Naivní liberálové vidí multikturalismus. Skutečností (nejen) Británie je však islamizace.

Kde právní systém, společenské hodnoty, psaná i nepsaná práva a svobody, všechny projevy kultury, společenské bohatství, spojení víry, práva a kultury po dobu téměř dvou tisíc let, nahrazuje během pouhých desítek let archaický, ale agresivní a vitální systém, založený na podřízení společenských hodnot, správy věcí veřejných, společenského i individuálního života pravidlům Islámu, náboženským soudům Šaria.

Londonábád, hlavní město Británistánu, patří mezi výkladní skříně globálního islámu. Mešity rostou po stovkách, stovky kostelů končí. Postupně skončí vše, co charakterizovalo a reprezentovalo britské impérium. Zatímco se prostý lid těší z médii jim predestřených krásných královských miminek a sňatku Harryho s obstarožní americkou herečkou, good old England den co den nevratně ztrácí své kořeny a kulturu, které budovala tisíce let. Nijak se nebrání, stejně, jako se v poslední fázi už nebránil Řím. Společnost je katatonická, žádné hodnoty bránit nechce a nemůže, už si jich ani není vědoma.

Změna je velmi rychlá. Postupuje po domech, ulicích a čtvrtích, tiše, denně, bez násilí a s minimální publicitou. Ta je nežádoucí a společenský nepřijatelná. Společnost sama si ten náhubek nasadila, aby svou smrt urychlila. Nelitujte londýňanů. Většina z nich se už v Londýně nenarodila. Změna přijde "novým" londýňanům přirozená.

Původní kmeny hrdých Britů, obávaných válečníků, pracovitých lidí, jejichž ostrov zrodil průmyslovou revoluci a moderní parlamentní demokracii, národy, které nezlomil ani Hitler, nyní samy kapitulují. Rozhodly se rezignovat, vymřít i se svou kulturou a tradicemi a svůj po staletí bráněný ostrov vydat kulturám, kterým britské bohatství imponuje, chtějí ho užívat, ale nebudou ho umět udržet, natož rozvíjet.

Británie je obrovská a změna bude ještě dlouhá, zabere téměř půl století. I tak je výsledek jasný už nyní. Směr a vývoj jsou dané a nezměnitelné. Stačí nahlédnout okny do britských školek a škol. Zejména v aglomeracích tvoří původní britské děti směšný zlomek. Tyto děti dokončí změnu kdysi Velké Británie na dnešní Libanon, který též býval bohatý a převážně křesťanský.

Střední Evropa by tyto trendy měla velmi pečlivě sledovat, vyhodnocovat a adaptovat svoje politiky a postoje v reakci na vývoj severu a jihu Evropy. Nemusíme touto cestou jít. Neneseme koloniální zátěž, nepodíleli jsme se na staletích drancování zdrojů Afriky a Středního Východu, nemusíme tedy sdílet osud velmocí, které dostihla karma.

Takzvaná 'evropská solidarita' je obrovský podvod. Velmoci po staletí privatizovaly koloniální zisky, teď by chtěly socializovat imigrační náklady bývalých i současných zisků. Nenechme se dotlačit do rohu vydíráním evropskými dotacemi. Jsme v EU ani ne 14 let. Velký růst naše ekonomika zažívala i před vstupem do unie, bez dotací. Němci používají Čechy jako montovnu. Mají zde spolu s Francouzi, Rakušany a dalšími nainvestovány biliony korun a české provozy jim dobře vydělávají. Pokud bychom z unie nakonec vystoupit museli kvůli tlaku Bruselu na společnou migrační politiku, bylo by to obchodně bolestivé, ale rozhodně ne fatální. Za své továrny zde a schopnost dostat jejich zboží do svých finalizačních linek na Západě by velcí evropští hráči mohutně lobbovali. Nyní pochopitelně lobbují za to, aby k žádnému Czexitu vůbec nedošlo. Nikdo se jim nemůže divit. Stejně jako Čechům, kteří sice o obchodní výhody členství v Unii přijít nechtějí, ale chápou, že součet výhod a dotací stojí proti součtu omezení a diktátu ze strany Unie, jejichž výsledkem může být i ztráta suverenity, základních individuálních svobod, ústavnosti, a v konečném důsledku i vlastní kultury a prostoru, pokud bychom podlehli evropským tlakům na unifikaci migrační politiky, která je posledním hřebíčkem do rakve státní suverenity.