16. 4. 2018
Tisk článku
Oto Jurnečka zkoumá současné kauzy a záminky ke krveprolitím, a ptá se, zda to vlastně nebylo lepší, když měl člověk k dispozici pouze ten "jediný správný" zdroj mystifikací
Dospět může člověk asi v jakémkoli věku. A vždy je to bolestivý proces, něco jako když se dozvíte, že dárky nenosí Ježíšek.
Když se díky internetu a tomu, že zprávy na něm, nejsou pod kontrolou jednoho centra, člověk dozvídá alternativní verze příběhů, uvědomí si, že lež je všudypřítomná.
Nemluvím tady o nějakých přistáních na měsíci a podobných blbostech. Hovořím o každodenních darebnostech a zločinech, užívaných jako nevyčerpatelná záminka pro kořistění nenažraných chamtivců a chorých psychopatů.
Co není ve zprávách se neděje i když se to děje.
Co ve zprávách je, se děje i když se to neděje.
Informační toky nejsou pod kontrolou, protože společnost je dnes příliš komplexní, než aby byla kontrolovatelná. Člověk se ovšem neubrání myšlence, jak to asi bylo u podobných kauz v minulosti? V dobách kdy lidé byli stoprocentně závislí na tom, co se napíše v novinách a řekne v televizi. Nebo ještě před tím?
Když začínala první světová válka? Nebo jiné války a revoluce? Bylo vůbec něco z toho pravda? Byli ti zlí vždy těmi zlými a hodní těmi hodnými? Nebo byla „pravda“ vždy na straně těch, kdo informační toky ovládal?
Nyní je tedy neovládají a systém důvěry v to, co provádí, se jim hroutí (což jistě nenechají dlouho jen tak). Jistě, pořád je hodně těch kteří prostě „nesnášejí Rusáky“, a tak emočně tíhnou k těm verzím, které jim tento pohled posilují. Jsem si ale jist, že i oni dnes cítí, že ty příběhy, nám předkládané k věření, skřípou. Je jen otázka času kdy klapky spadnou i jim a kdy pro svoji duševní pohodu nebudou potřebovat komfortní: „Raději se mýlit s Usáky, než mít pravdu s Rusáky“.
Dalo by se uvést mnoho dalších příkladů false flag operations majících ospravedlnit mocenský zásah, nebo prostě jen příkladů událostí k takovému zásahu využité. Některé jsou po letech již přiznané (například zmíněný Tonkinský incident), jiné jsou spekulativní, jako například útok na Pearl Harbor, jež sice neměl být falešný, ale podle amerického kontraadmirála Roberta A. Theobalda, Rooseveltem i Brity očekávaný a využitý ke vstupu do války.
Jistě si mnozí vybaví další historické paralely, o kterých se dnes ví, že byly tak trochu jinak. A nám nezbývá než unést poznání, že dárky nenosí Ježíšek a že my se můžeme ocitnout na straně těch špatných. Těch, jejichž proradnosti se vyrovná snad jen hlasitost jejich moralizování.
Čas nevinnosti je pryč. Představa solidního žurnalisty BBC v buřince, který s bločkem v ruce a nasazením života pátrá po pravdě, bere definitivně za své. Žurnalista je pouhý propagandista vyrábějící pro veřejnost stafáž pro páchané zločiny. To je dnes jediná jistota.
A kdo ví, jestli to tak nebylo vždy.