Pravda, všichni máme nějaké ty geny determinující temperament, inteligenci a nadání a teprve na tom, co příroda našim zrozením stvořila, i my sami můžeme v životě buď něco navíc ještě ve své osobnosti přistavět, anebo naopak líně a lajdácky všechno zanedbat a rozbourat. Zkrátka, jak již bylo napsáno, povaha je sekundárně dána též výchovou v rodině a ve škole, a tenhle informační proces u každého pokračuje od učňovských a studentských let po celý život.

Projevy povahy též ovlivňují sklony člověka a jeho motivace, dané talentem i mírou ctižádosti, kterou rovněž každý nemá stejnou. Na jedné straně, člověk tvůrčího talentu a melancholické povahy může být navenek citově a politicky uzavřený a zdánlivě světonázorově nečitelný a naopak ambiciozní organizátor na straně druhé – bude pro okolí „čitelným“ až až, přičemž ale i tak nemusí být ještě vůbec jasné, zda jeho chování je upřímné a čisté, anebo jen tvrdě pragmaticky účelové. Potom jednoznačně platí, že jen čas to ukáže.

Také nelze popřít, že kdo a jak smýšlí a jak se politicky projevuje, to v něm utváří i jeho okolí a pracovní a rodinné povinnosti, které sice mohou ale vůbec nemusí být vyhraněné a spontánní a výchovou a jemu nejbližšími brzděné či naopak povzbuzované. Nakonec u postojů každého hraje nezanedbatelnou roli jeho hmotná závislost či nezávislost, resp. angažovanost pracovní profese na politice nebo mimo ni a váha tzv. hodnot, jež pro někoho znamenají nejen materiální zisky, ale i ekonomické a kariérní ztráty pramenící právě z role angažovanosti, kterou se kdysi rozhodl v politice přijmout.

Pevně stát, nebo zaujímat postoje?

Je proto užitečné uvědomovat si důvody jednání lidí kolem nás a jejich celoživotní osobní a existenční motivaci. Znát příčiny, proč například vědec odkojený matematikou a fyzikou si možná právě proto kdysi v minulosti zvolil tu svou práci v oboru jistot neměnnosti platných zákonů přírody, na rozdíl od nejistot výmyslů lidských, kterým se oprávněně v uvozovkách říká „zákony“ jenom z toho důvodu, že jiná vhodnější slova typu „morálka a pravidla chování a jednání“ by jejich ideologickým protagonistům už autoritu jen stěží zaručila.

Důvod k tomu je totiž prostý: Co platí v přírodě samo, to žádné ideology ani aktivisty, ani politické „zákonodárce“ či náboženské teology vůbec nepotřebuje. A platí to i obráceně: To, co se bez ideologického či politického aktivismu nikdy samo nestane, to ke své existenci vůbec nepotřebuje právě ta tolik oslavovaná, zneužívaná a pomlouvaná příroda, i kdyby opak toho nějaký pan aktivista kterékoliv Strany tvrdil každému na potkání od večera do rána.

Takže, jak to poznat? Jak odlišit ty, kteří v politických postojích pevně stojí a ty, kteří jen zaujímají postoje, jak by řekl Karel Kryl? Zřejmě to bude mít kořen v upřímnosti a v pokoře přesvědčení. V ochotě o svých názorech nejen kriticky, ale zejména i sebekriticky přemýšlet bez elitářsky naučené bohorovné pýchy Dědů Vševědů. A je nesporné, že čím jsme mladší a čím méně zkušeností máme, tím víc bychom si právě tohle měli uvědomovat a myšlenkově se držet svých informačních jistot skromně při zemi.

Proto možná s překvapením občas zjistíme, že politické aktivity a postoje některých lidí jsou dány jen jejich ne-morálkou obživy, kdy politický názor je veden pouze účelem. Jejich zájmem mít se za všech okolností dobře a vždy výhodně těžit především z toho, jak jim jejich pusinka mluví a nikoliv, jak upřímně jim i ta hlavička přitom myslí. Ostatně … předkové našich soudobých elit velmi dobře věděli, proč si kolem sebe drželi šašky, přičemž vždy ve vlastním soukromí ctili zásadu, že komediant má být především stále hladový, aby jeho poslušnost nikdy nepolevila.

Budeme-li proto sami k sobě vnitřně upřímní, tak to sice ještě neznamená, že budeme mít vždy ve všem jen pravdu a tudíž i jen samý úspěch. Ba dokonce, někdy nám to může přinést i velké myšlenkové zmatky. Přesto, naše charakterová kvalita však vždycky bude založena na prioritě hledání a zkoumání objektivní reality života, nikoliv jen na licoměrné a lživé přetvářce účelového vyhodnocování pouhého osobního hmotného a kariérního prospěchu.

Je-li někdo neznalým a nezkušeným a méně přírodou nadaným fanatikem fenoménu svobod, to se vždy ještě dá alespoň částečně pochopit jako odstranitelný nedostatek informací. Avšak společensky existovat jako vzdělaný charakterový škůdce, společenský křivák a inteligentní darebák, to časem vždy okolí nakonec s jistotou pozná a bude to už pak navždy shledáno jen jako proces nevratný.