„Dokonce si myslím, že za zavřenými dveřmi se už mluví i o jménech.“ Napětí mezi státy v souvislosti s otravou dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery Julije komentuje Zbořil i takto: „Pokud si ve Velké Británii myslí, že to odnese zase jen střední a východní Evropa, je to sice možné, ale můžeme jim připomenout, že už se jednou, v roce 1938, který právě vzpomínáme, osudově zmýlili.“

„Obdivuji znalosti politické strategie a taktiky českých studentů,“ komentuje výstražné stávky za dodržování ústavních zvyklostí, které se konaly uplynulý týden, doktor Zdeněk Zbořil. Studenti středních a vysokých škol žádali, aby si prezident plnil svoji ústavní funkci a aby o naší budoucnosti nerozhodovaly trestně stíhané osoby. „Jako kdyby to ani nebylo z hlavy těch, kteří si při vzpomínkách na československé a české dějiny nemohou vzpomenout ani na jména posledních tří prezidentů, neumějí k rokům 1918, 1938, 1948 a 1968 přiřadit nějakou významnou historickou událost, a hlavně žasnu nad tím, jak vědí, co jsou to ‚ústavní zvyklosti‘. Třeba jen v ČR od roku 1993. Nemají na mysli třeba jen ústavní neobvyklosti, o které se pokoušeli všichni tři dosavadní prezidenti Havel, Klaus, Zeman, anebo snad dokonce změny ústavy, které se tak trochu nepovedly. Jako např. přímá volba hlavy státu. To by se sice dalo nazvat ‚novým ústavním pořádkem‘, ale nezavedli ho ani Klaus, ani Zeman, ale Parlament ČR za všeobecného souhlasu občanů ČR,“ dodává politolog. Také přesvědčení, že Senát PČR má sílu „důrazně vystupovat“, se mu nezdá ničím jiným než výzvou k porušování ústavního pořádku. „Nepřál bych jim, aby až se dostanou do spárů české justice, s nimi zacházel nějaký soudce Berka nebo Elischer tak jako mnozí jiní, na které veřejnost jen potichu nadává,“ doplňuje Zbořil.  Pokračování  na PLzde