Technickému pozadí celé záležitosti se podrobně věnoval článek na root.cz. Diskuse pod článkem je též přínosná.
Z hlediska uživatele je jedno, kdo mu poštu čte a maže. Důležité je, že užívá službu a souhlasí s obchodními podmínkami služby společnosti Economia. A v nich nic o úmyslném čtení a mazání pošty není. Výtah podmínek je v textovém boxu. Z nich by se mohlo zdát, že poskytovatel služby za nic neodpovídá. Ovšem okolnosti uvedené v podmínkách předpokládají ztrátu dat vzniklou poruchou nebo vnějšími vlivy.
Obchodní podmínky – VII 2.2.
Poskytovatel vůči Uživateli zejména neodpovídá za:
nefunkčnost, nedostupnost … zejména Služby email …,Z jaké a na jakou adresu byl email poslán;
datum zaslání zprávy;
odkaz, který byl ve zprávě a alespoň jedno jméno – adresát nebo odesílatel zprávy, nejlépe však obě. Je důležité, aby tato informace nebyla
nedoručení zprávy či doručení poškozené či neúplné zprávy,
neodeslání zprávy či odeslání poškozené či neúplné zprávy, ztrátu, neuložení nebo poškození jakéhokoliv Obsahu Uživatele, zejména dat, která Uživatel obdržel do emailové schránky, nebo která do emailové schránky vytvořil či uložil…
Obhájci uvedeného postupu tvrdí, že nějakou formu antispamu používají všechny e-mailové služby. To je pravda. Ale zde se evidentně nejednalo o spam. Zprávu posílali skuteční lidé svým známým. Zatímco běžný spam obvykle posílají roboty na velké množství náhodných adres. Kromě toho spamfiltry slušných mail-serverů poštu třídí do složky „spam“, a ta zůstává přístupná, aby si adresát mohl čas od času zkontrolovat, zdali mu užitečné zprávy nepadají do spamu, což se občas stane každému poskytovateli. Economia se tímto neobtěžovala. To, co dělala, byla prostě cenzura nepohodlných stránek.
Tento prostě vyjádřený imperativ je obsažen v Listině základních práv a svobod. Listina nevznikla tak, že si pár moudrých sedlo a něco si sepsalo. Ta je výsledkem dlouholetého zkoumání souvislostí a podmínek, za kterých může fungovat demokracie. Neexistuje dobrá a špatná cenzura, stejně jako neexistuje dobrá a špatná vražda. Cenzura i vražda jsou špatné vždy. Jakmile jednou připustíme sebemenší výjimku z tohoto postulátu, ocitneme se na cestě do pekel.
Právo na soukromí, na listovní tajemství a na svobodné šíření informací jsou v mnoha případech naprosto klíčová k správné funkci, ochraně a při zřízení demokratického fungování státu. Ten má povinnost bdít nad dodržováním, resp. nad nezasahováním do těchto práv dostupnými prostředky.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík nechal vypracovat právní analýzu výše uvedeného problému, v jejímž závěru se píše:
V posuzované věci je možné uzavřít, že došlo k zásahu do soukromí jednotlivých uživatelů, a to nejen samotných uživatelů free-mailových serverů, ale také adresátů, tedy uživatelů “mimo pole působnosti“ konkrétních e-mailových serverů. Zásah do soukromí dosáhl takové míry, že je možné se domnívat, že došlo k porušení článků 10, 13 a 17 Listiny základních práv a svobod a dalších instrumentů mezinárodního a unijního práva a zůstává k zvážení, zda nedošlo i k trestnému činu dle § 182 TZ.
Ultimátní řešení je potom e-maily šifrovat, ale to již vyžaduje více znalostí.
Proti cenzuře se bránit musíme, dokud můžeme.
Autor je garantem programového bodu Svoboda projevu.
Převzato z Pirátských listů
Stanův komentář: Vážení čtenáři, 24. 4. 2018 se bude na podvýboru pro svobodu slova tato kauza probírat jako naplnění skutkové podstaty § 182 TZ. Pokud jste se setkali se zásahy do soukromé elektronické pošty, zašlete o tom informaci na email [email protected]. Ve zprávě by mělo být obsaženo:
- Z jaké a na jakou adresu byl email poslán;
- datum zaslání zprávy;
- odkaz, který byl ve zprávě a alespoň jedno jméno – adresát nebo odesílatel zprávy, nejlépe však obě. Je důležité, aby tato informace nebyla anonymní, ale aby svědčili konkrétní lidé.
Více ZDE.