"Já když jsem poprvé slyšel Miroslava Kalouska ve sněmovně, kde je také poněkud drsnější prostředí než tady, a on tam řekl dvě slova – já nevím, jestli je můžu opakovat, protože ony prý nejsou sprostá, jak mně bylo vysvětleno – byla to slova ?Baník pičo?. A já, protože jsem neznalý a nedívám se na kopanou, nýbrž na fotbal, právě na ten německý, který je fotbal – u nás se hraje kopaná, to není fotbal, fotbal se hraje úplně jinde, tak jsem z toho byl celý vykulený," poznamenal místopředseda Senátu Jaroslav Kubera.

Senátor Jan Horník o fotbale: Tady lítá jedno přirození za druhým ...

"Tak jsem se na to ptal jako neznalec a bylo mi vysvětleno, že to žádné sprosté slovo není. Že je to podobné, jako když se na předávání Oskarů fakuje sem tam. Takže tam to je jenom takové slovní spojení. Ale já jsem pak zjistil, že děvčata ze čtvrté třídy, které procházejí pod radnicí, tak to slovo je tam nejpoužívanější. A jsou to děvčata, která říkají to slovo, a je jim osm až devět let. Takže zřejmě už některá slova se stala tak běžná, že už ani nejsou sprostá," pokračoval Kubera.

"Mě spíš fascinuje, co všechno ta šílená Evropa chce regulovat. V čem je toto evropský problém? Že se to děje i jinde? Samozřejmě, děje. Zajímavé ovšem je, proč se to neděje i na hokeji? Umí mi to někdo vysvětlit, proč na hokeji se toto v takové míře neděje? Proč se to děje jenom na fotbale? Je tomu tak proto, že na fotbal chodí víc lidí než na hokej. A je to přesně to davové šílenství. V davu, když jeden vykřikne ?Hrr na ně!?, tak všichni běží. Já si vzpomínám, už je to promlčené, když jsem byl na vojně v Milovicích, tak nám dozorčí v letním kině řekl, že kdo není v uniformě a je v teplácích, tak jde zpátky na ubikaci a nepustí promítání dříve, než se převlékneme do uniforem. Bylo to večer, takže to bylo jedno. A někdo v tom davu zakřičel ?Na ně!? A ten dav se rozběhl a zdemoloval vrátnici. Nikdy se nevyšetřilo, kdo vyřkl ta slova, a potrestat ten dav, což bylo asi pět set lidí, nebylo možné," zavzpomínal senátor, který zjevně neměl modrou knížku, která byla vydávána pro nevojáky.

"Takže já si myslím, je to podobné jako s tím fetováním u sportovců. To je velmi podobný příběh. Neustále budeme dodávat další a další látky, které už by neměli používat. A víte, co se dělo s olympijským výborem teď na olympiádě, to bylo až za hranou normálnosti, kdy samozřejmě fetují všichni, jenomže u všech se na to ještě nepřišlo. Ne všichni to dělají se státní pomocí, dělají to soukromě. Já zastávám velmi radikální názor, že to je věc těch sportovců a co s nimi bude, až jim bude padesát, je jejich problém, mně je to úplně jedno. Já nehodlám vychovávat všechny až do nekonečna," má jasno senátor Kubera.

"Takže ono to je o výchově v rodině,  to vám žádná úmluva, ani žádné nařízení, ani žádný zákon nezajistí. To vám zajistí to, když budou děti vychovávány tak, aby se takto nechovaly. Ale představa, že tady něco zařídíme, že tady něco odhlasujeme a od té doby už ta dvě slova nikdy neuslyšíte, to vás ujišťuju, že tomu tak nebude. Já prostě považuji tyto regulace za nadbytečné, zbytečné, a žili bychom bez nich stejně, jako budeme žít s nimi. Akorát to stojí samozřejmě obrovské peníze. Já si jenom uvědomuji, když jsou ty klíčové zápasy, co to stojí město, co to stojí policii, to zajišťování toho, aby to tam nějak proběhlo, pan ministr kývá, jsou to neuvěřitelné peníze. Profesionální fotbalisti jsou profesionální jenom jako, protože skoro všichni chtějí od měst peníze na to, aby mohli dělat ten svůj profesionální sport," prohlásil Jaroslav Kubera.

"My tedy dáváme dvacet devět tisíc na jednoho mladého sportovce, ale profesionální fotbal, což je absurdní, podporovat ani nemůžeme, protože ona je to akciová společnost. A tam platí de minimis. Takže my ani více podporovat nemůžeme, i kdybychom chtěli. Oni nás za to kritizují, a my říkáme: ?Kluci hrajte, hrajte evropské soutěže, ať vám tečou tisíce eur. A radnice je taková nezisková organizace, že byste jim mohli třeba na provoz něco přispět.? Obávám se, že se toho ale nikdy nedočkáme," uzavřel své rozjímání Jaroslav Kubera.