Čemu se jako osobnost rád věnujete?

Rád se věnuji běhu, velmi rád plavu, v zimě lyžuji, aktivně se věnuji střelbě. Ve volném čase studuji odbornou historickou a archeologickou literaturu.

O vás existuje dokumentární film Až přijde válka, dále existují vaše rozhovory pro slovenská média, články a rozhovory o vás, jež byly vytvořeny různými slovenskými i českými médii — daří se jim ukázat vás tak, kým skutečně jste? Daří se jim zachytit a divákovi či čtenáři předat vaši podstatu, vaši misi? Nebo se média snaží vyhovět společenské či politické objednávce, která vyžaduje ukázat Slovenské brance jako militaristy?

Vy jste si odpověděl sám. Ano, já to vnímám jako jakousi společenskou objednávku. Většina médií nejeví absolutně žádný zájem s námi komunikovat, díky tomu dochází k běžnému jevu na Slovensku — hovoří se o někom, ale bez něho. Toto se v současné době děje i nám, hovoří o nás bez nás. Oni (novináři — red.) se tím ale připravují o důležité informace, které by, podle mého soudu, pro čtenáře byly velmi zajímavé a jejich články by vypadaly úplně jinak.

Články, jež jsem četl ve slovenských médiích, jsou plné fabulací, o kterých si myslím, že jsou záměrné. Jsou plné podsouvání jakýchsi vlastních pohledů na věc a nevystihují skutečnou podstatu naší činnosti, mnohokrát se tam nachází vyložené lži, jež jsou úplně zavádějící.

Mohl byste uvést příklad, abychom se bavili konkrétně?

Aktuální příklad. Zhruba před několika dny se říkalo, že na východě Ukrajiny se nachází množství bývalých členů Slovenských branců. To samozřejmě není pravda. Nikdo z médií nikdy neříká jejich konkrétní jména. My víme o jednom bývalém členovi, ale více jich tam není!

Další lež je ta, že Slovenské brance údajně trénují instruktoři z Ruska. Mě jako předsedu to velmi zaujalo, protože já jako předseda o tom nevím. Když jsem se ptal členů, zdali je trénují Rusové, tak nikdo žádného neviděl.
Média používají podobná podsouvání, nebo se snaží naše vyjádření ukázat v úplně opačném světle či nepravdivém pohledu.

Z jakého důvodu si myslíte, že příchod vaší organizace vyvolává u médií takové reakce? Proč je to pro ně šokující, překvapivé?

Já mnoho novinářů osobně neznám. Ale znám pana Geberta, který vytvořil dokument Až přijde válka, jež odstartoval tu vlnu kritiky, která se na nás nyní valí. K němu se, myslím, mohu relevantně vyjádřit. Já si myslím, že pan Gebert to nemyslí zle. Já ho znám osobně, je to poměrně čestný chlap a nerad bych ho veřejně shazoval. Nicméně ten důvod, že on nás ve svém filmu ukázal v takovém světle, v jakém nás ukázal, je ten, že on tomu nerozumí. On tomu nerozumí! Tito lidé tomu nerozumí proto, že nejsou vlastenci a tím pádem nechápou podstatu toto našeho konání. Pro ně je to úplně něco cizího. Stejné to bylo i tehdy, když jsem s ním mluvil. On se cítí, a i to veřejně prohlásil, hlavně jako Evropan. My se ale cítíme jako Slováci, z toho důvodu je ta podstata našich činů úplně o něčem jiném. Oni nerozumí tomu, proč by měl někdo dobrovolně jít bránit civilní obyvatelstvo.

Kvůli tomu do toho automaticky vkládají něco jiného, automaticky si myslí: „Proboha, to přece nemůže být pravda, za tím musí být nějaká zákulisní hra."

Vy jste absolvoval výcvik u Kozáků. Co je to nejcennější, kromě výcviku, co jste si z Ruska přivezl?

Pro mě v 16 letech bylo nejcennější to, že jsem se naučil disciplíně. Proto to dále dělám i na Slovensku, jelikož si myslím, že toto mladým lidem chybí. Chybělo to rozhodně i mě. Z toho důvodu tyto aktivity nabízíme i u nás. Úcta ke starším, úcta k autoritám je ve společnosti potřebná.

Co jsem se tam já osobně naučil, bylo nehledět stále jen na sebe, ale hledět na kolektiv lidí, hledět na společnost. Podívat se na dění jinak, i v životě. Já to vnímám tak, že lidé v Rusku nejsou vedení k egocentrismu jako u nás či v západní Evropě, ale jsou vedení k jakémusi cíli, kterým je pomáhat i svému okolí a pro společnost skutečně něco vytvářet.

Z toho vyplývá, že vy máte pocit, že mladí muži dnes nedostávají to, co potřebují. Společnost a stát z nich nevytváří silné chlapy, silné lidi, kteří v případě potřeby dokáží někoho ochránit, bránit.

Člověk musejí být silný hlavně po psychické stránce, fyzická stránka není v náročné situaci až tak důležitá. Velký neduh naší společnosti je obrovský egocentrizmus. Každý myslí jen na sebe, což je obrovský problém celé západní Evropy. To podkopává jakoukoli budoucnost. Pokud vedeme mládež k egocentrismu, tak kdo tu bude pro dobro naší společnosti?

Mladí lidé odchází studovat do zahraničí, odcházejí tam pracovat — každý odchází pracovat tam, kde mu nabízejí lepší plat, lidé nekoukají na to, že „tady jsem se narodil, chci svoji zemi posunout někam dopředu, chci tady založit rodinu, chci tady vychovat děti". V dnešní době se na to lidé v mém okolí dívají tak, „aby to bylo jen pro mě dobré, abych já měl dobrý plat a měl se dobře, k čemu bych měl mít děti — vždyť jsou s nimi jen starosti", a tak dále. To je obrovský neduh, který podkopává naši společnost a podkopává i naději i světlou budoucnost.

Poslední otázka, pane Švrčku. Co pro vás znamená slovo čest?

Čestný chlap by si měl stát za tím, co říká. Čestný muž by měl jednat tak, aby za něho mluvily jeho činy. To jsem říkal i brancům: za nás hovoří naše činy. Za nás hovoří naše činy a skutky, které jsme vykonali. Ty by měly odrážet osobnost každého čestného muže — skutky a činy vykonané pro společnost, a ne jen jeho slova.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.