Vypadá to tak, že česká společnost prochází velkými změny a podle analytiků je dokonce polarizovaná jako nikdy předtím. Samozřejmě takové změny nemohly nechat stranou česká media, jakou roli na těchto událostech hrají? Přispívají polarizaci nebo jen odráží nálady ve společnosti? Zeptali jsme se mediálního analytika Jiří Fencla, který nyní pracuje pro Český rozhlas.

Zaprvé se protestovalo proti demokraticky zvolenému Ondráčkovi a za zachování demokracie, pak proti výrokům prezidenta a za zachování svobody slova. Čím si vysvětlujete takovou absurditu? Lidé ztratili důvěru v to, co dostali v roce 1989?

Já sám jsem jí postupně ztratil. Sleduji z blízka média takřka čtvrtstoletí a prošel jsem si sám mnoha stupni rozčarování. První přišlo v roce 1995, kdy se tehdejší prezident Václav Havel začal veřejně stavět do opozice k premiérovi Václavu Klausovi, kterého po tzv. sametové revoluci veřejnosti představil jako toho pravého reformátora. Nevím, do jaké míry spolu vedli fundované ekonomické debaty, každopádně Havel, jehož placku jsem na klopě sám v roce 1989 nosil, velmi rád využíval ve své praktické politice média a zákulisní jednání. Oslabený Klaus byl následně už coby premiér menšinového kabinetu nevybíravě až majdanovsky sesazen, což mě rozčarovalo definitivně. Bylo to v listopadu 1997. Další historii nebudu moc rozebírat. Havlovci na přelomu Milénia shodili rukavice a velmi drsně ovládli mocenské pozice — v televizích, vč. tzv. veřejnoprávní, v bankách, v některých klíčových podnicích, v novinách, apod. Přesto se jim nepodařilo ovládnout českou kotlinu zcela. A to zejména díky dvěma skutečným autoritám, na něž se právě proto programově plive celé dekády.

Václav Klaus a Miloš Zeman prakticky chránili a ještě chrání tento národ před tím nejhorším, co nám například hrozilo před 79 až 73 lety. Zatímco Klaus a Zeman spoléhali na přímý vztah politik-volič, Havel a jeho následovníci a fanoušci dávali přednost pragmatickému prosazování zájmů, které nikdy nevyvěraly z nich samotných, ale od západních investorů, kteří k nám měli přinést blahobyt. Přinesli chudobu, falešné půjčky, exekuce, rozvrácené školství a zdravotnictví, bezohlednost a sobectví.

Absurdita požadavků dnešních protestujících není motivována lepšími poměry. Troufám si tvrdit, že tito mladí lidé jsou oklamáni jako já v roce 1989, kdy mi bylo patnáct. Byl jsem zneužit stejnou klakou, která i dnes provokuje mladé a velmi tragicky neinformované lidi k vyvolávání nepokojů. Stejnou klakou, která začíná svůj nečistě vedený boj celosvětově prohrávat. Velmi rád bych jim tímto způsobem vzkázal, že v Čechách nemají peníze žádnou hodnotu.

Pozice Ondráčka byla do jisté míry formální, ale mainstreamová média rozdmýchala z jeho jmenování obrovský skandál. V čem je podle vás jejich zájem?

Jde právě o to, udržet napětí, ať je příčina jakákoli. Vidíme kauzu Bílých přileb, která je na prasknutí, vidíme kauzu Kuciak, vidíme kauzu Skripal. Všechny nesou stejný rukopis lži a provokace, bez náznaku souvislosti či důkazu. O spravedlnost těmto rozdmýchávačům nejde. Chtějí si udržet moc a vysávat dál z lidí peníze a nechápou, že už to dál nejde. Masy lidí v této zemi už skoro nic nemají. Znáte to rčení o Češích? Jsou jako proutek a dají se ohnout až do krajnosti, kdy už by to jiní nevydrželi. Ale o to větší zpětnou ránu dají. To pochopili a říkali právě ti největší čechobijci.

Protestujícím se už podařilo přispět k odvolání pana Ondráčka. Přispěje podle vás další demonstrace k nějakým změnám v českých médiích?

Jak jsem již naznačil, utlačovatelé, kteří z tohoto národa vysáli bilióny korun, a co je horší zprivatizovali a outsourcovali přitom stát, jsou bezuzdní a mají nulovou sebereflexi. Jsou jako posedlí. Vidíme to na některých vykřičených médiích, která nechci jmenovat, ať to každý pozná sám. Další demonstrace, k nimž je nutí jejich animálnost, jen vzbudí další a další lidi, kteří poznají, jak jim tradiční noviny lhaly. Protože se v tom jejich redaktoři sami nevyznali a mnozí si tak jako i já mysleli, že spravedlivě tepou nešvar. Tato média budou dál masově ztrácet význam a jejich inzertní oddělení je už nezachrání. Ostatně informace a peníze, to je jako voda a oheň.

Nebylo by lepší, kdyby byla veřejnoprávní média politickou „kořistí" vlády, jako je tomu v Polsku a informační prostor by měla vyvažovat soukromá média?

Vyjádřím se jen velmi informativně. Ústava, v níž je zakomponována Listina základních lidských práv a svobod, říká v článku 17: „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny" a také „Cenzura je nepřípustná". Můj osobní názor je, že jakýkoli legislativní zákrok nad tento článek, jej narušuje. Ústava byla takto správně napsána v době, kdy média byla jednocestným kanálem. Ten, kdo je provozoval, nastoloval agendu. Kam to vedlo, vidíme dnes na vycucaném národě. S příchodem internetu a informačních technologií je ale do hry vtažen každý člověk. Až dnes můžeme tento klíčový ústavní článek naplnit a zejména chránit. Až teprve dnes přichází čas na skutečnou demokracii a na dokončení či chcete-li zpětvzetí Sametové revoluce.

Alternativní portály říkají přesný opak toho, co o tom samém tématu píší mainstreamová média. Je to pluralita pohledů, nebo je to dalším důkazem polarizace české společnosti?

Společnost je zpolarizovaná právě proto, že se k lidem začaly dostávat objektivní informace o chodu a stavu světa. Tradiční jednosměrná média se ukázala jako jedna velká žába na prameni, krmená inzercí, která ale byla a je nástrojem hybridní cenzury. Jejich nastolovací agenda popisovala čím dál užší rozsah událostí a vlastně se stávala nástrojem sofistikované cenzury, zabalené do falešné plurality. Proto jakási tragicky nepřesvědčivá pražská PR agentura Evropské komise označuje alternativní média za dezinformační.

Neděje se ale nic špatného. Naopak. Přece bylo napsáno: „Nejen chlebem živ je člověk". A na informace jsou duše tohoto pokolení opravdu velmi velmi vyhládlé. Všechno je na nejlepší cestě. Lidé mohou konečně rozhodnout o svém osudu sami, protože mají kromě svodu a lži k dispozici ve vhodném poměru také pravdivé informace.

Opakovaně jsme byli svědky toho, jak po rozhovoru či pozitivních komentářích o tzv. dezinformačních portálech mainstreamová média doslova začínala štvanici tohoto člověka. Dá se nějak bojovat proti nálepkování a mediální štvanice?

Do dnešních dnů měli pomlouvači navrch a mohli takto zlikvidovat, na koho ukázal jejich patřičně hmotně zainteresovaný guru. Myslím, že dnes už jsme v mnohem vyváženější pozici mezi informacemi a dezinformacemi, a tak jsem toho názoru, že ani pomlouvači nemá být bráněno v jeho činnosti. Ať každý sdělí, co má na srdci, pokud zůstane jen u toho sdělování. Ono se to štvaní brzy otočí proti svým autorům jako švihnutí oním proutkem.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce