Na Pražském hradě se ve středu uskutečnil slavnostní koncert k příležitosti znovuzvolení Miloše Zemana hlavou státu. Prezident v projevu poděkoval svým příznivcům a voličům. Oslava však byla zahalena tajemstvím.

Tiskový mluvčí Hradu Jiří Ovčáček nechtěl zveřejnit jména pozvaných osob. Sputnik však nelenil a spojil se s jedním účastníkem oslavy a zeptal se ho na celý průběh.

Jde o populárního hudebníka a předsedu strany Rozumní Petra Hanniga, který byl v lednu jedním z kandidátů na prezidentský úřad.

Zúčastnil jste se inaugurační oslavy na počest zvolení Miloše Zemana prezidentem. Jaká byla atmosféra?

Ano, zúčastnil jsem se jako prezidentský kandidát, podporovatel prezidenta Zemana ve druhém kole inauguračního koncertu a oslavy.

Podle vašeho názoru to byla oslava politického triumfu mocného muže, nebo oslava pro přátele?

Byla to oslava pro přátele se skvělým koncertem, hlavně díky naprosto perfektnímu vystoupení Hudby hradní stráže a ministerstva vnitra ČR. Koncert byl dramaturgicky velice dobře připraven, kdy se střídala vystoupení Hudby hradní stráže a sólistů Václava Neckáře, Heleny Vondráčkové a Michala Davida. Vynikající byl pěvecký výkon Dana Hůlky za doprovodu Hudby hradní stráže.

Překvapila vás něčí účast na oslavě inaugurace nějakého politika, případně umělce?

Myslím si, že byli přítomni politici a lidé, kterým současný prezident dává jistotu, že bude hájit zájmy občanů ČR. Mile mne také překvapilo doprovod Michala Davida, kdy vyměnil svou skupinu za dívčí smyčcové trio. Toto aranžmá bylo vhodné pro prostory Španělského sálu.

Pan prezident měl na oslavě projev. Byl podle vás smířlivější ke svým protivníků nebo přísnější, když to porovnáme s inauguračním projevem?

Byl smířlivější, protože jej přednášel mezi svými přáteli a podporovateli.

Byl jste přítomen také na inauguraci prezidenta Zemana. Co vás napadlo, když jste viděl, jak někteří politici během prezidentova projevu opouští sál?

Ano, byl jsem jako prezidentský kandidát, podporovatel Miloše Zemana ve druhém kole přítomen. Odchod, zvláště Miroslavy Němcové, byl skandálním zneuctěním jednoho z nejposvátnějších okamžiků naší republiky. Okamžiků, kdy ve Vladislavském sále byly neseny za zvuku husitské písně Ktož sú Boží bojovníci standarty, pod kterými umírali naši legionáři od Zborova v době první světové války a armádní sbor generála Svobody na bojištích druhé světové války.

Když v závěru zněla naše hymna naprosto geniálně harmonizovaná a upravená pro hudbu Hradní stráže, vedraly se mi až slzy do očí. Považoval jsem v tomto kontextu chování Miroslavy Němcové za urážku celého českého národa.

Pochopil jsem třeba postoje kritizované strany TOP 09, jejíž představitelé odešli vcelku distinguovaně. Svým způsobem měli na to právo, neboť byla jejich strana v projevu negativně zmiňována. Ale naprosto jsem nepochopil demonstrativní hlasitý klapot podpatků a hlasité nenávistné mumlání Miroslavy Němcové z ODS, rušící zvláště nás, kteří jsme seděli v zadní části sálu.

ODS jsem považoval za vcelku konzervativní a státoprávní stranu a tento až pubertální projev Miroslavy Němcové byl naprosto neadekvátní k nastalé situaci a k postavení strany ODS, v politickém spektru, která by měla být zvláště oporou pro konzervativní a pravicové voliče, kteří takovým projevům nejsou příliš nakloněni.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.