Je známo osm typů transmisivní rakoviny, které zasahují psy, tasmánské vačnatce, ďábly medvědovité a mořské mlže. Výzkumníci se domnívali, protože je tato choroba velmi vzácná, že ji dostali vačnatci náhodou. Objev druhého typu nakažlivých zhoubných nádorů však poukázal na to, že Sarcophilus harrisii mají zvláštnosti, které je dělají zranitelnými vůči této nákaze.

Ukázalo se, že vzniku obou druhů rakoviny napomáhají shodné mutace, a že nádory se vyvíjejí z přibližně stejných tkání. Protože zvířata často koušou jedno druhé na tlamu, když bojují o potravu nebo o možnost zanechat potomstvo. Nádory se mohou vyvíjet z buněk, které pomáhají hojení ran. Bylo dokázáno, že léky blokující biochemické cesty, kterých se účastní regenerace tkání, brzdí růst nádorů obličeje.

Výzkumníci předpokládají, že šíření nádorů mohli také napomoci lidé, kvůli nimž se počet tasmánských čertů prudce snížil. V důsledku toho se zmenšila genetická rozmanitost nezbytná pro adaptaci imunního systému zhoubným buňkám.