Německá biskupská konference na svém plenárním zasedání v Ingolstadtu rozhodla o připuštění k svatému přijímání protestantů, jejichž manžel nebo manželka je katolického vyznání. Má se jednat o „ojedinělé případy“, kdy údajně manželé chtějí žít svoji víru, a proto touží přistupovat společně k eucharistii. Němečtí biskupové hájí svůj krok současným kanonickým právem.

Toto skandální rozhodnutí se setkalo s odsouzením ze strany řady kněží i biskupů na celém světě. K celé věci se vyjádřil i známý odborník na církevní dějiny, bývalý předseda Papežského výboru historických věd kardinál Walter Brandmüller, který dříve také podepsal dubia ohledně papežské exhortace Amoris laetitia.

„Nejdříve si musíme položit několik otázek: Jakou roli zde hraje skutečnost, že někdo nepatří ke katolické církvi? Čím je vůbec Církev? Podnikem na vylepšování světa? Nevládní organizací pomáhající v životě? V takovém nebo podobném případě bychom měli naši otázku řešit podle měřítek, jako jsou užitečnost, proveditelnost, úspěšnost,“ uvedl pro rakouský katolický portál Kath.net kardinál Brandmüller.

A vysvětlil: „Církev je skutečností, které jsou zmíněné pojmy vzdáleny. Církev je dílem Božím, je viditelnou, zakoušenou podobou, v níž zmrtvýchvstalý Kristus pokračuje na světě ve svém spasitelském díle.“

Kardinál dále upozornil, že i když se často hovoří o „večeři“, tak pro katolíky a pravoslavné znamená eucharistie něco jiného. Je to jednoduše Pán Ježíš „skutečně a podstatně přítomen ve smysly vnímatelných způsobách chleba a vína“. Kardinál Brandmüller zdůraznil, že Svaté přijímání je „sjednocením vykoupeného člověka v tajemství s Kristem. Událostí, která se odehrává v bytostném nitru věřícího“. A dodal: „Apoštol Pavel říká: ‚Proto kdo bude jíst tento chléb nebo pít kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.‘ A ten, kdo tak činí, si podle apoštola sobě jí a pije odsouzení. Je tedy důležité, abychom na to mysleli, když hovoříme o případném připuštění k přijímání.“

Němečtí biskupové mezitím směřují k všeobecnému interkomuniu s protestanty. „Nazývá se to salámovou metodou. Nikoli silou, nýbrž vytrvalostí vydrolí kapky kámen. Je to naprosto neupřímná klička, jak dosáhnou daného cíle,“ shrnul postup Německé biskupské konference kardinál.

Podle něj prosazované pojetí, kdy se v souvislosti s nekatolickou stranou smíšeného manželství hovoří o „eucharistickém hladu“, je jenom „trapným, melodramatickým představením, neřkuli kýčem“. „Křesťan, který upřímně touží po svatém přijímání a ví, že není eucharistie bez Církve a Církve bez eucharistie, prosí o přijetí do Církve. Všechno ostatní by bylo pochybné a nepoctivé. Církve není samoobsluha, kde si můžete vybrat, co chcete, a ostatní nechat na polici. Zde platí pravidlo: všechno nebo nic!“ uvedl kardinál.

Kardinál Brandmüller upozornil, že němečtí biskupové překrucují smysl kanonického práva. Tam, kde se hovoří o nebezpečí smrti nebo závažných nutnostech, se biskupové odvolávají na „eucharistický hlad“, aniž by brali zřetel na ostatní okolnosti. Přehlížejí např. podmínku, že dotyčný nekatolík nemá možnost obrátit se na udělovatele ze svého společenství. „Odporný trik takového uvažování spočívá v tom, že zásady pro krajní existenciální situace jsou rozšiřovány na běžný každodenní život,“ dodává kardinál.

Nakonec připomněl, že „katolická církev nemůže svévolně zacházet se svátostmi. Apoštol Pavel říká: ‚Nechť o nás každý smýšlí jako o služebnících Kristových a správcích tajemstvích Božích.‘ Správcích. ‚Od správců se však žádá, aby každý byl shledán věrným…‘ dodá apoštol Pavel“.

Zdroj: kath.net

www.tedeum.cz