Karen Pierceová se rozhodla tvrdě promluvit s Ruskem, a to jeho vlastní řečí. Což také udělala.

Ve své první replice ostře zarazila Vasilije Alexejeviče Nebenzju, který předpověděl, že „oponenti teď začnou počítat ruská veta proti západním rezolucím o Sýrii". „Budu citovat Lenina," řekla Pierceová. „ Kvantita přechází v kvalitu."

Diplomatka si samozřejmě spletla Lenina s Hegelem, ale to bychom ji mohli odpustit.

Ale ve druhé poznámce šla ještě dál:

„Myslím, že se Karl Marx obrací v hrobě, když vidí, co dělá země stvořená podle jeho návodu ve jménu podpory Sýrie." Tohle řekla o Rusku. Je to tedy dnešní Rusko, které bylo vytvořeno podle receptu Karla Marxe.
A nemluvil to někdo z anglického zapadákova, který studoval v osmdesátých letech a kterého náhle přepadl na ulici televizní natáčecí tým se žádostí o odpověď. Byla to zástupkyně jaderné mocnosti v Radě bezpečnosti OSN.

Takže třicet let ruského kapitalistického rozvoje, tržní ekonomiky a všeho ostatního byly o ničem.

V očích tetičky, která má teoreticky všemu rozumět, aby vedla dialog s ostatními velmocemi, zůstalo dnešní Rusko Sovětským svazem. A vzniklo zřejmě v roce 1917.

Existuje názor, že tento případ je prostě kuriosita.

Nejednou jsme ale psali o tom, že vítězství Západu ve studené válce nezničilo jenom socialistický tábor a SSSR. Nemenší škody, nejenže dosud nepřekonané, ale také neuvědomělé, způsobilo západním institucím, jež mají studovat jiné kultury a civilizační útvary.

USA a Velká Británie fakticky zrušily po rozpadu SSSR většinu výzkumů za účelem pochopení okolního světa a změn, které v něm probíhají.

Mělo to dokonce logické vysvětlení s ohledem na koncepci „konce dějin". V situaci, kdy se mělo za to, že „celý svět je dnes Amerika", a tam, kde ještě není, brzy bude, nebyli skutečně potřební opravdoví odborníci na Rusko, arabisté, íránisté, atd. Odborníci na nezápadní civilizace se octli mimo službu. Novou generaci těchto odborníků nikdo nepřipravoval. Jejich funkce v každém případě na veřejnosti vykonávali opoziční novináři — emigranti z uvedených zemí, kteří fanaticky věřili v „konec dějin", působili tedy výhradně v tomto rámci.

Jaké skvělé výsledky měl tento přístup ve skutečnosti, můžeme spatřit na příkladu stejného Blízkého východu. „Globální Amerika" tam zničila celé místní 20. století v podobě světských „nacionalistických" a „levicových" režimů, pak s překvapením zjistila, že místo 21. století tu doutná středověk.

Přibližně totéž se stalo na Ukrajině, kde teoreticky měly po Majdanu (správněji po obou) vzkvétat instituce občanské společnosti, průhlednost, boj s korupcí a ekonomika. Ale vzkvetlo něco jiného.

Dnes se nepíše rok 1992, ani 2004, a dokonce ani 2013. Máme jaro 2018 a poslední rok byla na Západě vydána spousta moudrých knih a otištěna spousta článků, ve kterých „pohřbívají" liberalismus a globalizaci. A dnes si na amerických vojenských akademiích kladou otázku: jaké má Rusko hodnoty a jak je máme ohrozit, abychom ho zadrželi?

Věc je ale v tom, že Západ nemá dnes odborníky na ostatní svět. A ti, koho za tyto odborníky považují, se učili něco o světě v osmdesátých letech, jako Karen Pierceová.

Proto náhodou došlo k tomu, že vážená diplomatka s dlouholetou praxí přiznala, že vůbec nic neví o tom, jaký rok je v Rusku, jaké tam mají zřízení a jak se s nimi dá mluvit.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce