Tímto se vracíme k článku Ondráček zvolen i hlasy ANO. Další důvod pro… (Právo 3. března. Poslanec Ondráček se naprosto logicky hájil a tak v tajném hlasování získal 79 hlasů, což stačilo k provolení do funkce šéfa komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. O několik dní později „dobrovolně“ (po hrubém nátlaku) z funkce odešel. Chtěl ochránit svoji rodinu před pravicovými nestoudnostmi.
To, co neustále vibrovalo ve vzduchu, bylo násilí členů pohotovostního pluku a údajné násilí Zdeňka Ondráčka. Kolik let už to je a kdo to bez zaujatosti historicky přiblíží: ÚSTR, CUTI? Doyen českých sloupkařů Jiří Hanák by snad použil termín jedna velká nepřerušovaná Sranda. Právě zde je dobré seznámit se s názory Jana Rumla, chartisty a ministra vnitra ČR na téma sledování občanů a jediný správný názor. Přirozeně, že chápu i některé pravicové politiky, pokud by se měli na mikrofon a kamery zpovídat ze své byznys minulosti.
Podle četných a vysoce hodnověrných vystoupení pana Kalouska, by řada našich přemýšlivých občanů mohla požadovat vyšetření dotyčného se skeny mozku. Že on nedostal jen po zádech? V amnézii se mu to mohlo vytrácet. Z depresivního alkoholismu nelze pana Kalouska ani na okamžik podezřívat. Jenže prevence není obsah kredence, takže po tomto opatření snad budeme tohoto vášnivého diskutéra vidět i v další evoluci Sněmovny Parlamentu ČR.
A jsme zase u násilí; nebyl to snad tento nestárnoucí poslanec, který dal jistému mládenci facku a byl přinucen v přestupkovém řízení zaplatit tisíc korun? A dále, nebyl to snad Mirek Topolánek, který při ochraně své druhé manželky paní Talmanové fyzicky usměrnil jistého „otravujícího člověka“.
A nebyla to snad první místopředsedkyně ODS Alexandra Udženia, která dala na jednání zastupitelstva Prahy 2 facku zastupiteli Danu Richterovi? Přirozeně, že tento hledá satisfakci, zatím na oddělení správních agend této městské části. Ale nejen to, řada politiků má zbraně, které skrytě nosí. Jak jsou na tom psychicky?
Ani nechci domyslet, co by se před lety stalo, kdyby obdobní horkokrevní jedinci nosili uniformy SNB, nebo nás sledovali v civilu. Prostě měkká a sametová by se podle scénáře Václava Havla (1986) nemohla vůbec konat.
Pokud bychom to pojali výrazivem bývalého učitele „jednotřídky“ Petra Gazdíka, tak bychom zákonitě museli konstatovat, že v této zemi řádí pravicové bojůvky! Nemyslím si to.
A já s ním bezezbytku souhlasím. Po Ondráčkovi se chtěly nekončící omluvy, po našich (miliardářských setsakra poctivých nabyvatelích) se nechce nic, jsou již za devíti horami a devíti řekami a jejich „plavební koridory“ se dále rozšiřují a prohlubují…
A to jsou důvody permanentního hudrování pravice. Tento stát, jak se domnívám, nemá paradigma rozvoje. To ostatně nemá žádná kolonie, že? Totální neúspěch, jak se domnívám, po roce 1989 je výsledkem konání pražské honorace, která už dávno nepotřebuje zrcadlo, je zahleděna do sebe. Objeví se Lewis Carroll a řekne názor na kamery? Vždyť za zrcadlem je tolik zajímavých věcí, které jen z pohledu koupelny nesou stigma „Pražské tabu“.
Autor příspěvku nebyl členem KSČ, ani LM, nesloužil u SNB, není členem KSČM.
Zdroje: