Poslední radiogram

Na začátku 50. let byla ponorka S-117 už starší loď. Ve vodách Tichého oceánu sloužila od roku 1934. O dva roky později posádka vykonala rekordně dlouhou autonomní plavbu o délce 40 dnů, čímž dvojnásobně překonala standardní čas trávený na moři. Velké vlastenecké války se neúčastnila — jedinou bojovou plavbu provedla v srpnu 1945 během války s Japonskem. Nepřátelské lodě ale nepotkala. Přitom, nehledě na pokročilý věk, loď měla v 50. letech poměrně zajímavou službu. V roce, kdy došlo ke katastrofě, byla posádka na moři 72 dní a vykonala 200 ponorů.

V polovině prosince roku 1952 90. ponorková brigáda, do které patřila i loď S-117, prováděla cvičení v Ochotském moři. Štika plnila roli průzkumníka a vyplula z přístavu před ostatními loděmi — ráno 14. prosince. Poslední radiogram z lodi na břeh dostali v noci na 15. prosince. Velitel informoval o nastartování druhého dieselového motoru, který o několik hodin dříve přestal fungovat.

Poplach flotila spustila až po dni, když loď neodpověděla na několik pokusů o spojení z pobřežního kontrolního stanoviště. Záchranné operace se účastnilo několik lodí, břeh pročesávali pohraničníci a vojáci armády. Ovšem ani ponorku, ani nejmenší náznak katastrofy se nepodařilo najít. Ke konci prosince roku 1952 bylo pátrání zastaveno.

Zmizení beze stopy

Jedna z hlavních vyšetřovacích verzí byla střet s hladinovým plavidlem či civilní lodí. Do hledáčku se dostala loď Gornozavodsk, která se nacházela v oblasti. Posádka vše kategoricky odmítala, korpus lodě byl prozkoumán v doku. Žádné stopy nalezeny nebyly.

Další verzí bylo poškození paluby. Nedlouho před cvičením se loď vrátila z opravy. Velitel Vasilij Krasnikov, podle verze vyšetřování, prosil neposílat loď S-117 na moře. Důstojník nebyl přesvědčen o tom, že loď je připravena. Jeho pocit ho nezklamal — po několika hodinách od vyplutí došlo k poškození jednoho z motorů, který se později podařilo opravit.

Zkoumala se verze, že ponorka se mohla střetnout s podvodní minou, jelikož v první den cvičení pozorovatelské posty odhalily v oblasti plovoucí podvodní minu. Silnou explozi ale nikdo ani neviděl, ani neslyšel. Kromě toho, na hladině by zůstaly úlomky či předměty z ponorky. Nic takového ale nalezeno nebylo.

Zkoumala se i verze s lidským faktorem — chyby při ponoru a manévrování. Ovšem, podle hodnocení velení, měl Vasilij Krasnikov a ostatní členové důstojnického sboru, dostatek zkušeností a tréninku: v roce 1952 posádka úspěšně vyplnila dva kurzové úkoly a torpédové střelby.

Američany neviděli

Nejexotičtější verze, kterou vyšetřovací komise brala v úvahu, byla „unesení" ponorky do USA či do Japonska. Je potřeba říci, že SSSR a USA měly v tu dobu složité vztahy. Na Korejském poloostrově probíhala válka, incidenty na moři i ve vzduchu se mezi USA a SSSR odehrávaly pravidelně. Nicméně podle informací rozvědky nebyla zachycena žádná aktivita americké flotily v Ochotském moři po dobu cvičení. To samé se týkalo i „politicko-morálního stavu" posádky. Ten byl podle komise vysoký.

Katastrofa lodi S-117 unesla životy 52 námořníků. Když se Stalin seznámil s výsledky vyšetřování, provedl jen symbolické změny. Velitel 7. námořní flotily viceadmirál Cholosťjakov byl pokárán a velitele a náměstka velitele 90. ponorkové brigády propustili z jejich vysokých postů.

Ani Západ se v periodě studené války nevyhnul podobným katastrofám. Do dnešního dne nebyla nalezena francouzská ponorka Minerve, která zmizela v roce 1968. Ponorka procházela hlubokovodními testy. Příčiny jejího zmizení se nepodařilo zjistit. Poslední ponorka, která zmizela beze stopy, je k dnešnímu dni argentinská ponorka San Juan, která zmizela v listopadu roku 2017. Pátrání po této lodi pokračuje.