Noviny Haaretz oznámily, že oficiální reakcí izraelského ministerstva zahraničí na vyhoštění ruských diplomatů z USA a různých států Evropy bylo studené slovní spojení: „Bez komentáře." Jak uvádí tisk, dříve probíhal silný britský nátlak na vládu Izraele, aby se Jeruzalém připojil k západním obviněním proti Rusku. V důsledku toho Ministerstvo zahraničí Izraele vystoupilo s prohlášením, které odsuzuje otravu jako takovou, ale o Rusku nepadla ani zmínka.

Pozice Izraele v této otázce byla velmi pádná, neboť odmítnutí odsouzení Ruska se spravedlivě přirovnává k nepřipravenosti Mosada k potvrzení ruské účasti v otravě. A to seriózně zpochybňuje oficiální britskou verzi, neboť o úrovni informovanosti a profesionality Mosada nepochybuje nikdo.

Právě v naději na to, že izraelská tajná služba potvrdí britské fantazie, spočívala příčina houževnatých domáhaní se vůči Izraele ze strany různých britských resortů. Došlo to až do otevřeného vyjádření nespokojenosti ze strany velvyslanectví Velké Británii v Tel Avivu, ve kterém se uvádělo, že prý Londýn očekává od spojenců pochopení a podporu.

Co přimělo Izrael, aby zaujal takové pevné stanovisko, které je nejen v rozporu s politikou Londýna a Evropské unie, ale také se přímo příčí všemu, co říkal a dělal v této otázce Washington? Pokud během osmi let vlády Baracka Obamy byly vztahy s Izraelem vždy nucené a místy napjaté, tak od převzetí moci Donaldem Trumpem je Washington na nepřetržitých líbánkách s Jeruzalémem. Dá se s jistotou říci, že pro Netanjaha nebylo jednoduché, aby názorně předvedl úplnou nezávislost a prohlásil neutralitu v případě, když neutralita byla všemi přijata jako podření Ruska.

I přes rozšířené představy toho, že všechni spojenci USA schvalují politiku Washingtonu vždycky a bezvýhradně, si Izrael nejednou dovolil odporovat v principiálních pro něho otázkách. Nejen vláda Netanjaha, který je znám svým laskavým vztahem k Rusku, ale i jeho předchůdci postupně hlasovali v OSN a jiných mezinárodních organizací pro všechny iniciativy, které byly zaměřené proti oslavování nacizmu a přepisování dějin (v rozporu s pozicí Ameriky).

Ještě důležitějším faktorem však v daném případě je rostoucí vliv Moskvy ve světě, což dobře chápou i izraelští analytici. Times of Israel před dvěma dny vyšel s titulkem „Ve špionských válkách dává Izrael přednost Rusku před Anglií". Není to pouhé uznání schopnosti Ruska jednat silovými metody. Izrael je také známý aktivními akcemi mimo své území. A dospěl tedy k závěru: s Ruskem se ve sféře vnější rozvědky musí počítat stejně jako s Velkou Británií, a dokonce ještě více.

V posledních gestech Izraele je možné vidět i očividné výsledky platného strategického vzájemného porozumění s Ruskem vůči Sýrii. Během posledních dvou let izraelský premiér Benjamin Netanjahu navštívil Rusko sedmkrát. Škoda, že západní spojenci Izraele nejsou schopni postupovat podle jeho příkladu a pochopit, že spolupráce s Ruskem je zárukou stabilnosti. Vidíme to třeba v likvidaci IS v Sýrii, což snížilo úroveň násilí v tom státu. A vždyť ještě před dvěma lety teroristé kontrolovali přes osmdesát procent syrského území.

Tudíž výše uvedená gesta dobré vůle nejsou naivním altruismem ze strany Izraele. Je to přiznání významu role Moskvy na Blízkém východě a na celém světě.

Názor autora se nemusí schodovat s názorem redakce