Fake News bylo vyhodnoceno jako nejčastěji skloňované slovo v loňském roce ve veřejném prostoru. Jeho český význam je falešná či neověřená zpráva, či prostě dezinformace.

Přítomností, respektive nepřítomností „fake news“ ve zpravodajství a publicistice je tím, co podle řady u nás protěžovaných politických komentátorů odlišuje seriózní média od těch zavádějících informačních zdrojů, zpravidla alternativních internetových serverů, které si nelámou hlavu obtížným ověřováním pravdivostí zveřejňovaných zpráv.

Před dvěma týdny došlo v Británii k pokusu o vraždu. Někdo otrávil bývalého ruského agenta a jeho dceru prudce toxickou látkou zvanou Novičok. Pachatel tohoto trestného činu dosud nebyl britskou policií nalezen. Přesto viník byl oznámen nejvyššími představiteli Velké Británie za pár hodin. Všichni jsme si mohli vyslechnout, že bez ohledu na konečné výsledky vyšetřování za tímto zločinem stojí Rusko a její prezident Putin.

Naštěstí tu přece jen máme média, která se věcí zabývají do větší hloubky. A to rozhodně nejen ty alternativní, ale kupodivu i mainstreamová. A tak si můžeme přečíst na serveru Lidových novin článek Výroba novičoku je nebezpečná, není ale zakázaný, složení jedu není známé publikující mimo jiné i vyjádření odborníků, ze kterých mezi řádky vyplývá, že danou látku může vyrobit v podstatě každý zkušený chemik a že se nedá jistotně vyloučit ani to, že by tato látka mohla pocházet z bývalého Československa.

Tato fakta se však některým politikům nehodí. Rusko je našim nepřítelem v geopolitickém boji, a tak je také vinno. Předseda eurounijních summitů Tusk včera prohlásil „Za vraždu je s největší pravděpodobností odpovědné Rusko, jiné věrohodné vysvětlení není“. Jak je na podobných summitech zvykem když je navržena jakákoliv rezoluce proti Rusku, žádná unijní země se neodváží postavit oficiálně proti, ač si můžeme barvitě představovat, jak o dané věci smýšlí její státníci ve svém soukromí, kde nejsou pod dohledem kamer. Jen řecký premiér Tsipras našel odvahu a veřejně zdůraznil potřebu jasného vyšetření věci a vyvarovat se ukvapených závěrů.

Britští a potažmo další evropští politici se tak dostali do situace těch, které často kritizují jako šiřitele fake news. Sami se stali šiřiteli takovýchto zpráv tím, že veřejně označili viníka, aniž by byla prokázaná jeho vina.

Já osobně nevylučuji roli Ruska v této vraždě. Ruskou politiku si neidealizuji. Na rozdíl od pana Tuska však vidím i řadu jiných motivů, než je pomsta za zběhnutí a výstraha jiným ruským agentům, kteří by se pokusili zradit svou vlast. Jedním z nich může být snaha vrazit další klín do spolupráce Evropy a Ruska. Nemylme se. Stejně jako třeba USA i Rusko má na světě dost nepřátel a takto provedená vražda, z níž pak bude obviněno Rusko, se může docela dobře hodit. A mimochodem máme tu jeden precedent. Na počátku roku 2003 bylo přeci také jisté, že Irák vlastní ZHN a pokud vůči němu okamžitě nezasáhneme, brzy vůči nám tyto zbraně použije. Od této doby již uplynulo 15 let a ještě se nenašly.

Zdroj