The Saker
9.4.2018  blog anonymního autora, překlad Zvědavec

„To vám řekne vše, co potřebujete vědět o rozdílech mezi moderní Británií a vládou Vladimira Putina. Oni vyrábějí Novičok, my vyrábíme světelné meče (narážka na zbraň rytířů Jedi ve Star Wars, pozn. editora). To je ohavná zbraň, která je určená speciálně pro atentáty. Ta druhá zbraň je jako nevěrohodná teatrální rekvizita, kolem níž je mysteriózní humbuk. Ale která z těchto dvou zbraní je v dnešním světě opravdu efektivnější?“ (Boris Johnson)

Začněme tuto diskusi několika základními otázkami:

Otázka první: Existuje opravdu někdo, kdo upřímně věří, že se „Putin“ (kolektivní označení pro ruský Mordor) opravdu pokusil zabít člověka, kterého sám „Putin“ v minulosti propustil, který nebyl v žádném případě pro Rusko zajímavý, a který - stejně jako Berezovskij - se chtěl vrátit zpět do Ruska, a že pro tento čin „Putin“ použil binární nervovou látku?

Otázka druhá: Existuje opravdu někdo, kdo upřímně věří, že Britové poskytli svým „spojencům“ (budu v tomto případě zdvořilý a použiju eufemismus) nezvratné nebo přinejmenším opravdu silné důkazy, že „Putin“ skutečně spáchal tento čin?

Otázka třetí: Existuje opravdu někdo, kdo upřímně věří, že hromadné vyhoštění ruských diplomatů nějak způsobí, že Rusko bude více svolné k západním požadavkům (pro naše účely nezáleží na tom, o jaké požadavky se jedná)?

Otázka čtvrtá: Existuje opravdu někdo, kdo upřímně věří, že se po této poslední příhodě napětí poněkud zmírní nebo dokonce zmenší, a že se věci zlepší?

Otázka pátá: Existuje opravdu někdo, kdo upřímně věří, že současný prudký nárůst napětí mezi anglosionistickým impériem (neboli „Západ“) nepovede ke střetu mezi impériem a Ruskem, který by mohl vyústit ve válku, pravděpodobně/možná jadernou válku, možná neúmyslně, ale v důsledku eskalace incidentů?

Pokud jsou v tomto zombie světě „ideologických parazitů“ - kteří jsou ve skutečnosti neustále v transu, navozeném korporátními médii - lidé, kteří odpověděli „ano“ na některou nebo dokonce na všechny výše uvedené otázky, tvrdím, že ani jeden z těch významnějších představitelů, kteří na Západě rozhodují, nevěří žádnému z těchto nesmyslů. Ve skutečnosti každý, kdo je považován za důležitého, ví, že Rusové nemají s případem Skripal nic společného, ​​že Britové nemají žádné důkazy, že vyhoštění ruských diplomatů pouze upevní ruské odhodlání, že celá tato protiruská hysterie se jen zhorší, a že to všechno přivádí přinejmenším Evropu a USA, ne-li celou planetu, do velkého nebezpečí.

A přesto je to, co se právě stalo, naprosto ohromující: Namísto použití základních principů západního práva (presumpce neviny - člověk je nevinen, dokud mu není prokázána vina alespoň na základě převahy důkazů nebo alespoň tehdy, když je vše nezpochybnitelné), základních pravidel civilizovaného chování (neútočit na někoho, o kom víme, že je nevinen), všeobecně přijatých etických norem (pravda v dané věci je důležitější, než politická prospěšnost) nebo dokonce i prvotních sebezáchovných instinktů (nechci zemřít pro vaši věc), drtivá většina západních lídrů si vybrala nové rozhodovací paradigma, které lze shrnout dvěma slovy:

• „velmi pravděpodobně“


• „solidarita“

To je opravdu naprosto klíčové a znamená to zásadní změnu ve způsobu, jakým bude anglosionistické impérium od nynějška jednat. Podívejme se na předpoklady a důsledky těchto dvou pojmů.

Začněme pojmem „velmi pravděpodobně“. Zatímco „velmi pravděpodobně“ zní jako zjednodušená verze „převahy důkazů“, ve skutečnosti to znamená něco velmi odlišného a je zavádějící: „Putin“ je špatný, otrávení je špatné, proto je „velmi pravděpodobné“, že to udělal „Putin“. A jak to víme, že premisa „Putin je špatný“ je pravdivá? No - on přeci opravdu tráví lidi, nebo ne?

Myslíte si, že žertuju?

Podívejte se na tento úžasný graf, který veřejnosti představila „vláda Jejího Veličenstva“, nazvaný „Dlouhodobý vzorec ruských škodlivých aktivit“:

Vláda Jejího veličenstva - Dlouhodobý vzorec ruských škodlivých aktivit (klikněte na obrázek pro zvětšení)

Z těchto dvanácti událostí, uváděných jako důkaz „vzorce ruských škodlivých aktivit“, je jedna z nich demonstrativně falešná (invaze do Gruzie v roce 2008), jedna spojuje dvě různá obvinění (okupace Krymu a destabilizace Ukrajiny), jedna je zavádějící (atentát na Skripala) a všechny ostatní jsou jen nepodloženými obviněními. Jediné, co zde chybí, je masové znásilňování mláďat tučňáků opilými ruskými námořníky na Jižním pólu nebo použití tajné „meteorologické zbraně“, která posílá hurikány směrem k USA.

Nepotřebujete mít právnické vzdělání, abyste tomu rozuměli - potřebujete jen mít IQ vyšší, než je pokojová teplota, a základní pochopení logiky. Přes veškeré mé pohrdání západními lídry bych dokonce ani já netvrdil, že toto všechno postrádají.

A tady začíná fungovat „solidarita“: „Solidarita“ je v tomto kontextu jednoduše „koncepční náhradou“ za slavný výrok „Ať už správná nebo špatná, je to moje vlast“ Stephena Decatura (tj. přípitek vysokého důstojníka amerického námořnictva Stephena Decatura, 1799-1820, pozn. překl.), vztahující se na celé impérium. V souvislosti s tím také leckomu přijde na mysl precedens „Meine Ehre heißt Treue“ (heslo „Mou ctí je věrnost“ používaly nacistické jednotky SS, pozn. překl.), který je jen lehce přeformulovaný na „Meine Ehre heißt Solidarität“ (Mou ctí je solidarita).

Solidarita jednoduše znamená, že kompradorské vládnoucí elity Západu budou říkat a dělat cokoliv, co jim anglosionisté sakra řeknou. Pokud zítra britští nebo američtí představitelé například prohlásí, že Putin pojídá k snídani děti, nebo že Západ musí poslat silnou zprávu „Putinovi“, že ruská invaze do Vanuatu nebude tolerována, budiž: Celá anglosionistická nomenklatura se zcela shodne, a k čertu s fakty, logikou nebo dokonce slušností!

Slavnostní hlásání lží je v politice jen stěží něčím novým, není to nic nového. Co je však nového, je nejnovější vývoj událostí: 1/ teď každý ví, že to jsou lži, 2/ nikdo je nezpochybňuje ani nevyvrací. Vítejte v anglosionistickém Novém světovém řádu!

Impérium: Budeš bojovat prostřednictvím podvodů

Vaším otcem je ďábel a vy budete plnit jeho touhy. On byl vrah od samého počátku a nezůstal v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.
(Jan 8,44)

Během posledních týdnů jsem zaznamenal něco, co považuji za docela zajímavé: Jak na ruských televizních kanálech, tak i v anglicky mluvících médiích se vyskytuje specifický typ protiputinovského jedince, který je ve skutečnosti velmi pyšný na to, že impérium zahájilo skutečně bezprecedentní lživou kampaň proti Rusku. Tito lidé nahlížejí na lži jako na další nástroj typu „politického nástroje“, který lze použít jako jakoukoli jinou techniku, používanou v politice.

Jak jsem již zmínil dříve, lhostejnost Západu k pravdě je něco velmi starého, co má původ ve středověku - zhruba v době, kdy duchovní nástupci Franků v Římě došli k názoru, že jejich vlastní, originální druh „křesťanství“ nepotřeboval Consensus Patrum po dobu 1 000 let. Scholasticismus a nenasytná touha po světské, sekulární moci daly vzniknout jak morálnímu relativismu, tak kolonialismu (s papežským souhlasem v podobě Tordesillaské smlouvy). Reforma (s velmi výrazným židovským vlivem) dala vzniknout základům moderního kapitalismu, jehož nejvyšším stupněm je imperialismus, jak Lenin správně stanovil. Nyní, když Západ ztrácí kontrolu nad planetou (představte si, že některé státy se odváží vzdorovat USA!), veškerá ideologická ospravedlnění byla utnuta a nám zbyly pravé, čestné impulsy lídrů impéria: mesiášská namyšlenost (v podstatě uctívání sebe samých), násilí a především masivní spoléhání se na podvod a lži na každé úrovni společnosti - od komerčních reklam, zaměřených na děti, až po Colina Powella, který lomcuje Radou bezpečnosti OSN, aby ospravedlnil další agresivní válku.

Uctívání sebe samých a naprosté spoléhání se na hrubou sílu a falešné skutečnosti - to jsou dnes skutečné „západní hodnoty“. Nikoli respektování zákonů, nikoli vědecké metody, kritické myšlení, ani pluralismus, a hlavně žádná svoboda. Jsme zpátky, dokončili jsme celý kruh, vrátili jsme se k takovému druhu negramotného násilného chování, které tak perfektně ztělesňovali Frankové, čímž byli nechvalně známí v (tehdy) civilizovaném světě (jižní a východní Středomoří). Agenda je mimochodem úplně stejná, jakou měli Frankové před 1 000 let: Buď se nám podřídíte a přijmete naši nadvládu, nebo zemřete, a donutíme vás přijmout naši nadvládu tím, že vydrancujeme veškeré vaše bohatství. Znovu je třeba podotknout, že zde není velký rozdíl mezi vypleněním Říma v letech 410, 1204 a 1991. Jak psychologové dobře vědí, nejlepším ukazatelem budoucího chování je minulé chování.

Zajímavé je, že Číňané přímo prohlédli tuto strategickou psychologickou operaci „psyop“ (tj. zveřejňování pouze vybraných informací, pozn. překl.), a nyní bijí na poplach na oficiálním webu Global Times: (zdůraznění přidáno)

Obvinění, která západní země vyřkly vůči Rusku, jsou založena na skrytých motivech, podobně, jako když Číňané používají výraz „možná je to pravda“ se záměrem chopit se vytoužené příležitosti. Z pohledu třetí osoby jsou principy a diplomatická logika v pozadí těchto drastických snah chybné, nemluvě o tom, že vyhoštění ruských diplomatů je zároveň hrubou formou chování. Takové akce mají jen nepatrný dopad, kromě narůstajícího nepřátelství a nenávisti mezi Ruskem a jeho západními protějšky (...) Skutečnost, že velké západní mocnosti se mohou spolčit a „odsoudit“ cizí zemi bez dodržování postupů, které ostatní země dodržují, a které jsou podle základních principů mezinárodního práva, je děsivé. Během studené války by se ani jeden západní národ neodvážil provést takovou provokaci, a přesto dnes jsou provokace prováděny neobyčejně snadno. Takové akce nejsou ničím jiným, než formou západní šikany, která ohrožuje světový mír a spravedlnost. (...) Je to šokující, jak USA a Evropa zachází s Ruskem. Jejich činy představují lehkovážnost a bezohlednost, která vyrostla do takové míry, že charakterizuje západní hegemonii, která umí pouze kontaminovat mezinárodní vztahy. Právě teď je ideální čas na to, aby nezápadní národy posílily jednotu a společné úsilí mezi sebou. Tyto národy si musí vybudovat úroveň nezávislosti mimo dosah západního vlivu, přičemž poruší řetězce deklarací o monopolizaci, předem určená rozhodnutí a zhodnotí své vlastní rozhodovací schopnosti. (...) Západ je jen malý zlomek světa a zdaleka není celosvětovým představitelem, jakým si kdysi myslel, že je. Umlčené menšiny v rámci mezinárodního společenství si to musí uvědomit a ukázat, jak skutečně hluboké je jejich chápání tohoto uvědomění, že to světu dokážou svým jednáním.

Jak říkají Francouzi „à bon entendeur, salut!“: Pozice Číny je naprosto jasná, stejně jako jejich varování. Shrnul bych to takto: Pokud je Západ anglosionistickým slabochem, pak Východ rozhodně ne.

[Poznámka: Vím, že jsou v Evropě některé země, které doposud odvážně odporovaly anglosionistickému diktátu. To je dobře. Uvidím, jako dlouho budou odolávat tlaku, než jim zatleskám vestoje.

Moderní „Generalplan Ost“

Rozhodnutí proto leží zde, na východě; zde musí být ruský nepřítel, tento lid, dosahující počtu dvě stě milionů Rusů, zničen na bojišti, jeden člověk po druhém, a musí vykrvácet k smrti.
(Heinrich Himmler, říšský vůdce SS)

Přesto nic z toho nevysvětluje, proč se vůdci impéria rozhodli zapojit do zoufalé hry „jaderný zbabělec“ a znovu se pokusit Rusko donutit k tomu, aby vyhovělo jejich požadavkům „odejít a sklapnout“. To jde proti intuici. Každý týden dostávám několik e-mailů, v nichž se píše, že vůdci anglosionistické říše v žádném případě nechtějí válku s Ruskem, zvláště ne nukleární. Pravdou je, že zatímco západní vůdci jsou rozhodně psychopati, nejsou ani hloupí, ani nemají sklony k sebevraždě, ale to neměli ani Napoleon nebo Hitler! Ano, asi opravdu nechtějí válku s Ruskem v plném rozsahu. Problém je v tom, že tito vládci jsou také zoufalí, a mají k tomu dobrý důvod.

Podívejme se na to, jaká byla situace před několika měsíci. USA byly poraženy v Sýrii, zesměšňovány v KLDR, Trump byl nenáviděn v Evropě, Rusové a Němci pracovali společně na plynovodu Severní proud, britští vůdci se přinutili alespoň předstírat, že pracují na Brexitu, celý „ukrajinský“ projekt se rozpadal, sankce proti Rusku selhaly, Putin byl více populární, než kdykoli předtím, a hysterická kampaň proti Trumpovi byla v USA stále v plném proudu. Další krok, který učinily anglosionistické elity, byl téměř brilantní: Zorganizováním akce pod skutečně surovou falešnou vlajkou ve Velké Británii dosáhlo impérium následujících výsledků:

Evropané byli dotlačeni zpět do kouta anglosionistické sféry („solidarita“, pamatujete?)
Britové, odcházející z EU, jsou nyní opět něco jako (ne)morální vůdci Evropy.
Rusové jsou nyní démonizováni do takové míry, že se na ně bude hodit jakékoliv obvinění, bez ohledu na to, jak bude hloupé.
Na Středním východě mají nyní USA a Izrael volnou ruku, a mohou zahájit jakoukoli válku, jakou budou chtít, protože (čistě teoreticky) způsobilost Evropy ke vznášení námitek proti čemukoli, co anglosionisté chtějí, se nyní vypařila, obzvláště teď, kdy se Rusové stali „známými zločinci, používajícími chemikálie“ - od Ghúty v Sýrii až po Salisbury.
Mistrovství světa v Rusku bude přinejmenším sabotováno masivní protiruskou kampaní. Pokud bude tato kampaň skutečně úspěšná, existuje naděje, že Němci konečně podlehnou, a pokud zcela nezruší, pak přinejmenším hodně oddálí plynovod Severní proud, což přinutí Evropany k tomu, aby přijali plyn z USA, co jiného.

Je to ambiciózní plán, a pokud nedojde k neočekávanému vývoji, tak to skutečně vypadá, že by mohl vyjít. Problémem této strategie je, že nedosáhne toho, aby Rusko skutečně „odešlo a sklaplo“. Neokonzervativci obzvlášť rádi ponižují své nepřátele (podívejte se, jak jdou stále po krku Trumpovi, přestože se už ten chudák stal jejich nejpodřízenějším služebníkem), a v sázce je velká prestiž. Rusko tedy musí být ponižováno, skutečně ponižováno, a to nejen sabotováním účasti na olympijských hrách nebo vyhoštěním ruských diplomatů, nýbrž něčím mnohem hmatatelnějším, jako je například útok na velmi malou a zranitelnou ruskou bojovou jednotku v Sýrii. V tom je největší riziko.

Ruská bojová jednotka v Sýrii je malá, přinejmenším ve srovnání s obrovským potenciálem CENTCOM + NATO. Rusové varovali, že pokud budou napadeni, sestřelí nejen útočné rakety, ale i jejich odpalovací zařízení. Vzhledem k tomu, že Američané nejsou natolik hloupí, aby vystavili své letouny ruské vzdušné obraně, využijí vzdušnou sílu pouze mimo dosah ruských vzdušných obranných prostředků a použijí pouze řízené střely s plochou dráhou letu k útoku na cíle uvnitř „ochranného kužele“ ruské vzdušné obrany. Pravdou je, že pochybuji, že Rusové budou mít příležitost sestřelit mnoho amerických letounů, přinejmenším ne s jejich protivzdušnými systémy s dlouhým dosahem S-300/S-400 SAM. Jejich všudypřítomný a impozantní kombinovaný protiletadlový raketový a dělostřelecký systém krátkého až středního rozsahu Pancir by mohl mít větší šanci jednoduše proto, že jeho umístění není možné předvídat. Ale skutečná otázka zní: Opětují Rusové střelbu na lodě US-Navy, pokud v Sýrii odpálí řízené střely s plochou dráhou letu?

Můj zcela osobní odhad je, že nikoliv, pokud nebudou zasaženy ruské letecké základny Hmeimím nebo Tartús, nebo jiné velké ruské cíle (oficiální ruské areály v Damašku). Úder na loď US-Navy by znamenal válečný akt, a to Rusové neudělají, pokud se tomu budou moci vyhnout. Problém je v tom, že tato zdrženlivost bude opětovně „moderními Franky“ (představte si je jako neandrtálce s jadernou zbraní v ruce) interpretována jako znamení slabosti, nikoliv civilizace. V případě, že by se Rusové rozhodli jednat ve stylu à la Američané a použít násilí k „poslání zprávy“, impérium by to okamžitě vnímalo jako „ztrátu tváře“ a jako důvod k okamžité eskalaci, která by znovu obnovila „patřičnou“ hierarchii mezi „nepostradatelným národem“ a „čerpací stanicí, která se vydává za národ“. Takhle vypadá tato dynamika:

Nyní se na to podívejte z ruského hlediska a zeptejte se sami sebe, co byste udělali v této situaci?

Odpověď je podle mého názoru zřejmá: Budete se snažit získat co nejvíce času a připravit se na válku. To je přesně to, co dělají Rusové přinejmenším od začátku roku 2015.

Pro Rusko to opravdu není nic nového: Už v tom byli, už se s tím potýkali, a mimochodem si to velmi dobře pamatují. „Západní projekt“ je pro Rusko stále stejný už od středověku, jediný rozdíl v dnešní době jsou důsledky války. S každým přibývajícím stoletím obětí na životech během různých západních křížových výprav proti Rusku jen přibývalo a přibývalo, a nyní se nedíváme jen na další reálnou možnost, že přijde další Borodino nebo Kursk, nebo další Hirošima, ale na něco, co si vůbec nedokážeme představit - stovky milionů lidí by zemřely během několika hodin.

Jak to zastavit?

Je vůbec Západ schopen jednat jinak?

Velmi o to pochybuji.

Jediný činitel, který může zastavit nadcházející válku: Čína

Existuje jeden činitel, který by možná mohl zastavit současné nasměrování k Armagedonu: Čína. Číňané právě oficiálně prohlásili, že mají to, co nazývají „komplexní strategické partnerství spolupráce“, což později zkrátili na „strategické partnerství“. To je velmi trefný výraz, neboť nehovoří o „alianci“: Dvě země o velikosti Ruska a Číny nemohou mít alianci v tradičním smyslu - jsou na to příliš velké a odlišné. Jsou však v symbiotickém vztahu, čemuž obě strany rozumí dokonale (detaily oficiální vládní zprávy naleznete v Bílé knize zde). Zjednodušeně řečeno jde o tohle: Číňané nemohou dopustit, aby impérium porazilo Rusko, protože kdyby Rusko zmizelo, zůstali by sami proti sjednocenému, triumfálnímu a stále arogantnímu Západu (stejně tak bych tvrdil, že Rusko nemůže dovolit, aby impérium porazilo Írán z přesně stejných důvodů, a ani Irán nedovolí, aby Izraelci zničit Hizballáh). Samozřejmě, pokud jde o vojenskou moc, Čína je ve srovnání s Ruskem trpaslíkem, ale pokud jde o ekonomickou moc, Rusko je v tomto „strategickém společenství zájmů“ trpaslíkem ve srovnání s Čínou. Čína tedy nemůže pomoci Rusku vojensky. Ale nezapomeňte, že to Rusko nepotřebuje, už jen proto, že to je jen vojenská pomoc, které je potřeba k vítězství ve válce. Ale Rusko nechce vyhrát válku, Rusko se zoufale musí vyhnout válce! A to je právě to, v čem Čína může velmi pomoci - psychologicky.

Ano, impérium se v ​​současné době staví jak proti Rusku, tak proti Číně, ale všichni, od lídrů až po zombie populaci se domnívají, že se jedná o dva odlišné a oddělené nepřátele. [Můžeme využít této příležitosti a upřímně poděkovat Donaldu Trumpovi za to, že tak „dokonale“ načasoval obchodní válku s Čínou.] Ale oni nejsou nepřátelé: Nejenže je Rusko a Čína v symbióze, nejenže sdílejí stejnou vizi prosperující a mírumilovné Eurasie, kterou spojuje společná budoucnost soustředěná kolem projektu „OBOR“ („Jeden pás, jedna cesta“), a která je zásadně bez amerického dolaru nebo bez jakékoliv větší úlohy USA, ale Rusko a Čína mají také přesně stejnou představu o posthegemonickém světovém řádu: Multipolární svět různých a skutečně svrchovaných národů, žijících společně podle pravidel mezinárodního práva. Pokud si anglosionisté prosadí svou, nikdy se tohle nestane. Namísto toho budeme mít Nový světový řád, který nám slíbil Bush, v němž budou vládnout země anglosionistické sféry (v podstatě členové Smlouvy o bezpečnosti UK-USA, zvané ECHELON, neboli „Pět očí“) a na vrcholu této pyramidy bude globalistický sionistický vládce. To je něco, co Čína nemůže dopustit, a také to nedopustí. Čína ani nemůže dopustit, aby došlo k americko-ruské válce, zvláště ne jaderné, protože Čína, stejně jako Rusko, potřebuje mír.

Závěr

Nevím, co by Rusko mohlo udělat, aby přesvědčilo impérium, ať změní svůj současný směr: Lídři USA mají klamné představy a Evropané jsou jejich mlčenliví a poddajní služebníci. Jak bylo zmíněno výše, bez ohledu na to, co Rusko udělá, vždy to povede k další eskalaci ze strany impéria. Samozřejmě, že Rusko také může proměnit Západ na hromádku doutnajícího radioaktivního popela. To je však sotva řešení, protože v nevyhnutelné konfrontaci by impérium proměnilo Rusko v podobnou hromadu doutnajícího radioaktivního popela. Navzdory tomu Rusové jasně naznačili během nedávných voleb, že v žádném případě nemají v úmyslu ustoupit v nejnovějším křížovém tažení, které proti nim Západ vede. Pokud jde o impérium, to nikdy nepřijme skutečnost, že se Rusko odmítá podrobit.

Proto se mi zdá, že jedinou věcí, která může zastavit Armagedon, by bylo, kdyby Číňané neustále opakovali vládcům impéria a lidem na Západě to, co je napsáno v článku, citovaném výše: „Západ je jen malý zlomek světa a zdaleka není celosvětovým představitelem, jakým si kdysi myslel, že je“ a „umlčené menšiny v rámci mezinárodního společenství si to musí uvědomit a ukázat, jak skutečně hluboké je jejich chápání tohoto uvědomění, že to světu dokážou svým jednáním.“

Z dějin víme, že Západ útočí pouze proti těm protivníkům, které považuje za bezbranné nebo přinejmenším slabší. Skutečnost, že papežové, Napoleon nebo Hitler se mýlili v hodnocení síly Ruska, nezmění tuto otřepanou pravdu. Ve skutečnosti dnes neokonzervativci dělají přesně stejnou chybu. Takže říkat jim, že Rusko je mnohem silnější, než jak tvrdí západní propaganda, které podle všeho mnozí západní vládci věří (vždycky skončíte tím, že uvěříte své vlastní propagandě), nepomůže. To, že Rusko „připomíná realitu“, nepomáhá jednoduše proto, že Západ je odtržený od reality a postrádá schopnost porozumět svým vlastním omezením a slabostem. Pokud však do toho vstoupí Čína a vysloví toto klíčové poselství, že „Západ je jen malý zlomek světa“, a zbytek světa to prokáže „svým jednáním“, potom se do toho vloží další země a válka může být odvrácena, protože dokonce i současná „solidarita“, založená na mylných představách, se zhroutí tváří v tvář jednotné Eurasii.

Samotné Rusko už nemůže nadále nést břímě zastavení mesiášských psychopatů, kteří vládnou impériu.

Aby byla válka odvrácena, musí se do toho nyní vložit zbytek světa v čele s Čínou.

How the East can save the West vyšel 30. března 2018 na thesaker.is. Překlad v ceně 1357 Kč Zvědavec.