejného sledování zakázek od zadání po realizaci i tvrdých postizích za jejich svévolné pře- dražování založené na tiché dohodě nebo jiném nezákonném postupu soutěžících firem a úředníků. Prosadíme též novelizaci Zákona o státní službě s tvrdými postihy za korupci, zejména ztrátou všech výhod státních úředníků a doživotním zákazem výkonu státní služby.
7) Od ekonomické kolonie k samostatné národohospodářské politice
To vše chceme změnit!
Připravíme a prosadíme koncepci restrukturalizace ekonomiky ČR s akcentem na vybrané obory průmyslu a zemědělství spojené s diverzifikací výroby a služeb a určením krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých cílů v přípravě přechodu k socialismu. Naším cílem je smíšená ekonomika primárně založená na domácích společnostech, ale otevřená i všem zahraničním subjektům v oblastech, které nebudou domácími subjekty dostatečně či konkurenceschopně pokryty. Pro domácí i zahraniční subjekty však musí platit rovné podmínky především v oblasti realizace daňových odvodů na našem území, přednostní zaměstnávání našich občanů a výše mezd odpovídající produktivitě jejich práce.
Jedním k bezodkladných úkolů je okamžité zastavení další privatizace státu. Provedeme in- venturu státního majetku, prověření privatizačních procesů a prosadíme nepromlčitelnost privatizačních zločinů, přičemž u významnějších podniků v nepříznivé situaci je prvním řešením převod do veřejnoprávní správy. Zavedení důsledné cenové regulace oligopolů a preference veřejnoprávního vlastnictví jsou dalšími opatřeními „první linie“.
Navrátíme vlastnictví zdrojů, těžby i zpracování strategických surovin a hospodářskou činnost v klíčových ekonomických odvětvích (voda, elektřina, plyn, uhlí, tepelná energie atd.) do rukou lidu k provozování státem na nepodnikatelském principu s návratem výnosů do systému, a s tím související stanovení regulované ceny plynu, elektrické energie, vody, stočného, tepla a paliv. Jedna z největších hanebností vůči občanům za období pravicových vlád byly církevní restituce. Uděláme vše pro to, aby se prostředky, o které byly jejich prostřednictvím okradeni občané této země, vrátily zpět do jejich rukou.
Nebudeme pokračovat v dosavadní cestě závislosti na hospodářství Západu, kdy naši zaměstnanci dostávají při stejné produktivitě práce výrazně nižší mzdu než jejich západní kolegové, přičemž ceny výrobků a služeb jsou u nás oproti západním státům naopak mnohdy vyšší, a to vše při obvykle odlišném složení s nižší kvalitou. Situaci ale odmítáme řešit i opačným extrémem v podobě vytvoření závislosti české ekonomiky na jiném hegemonu, ať už z Východu, Severu či Jihu. Odmítáme jakýkoliv další program hospodářské závislosti! Naším cílem musí být ekonomická soběstačnost.
Prosadíme proto cestu ze závislosti na velmocích, která bude vyžadovat rozsáhlé změny v oblasti ekonomické struktury hospodářství, daňové, monetární i fiskální politiky, přičemž systémové pozitivní dopady se projeví v makroekonomických i mikroekonomických ukazatelích a oblasti zaměstnanosti, které budou popsány v této i dalších kapitolách.
Prosadíme zcela novou daňovou, dotační a zaměstnaneckou politiku, díky které naší zemi opustí takové nadnárodní korporace, které odsud pouze vyvádějí zisky a čerpají dotace, zaměstnávají zde primárně cizince či platí našim zaměstnancům výrazně podhodnocené mzdy vzhledem k produktivitě jejich práce. Díky tomu naší zemi opustí parazitní korporace, které naší ekonomice nic nepřináší a pouze vysávají její zdroje. Tím dosáhneme uvolnění ekonomického prostoru pro státní i soukromé subjekty vytvořené s cílem uspokojení poptávky domácího trhu, kterým poskytneme i potřebnou podporu v případě, že vytvoří a budou udržovat plnohodnotná pracovní místa pro české zaměstnance se mzdami odpovídajícími produktivitě jejich práce.
„Okno ekonomické příležitosti“ vzniklé na českém trhu po odchodu parazitních společností chceme využít takovým způsobem, který nejlépe odpovídá přirozeným potřebám a zájmům české společnosti. Proto prosadíme, aby byla tato ekonomická příležitost rozdělena mezi stát- ní podniky, soukromé podnikatele a družstva. Tímto přechodem vznikne v ČR nová vlastnická struktura ekonomiky, která bude sloužit zájmům českých občanů.
Podstatou českého hospodářství musí být uspokojování domácí spotřeby a export konkurenceschopného zboží či investičních celků. Při konkurenci jednotlivých subjektů trhu musí stát nastavit mantinely, které zastaví mzdový „závod ke dnu“, kdy je konkurenční výhodou nižší cena práce, a naopak podpoří konkurenci v nabídce kvality, ať už z hlediska využitých technologií, kvality, spolehlivosti, variability či rozsahu poskytnutých služeb.
Změna struktury české ekonomiky přinese narovnání mezd ve vztahu k produktivitě práce. Odstraníme nynější stav, kdy jsou u nás výrazně nižší mzdy než ve státech západní Evropy (např. vůči Německu třetinové) i v případě vyšší produktivity práce našich zaměstnanců, který je zapříčiněn tím, že zboží vyráběné u nás má charakter subdodavatelských polotovarů, jeho hodnota je nízká a nízké jsou proto i české mzdy.
Podpoříme obnovu potravinové soběstačnosti České republiky a obnovu zemědělských kapacit. Jednou z metod bude vytvoření státní a družstevní sítě prodejen potravin, která umožní distribuci českých zemědělských produktů na české stoly bez cenových deformací a rovněž v odpovídající kvalitě.
Abychom nadále nebyli jen montovnou Evropy či vietnamským tržištěm, musíme maximalizovat potenciál, který v naší společnosti je. Všemi prostředky budeme podporovat rozvoj vědy, výzkumu a inovací a jejich investiční a finanční zabezpečení na relativní úrovni srovnatelné s nejvyspělejšími státy EU. Zajistíme svobodu vědeckého výzkumu, jehož výsledky budou přístupné bez bariér autorských práv či licencí.
Exportní zájmy státních i soukromých subjektů podpoříme ekonomickou diplomacií na trzích, které budou vhodné pro české produkty s vysokou přidanou hodnotou. Opět s podmínkou, že získané kdy pomohou vytvoření plnohodnotných pracovních míst pro české zaměstnance s adekvátními mzdami.
Zastavíme též ničení životního prostředí v zájmu soukromých vlastníků a globálního kapitálu, ale nikdy nebudeme podporovat ani ekoterorismus, který brání rozvoji dopravní infrastruktury či zakazuje lidem chodit do lesa na borůvky. Pro nás je vždy na prvním místě člověk a budeme proto pečovat o životní prostředí a přírodní zdroje k užitku a kvalitnímu životu člověka.
Budeme prosazovat všestranný kulturní rozvoj společnosti zejména cestou podpory kulturních aktivit kolektivů a jednotlivců rozvíjející humánní hodnoty. Budeme podporovat zpřístupnění sportu a rekreačních pohybových aktivit všem bez rozdílu tak, aby se opět mohly stát masovými aktivitami a nikoliv kratochvílí vyvolených či byznysem velkých firem.
Všechny výše uvedené kroky hospodářských strukturálních změn musí vytvořit skutečnou šanci mladé generaci k realizaci vlastních projektů a snů, k obnovení kvalitního života na venkově i v odlehlých oblastech a otevřou příležitost pro všechny, kteří doposud vázli ve fatálním kruhu nedostatku financí, dluhů, byrokracie, kartelových dohod, protekce, korupce – tj. všeho, co dohromady tvoří kapitalismus.
8) Od trosek ožebračeného státu k silnému garantovi veřejných služeb a důstojného života
Postupná privatizace sytému veřejných služeb způsobila totální rozvrat v uspokojování existenciálních potřeb našich obyvatel. Polistopadový režim zdědil desítky let budovaný fungující a komplexní systém veřejných služeb. Za necelých 30 let svého vládnutí k němu ne- dokázal přidat vůbec nic, a naopak téměř vše co existovalo, rozkradl, rozprodal, vykořenil z plnění svého společenského účelu, vytvořil chaos, nedostatek a destrukci. Všechny segmenty veřejných služeb se potýkají s chronickým podfinancováním, nemocniční lékaři a učitelé se ze společensky prestižních skupin stali ekonomickými nevolníky, lékařská péče je hluboce podvázána všemi možnými soukromými zájmy, školy ztratily úroveň i autoritu, sociální systém hasí dětskou stříkací pistolí mohutné sociální požáry a sehnat byt k důstojnému životu znamená zadlužení na celý život.
To vše chceme změnit!
Okamžitě zastavíme pokračující privatizaci veřejných služeb a prosadíme vznik státních podniků k obnovení poskytování služeb státem ve významných odvětvích ekonomiky a vytvořením konkurence současným soukromým poskytovatelům, s cílem nabízet tyto služby za férové ceny bez vyvádění zisku, a působit tak zároveň na snižování zisků komerčních provozovatelů, z čehož budou mít prospěch všichni občané této země.
Takto by měla postupně vzniknout komerční banka ve vlastnictví státu nabízející běžné bankovní služby občanům, státní mobilní operátor, síť státních čerpacích stanic, státní autobusový dopravce především pro nedostatečně obsluhované meziměstské linky, síť maloobchodních prodejen potravin, páteřní síť neziskových nemocnic, poliklinik a lékáren i další dle existující společenské potřeby. Obnovíme zároveň dostatečné dopravní spojení drážní a autobusové veřejnoprávní dopravy po celé zemi po všechny dny v týdnu dle potřeb občanů.
Stát je coby tvůrce a garant systému veřejných služeb primárně odpovědný za uspokojování potřeb svých občanů a veřejné služby musí být realizovány k uspokojení potřeb obyvatelstva nezbytných pro lidsky důstojný život. Klíčová je tak plošná nároková dostupnost hodnotově významných statků (kupř. bydlení, ošacení, alimentace, práce a zdravotní péče), zaručující lidsky důstojný život každému člověku bez ekonomických bariér. Uspokojení těchto potřeb je dle našeho přesvědčení nárokem každého člověka a nikoliv nejistotou, o kterou musí bojovat s ostatními.
Pro nepřekonatelný rozpor mezi účelem soukromého a veřejného způsobu hospodaření je nezbytné vypojení tržního mechanismu v klíčových odvětvích ekonomiky či služeb veřejného zájmu, v ostatních segmentech jeho regulace. Stát je v rozporu s různými floskulemi v této oblasti nejlepší hospodář, protože nepotřebuje ze své činnosti vyvádět prostředky na uspokojování neuspokojitelných soukromých zájmů soukromých vlastníků, a na rozdíl od soukromých subjektů má mnohem lepší předpoklady pro nestranné a objektivní rozhodování, protože není osobně zainteresován na hospodářském výsledku své činnosti.
Kritériem poskytování veřejných služeb nesmí být jejich ekonomická rentabilita, ale kvalita uspokojování těchto potřeb. Proto je nelze provozovat ani částečně podle tržních zásad, kde hlavním kritériem je dosažení zisku. Kritériem hodnocení kupř. zdravotního systému tak není dodržení vyrovnaného rozpočtu, ale průměrná délka života občanů, úspěšnost v léčbě, výskyt jednotlivých chorob atd. Aby výsledky mohly být špičkové, vyžaduje to velké množství finančních prostředků generovaných na principu solidarity (progresivní daně, přerozdělování apod.) a nikoliv na principu adresné spoluúčasti (trestat někoho poplatky za to, že je nemocný). Užitek však z toho má každý jednotlivec i celá společnost (není asi nikdo, kdo může říci, že nikdy nebude potřebovat lékaře či že mu nezáleží na věku, jehož se dožije) a naším cílem je, aby tento užitek byl co největší.
9) Od asociálních daní ožebračujících chudé a poklonkujících bohatým ke spravedlivým daním a jejich využití ve prospěch všech občanů
Daňová politika se u nás doposud nevzpamatovala z drakonických zásahů pravicových vlád, která z ní vytvořila naprosto nepřijatelný, asociální a současně nefunkční systém, který vybírá jen zlomek potřebných prostředků. Daňové zákony jsou tak nepřehledné, že se v nich nevyznají ani mnozí odborníci, natož pak běžní občané. Rozložení daňového břemene je ne- spravedlivé, kdy na nemajetné dopadá mnohdy rdousícím efektem, a bohaté s bezednými majetky s úklonami obchází. Namísto progresivního zdanění příjmů je těžištěm současného systému zdanění spotřeby v podobě nepřímých daní, což opět dopadá nejvíce na nízkopříjmové skupiny, neboť jejich příjem sotva stačí na pokrytí základních potřeb, a vysoká DPH jej dále znesnadňuje. Ani desetitisícové daně neovlivní možnost uspokojovat své životní potřeby skutečně bohatým, kdežto i několik stovek navíc měsíčně je doslova existenciálním rozdílem nízkopříjmové domácnosti. To však současný asociální systém nevidí, či spíše vidět nechce. Boháč se tak směje, chudák pláče.
To vše chceme změnit!
Prosadíme komplexní daňovou reformu založenou na spravedlivém rozložení daňového břemene. Daňový výnos musí umožnit kvalitní fungování sytému veřejných služeb a nezasahovat do prostředků, které jednotlivci potřebují k pokrytí výdajů potřebných pro důstojný život. V případě přímých daní prosadíme daňovou progresivitu se zavedením 5 daňových pásem daně z příjmů FO a 3 pásem daně z příjmů PO, což přinese růst objemu celkově vybraných daní při snížení daní chudým a zvýšení bohatým tak, že nízkopříjmovým skupinám se budou snáze uspokojovat jejich základní potřeby a vysokopříjmovým skupinám zbude stále dostatek prostředků na uspokojování i potřeb aspirativních.
Ze stejných důvodů provedeme naopak snížení zdanění spotřeby, kde prosazujeme návrat k sazbám nepřímých daní k hodnotám před zásahem pravicových vlád v roce 2007 (tj. 5 a 19 %) Daňový systém doplníme úlevami či daňovými paušály pro nízkopříjmové občany, zavedením milionářské daně a daně na luxusní zboží. Uděláme maximum pro selektivní zdanění parazitního vlastnictví, kdy jediným vztahem vlastníka k jeho majetku je určitá forma příjmu z toho plynoucí, aniž by daný majetek jakkoliv dál zhodnocoval vlastní prací.
Zavedeme zdanění spekulačních přesunů kapitálu a sankční daňové sazby za přesuny do daňových rájů. Zamezíme odlivu zisků do zahraničí prosazením požadavku, že zdanění probíhá tam, kde probíhá výroba. Stát musí ukončit politiku pobídek dalším zahraničním korporacím, která je symbolem politiky nulového zisku pro stát a nízkých mezd pro zaměstnance.
EET se ukázala jako systém skutečně omezující hromadné okrádání státu a tím i zlepšující objem výběru daní. Podporujeme pokračování tohoto systému a jeho další precizaci v zájmu občanů i všech poctivých podnikatelů.
10) Od vlády zdravotních pojišťoven a soukromého kapitálu k modernímu zdravotnictví, v němž na 1. místě je vždy pacient
Nový režim po roce 1989 přebíral rozsáhlý, propracovaný a na svou dobu velice vyspělý systém zdravotní péče. Rozsah, v jakém jej neoliberální vlády dokázaly zdevastovat, je stěží uvěřitelný. Zavírají se oddělení i celé nemocnice, utíkají lékaři i střední zdravotnický personál, chybí peníze na účinné léčebné programy, modernizaci zařízení a někdy i na udržení v chodu toho stávajícího. Prohrávajícím jsou zde pacienti i nemocniční lékaři a vítězem kapitalisticky provozované zdravotní pojišťovny a farmaceutické firmy, které odčerpávají ze systému obrovské sumy prostředků a vytvořily zde naprosto nepřijatelný systém, v němž o léčbě rozhoduje pojišťovna namísto lékaře a léčba se nekoná podle nejlepších medicínských možností, ale podle „ekonomické akceptovatelnosti“. Zrušení větší části zdravotnických poplatků bylo jen drobným úspěchem, který nemůže vyvážit přetrvávající destrukci celého systému.
To vše chceme změnit!
Právo na ochranu zdraví je základním lidským právem a oprávněným nárokem každého občana na základě Listiny základních práv a svobod, mezinárodních úmluv i práva EU. Učiníme ne- kompromisně veškeré kroky, aby toto právo u nás začalo být naplňováno.
Řadě nemocí lze předcházet důslednou prevencí. Pro kvalitu života je lepší vůbec neonemocnět než být kvalitně léčen, nemluvě o aspektech ekonomických. Prosadíme proto systémové preventivní programy pro zdravou populaci a speciální screeningové programy pro skupiny potenciálně ohrožené výskytem určitých druhů chorob. Všemi prostředky budeme podporovat pokračující genetický výzkum s cílem vytvořit co nejkomplexnější program umožňující odhalit skryté dispozice k různým onemocněním, přičemž zvláštní pozornost budeme věnovat zejména onkologické genetice, díky níž je možné u pacienta zasáhnout proti nádoru již v předklinických stádiích, kdy je plné vyléčení pravidlem. Obnovíme též preventivní školní zdravotní a stomatologické prohlídky pro děti a mládež.
Prosadíme vznik páteřní sítě státních neziskových nemocnic, poliklinik a lékáren. Pouze tak je možné zajistit takovou péči o pacienty, kde klíčovým kritériem je její nejlepší kvalita a nikoliv kritéria ekonomická. Současně tím vytvoříme tlak na soukromé poskytovatele zdravotní péče, aby snížily své marže a zkvalitnily péči, pokud chtějí v konkurenci státní sítě obstát. Zároveň tím vytvoříme systematiku základních, specializovaných a superspecializovaných pracovišť, kdy se jednotlivá pracoviště ve stejném spádovém obvodu nebudou překrývat a do hlavních center se soustředí klíčoví specialisté pro nejnáročnější medicínské postupy. Nemá smysl, aby okresní nemocnice zkoušela operace zhoubného nádoru oka, a obdobně nesmyslné je, aby v suerspecializovaném centru ošetřovali zapíchnutou třísku. Systematizace je klíčem k mnohem lepší péči i některým úsporám.
Prosadíme razantní zlepšení pracovních podmínek nemocničních lékařů s přijetím opatření k zastavení jejich odlivu do zahraničí. Vzhledem k náročnosti, významu a odbornosti práce musí mít nemocniční lékaři přednost před ambulantními specialisty a ambulantní specialisté před lékaři praktickými. Především nemocniční lékaři jsou pro společnost naprosto nepostradatelní, hájí nejvýznamnější hodnoty a mají ohromnou odpovědnost. Tomu by měla odpovídat jejich mzda, která již při nástupu do zaměstnání nesmí být nižší než průměrná mzda v zemi, jakož i jejich p
Zdroj
