Fakta potvrzují Petra Bílka: Tahle doba nemá styl. Styl vyžaduje rozlišování. Rozlišování předpokládá vědomí vyššího a nižšího, přijatelného a nepřijatelného. Styl je hierarchie. Bez hierarchie pozbývají hodnoty smysl. Bez hierarchie hodnoty dokonce neexistují. O hodnotách se nehlasuje, hodnoty se tvoří. Proto je styl výsledkem námahy, úsilí a kázně.

Na téma inaugurační řeči bylo napsáno a řečeno hodně. Přesto si dovoluji připomenout definici německého filozofa Arthura Schopenhauera (1788 — 1860): Styl je fyziognomií duše. Jestli je tomu opravdu tak, duše kritiků prezidenta Zemana je na cestě do z(a)tracení. Pro ně, pro hlavní poradce prezidenta, ale i nás, platí: Komu není rady, tomu není pomoci.

Ještě horší stav duše je možno diagnostikovat u filmových lvíčat-intrikánů. Jejich mluvčí, milující především sám sebe a granty, volal v Rudolfínu (otevřeném v roce 1885) do tmy ČT o pomoc hláškou: Zemanův inaugurační projev v sobě měl málo lásky. Bylo by lepší, kdyby hlásal, že česká filmová lvíčata se rozhodla natočit pro školy a za své hraný doku-film na téma Slovanství, že započala spolupráce s čínským filmovým průmyslem, nebo že lvíčata budou sponzorovat stavbu nové koncertní síně. Od doby otevření Rudolfína totiž nikdo nic podobného v české kotlině nepostavil.

Politici, kteří se rozhodli vyvěšovat tibetskou vlajku v době zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců, kdy čtyřnásobná kancléřka Merkelová v interview pro australské noviny The Sydney Morning Herald vyjádřila názor, že snížení čínského vlivu ve střední a východní Evropě je důležitější problém než reforma EU nebo krize vyvolaná masovou migrací uprchlíků z Afriky a Blízkého východu do EU, kdy francouzský poslanec EP, Franck Proust, prosazuje celoevropský zákon o omezení čínských investic, a v neposlední řadě, kdy se v české kotlině mlží o stavu CEFC (jejíž kořeny v ČR sahají až do doby ministra Kohouta, Zaorálka, premiéra Sobotky, než se přijaly na Hradě) jednají neodpovědně a krátkodobě. Přitom používají gesta, snaží se přenést vinu za zhoršování česko-čínských vztahů na to či ono velvyslanectví. Samozřejmě bez důkazů. Využívají miniaturní, Číně neodpovídající místo v českém mediálním prostředí, neznalost o čínském rozhlasovém programu v češtině a absenci čínských medií publikujících v češtině, slovenštině nebo ruštině. Cynismu a pokrytectví par excellence se proto daří. Kritici ČLR zapomínají, že je lepší mlčet a snažit se porozumět dění, když ho nemohou ovlivnit, natož změnit. Zapomínají, že gesta dokreslují sdělenou informaci a že mohou někdy vyjadřovat i pravý opak. Tuto ambivalenci není snadné správně interpretovat, ani čínským diplomatům. Ignoruje se skutečnost, že neexistuje-li národní zájem, pořád existuje zájem státu. Ten reprezentuje zahraniční politika. Na tomto poli to bude mít premiér Babiš z mnoha důvodů více než těžké. Pro začátek doporučuji seznámit se s důvody, proč světoznámý režisér Hitchcock tituloval herce dobytkem. To je nižší kategorie, než kterou představuje označení herce v římské Antice. V ní má své kořeny i MeeToo. Tenkrát byla herečka nazývána infamis femina. Současné dámy ve veřejném životě v pozici moci se od-sexualizovaly (nosí kalhoty nebo kostýmy podobné mužským), dámy mimo mocensko-společenskou hierarchii kompenzují formou a módou, kterou Alice Schweizer nazývá Nutenmode: móda prostitutek. O LBGT módě nebudu psát. Výsledkem neznalosti historie a oslabené paměti většiny konzumentů se stal náš svět emocionálním, sexualizovaným a pornografickým. V něm se odehrává afektivní politika. Tu reprezentuje porušení duševní rovnováhy, myslí projevující se prchlivost a nepřirozenost. Afektivní politika obohacená frázemi (představující dvojitou ztrátu: neautentičnost a promrhanou příležitost) dovoluje nejenom politikům se chovat bez stylu. Takoví lidé mají jinou duši, než člověk snažící se pochopit druhého, snažící se řešit rozdíly a rozpory diskuzí a dialogem. Jaké by nebyly čínské (politické) duše, stále platí i v ČLR, že styl je fyziognomií duše.

Ptám se proto, jakou duši má asi Huawei, společnost, kterou zná téměř každý z nás? Huawei je jedničkou ve sféře patentování u Evropského patentového úřadu (EPÚ). Za rok 2017 společnost podala 2 398 žádostí o patent. Následuje Siemens (2 220 žádostí), LG (2 056 žádostí) a Samsung (2 016 žádostí). Skutečností je, že ze 180 tisíc spolupracovníků Huawei jich 80 tisíc pracuje přímo a nepřímo ve výzkumu a vývoji (R&D). Do nich bude společnost investovat v příštích několika letech až 20 miliard USD. Nemůže být proto divu, že výsledky takovýchto investic se odrážejí v počtu patentů a žádostí o patent: 64 091 v ČLR a 48 758 mimo ČLR. Takové výsledky podporují mé tvrzení o nezbytné nutnosti se chovat vůči ČLR s pokorou, naslouchat a učit se číst mezi řádky. Na všech úrovních společenského života. Komu tento argument nestačí, může si srovnat proces ve stavebnictví v SRN a ČLR. Jako jeden z mnoha příkladů nabízím německý Frankfurt/M (s potřebou 36 700 bytů) a čínský Hangzhou, hodinu cesty od Šanghaje (s potřebou více než 270 tisíc bytů). V Hangzhou dnes žije přibližně 9.5 milionů obyvatel, před 20 roky to bylo kolem 6 milionů. V listopadu 2016 rozhodla rada města postavit nové byty v rozměru 25 milionů m2. Tj. podle čínských požadavků cca 278 tisíc nových bytů, bez kanceláří. To vše během 5 let! Ve skutečnosti, kterou potvrzuje starosta města Xu Liyi, bude vše v podstatě ukončeno již ke konci tohoto roku: 2018. Nebudu se podrobně rozepisovat o způsobu motivace směrované na usedlíky, úředníky a ostatní účastníky procesu, včetně stavitelů. Uvádím pouze skutečnost, že novým obyvatelům se nabízí kromě domů se zelenou plochou na střeše, bytů a parkovacích míst, dětské školky a školy, nová řeka mající zvýšit čistotu vzduchu i velkolepý park. Projekt realizuje ne zahraniční, ale místní společnost. Ta mimo jiné sponzoruje i místní fotbalový klub. V sousedním Frankfurtu je obraz jiný: doba mezi plánováním a povolením ke stavbě je v průměru 15 let. V minulém roce se tak podařilo ve Frankfurtu začít se stavbou pouze 1000 bytů, místo plánovaných 2 tisíců. Tento příklad mluví pro politické vedení měst, regionu a státu. Nikdo nám nedal právo soudit, nebo hodnotit německé, nebo čínské politické vedení. V době, kdy v kotlině nemáme prakticky nic, co můžeme vážně a dlouhodobě nabídnout ČLR, by měli především politici hledat a podporovat dialog, a tím i možnosti ke spolupráci na obchodní, sportovní, vědecko-technické a politické úrovni. Politické strany, které jsou víceméně vyřízené a života neschopné, podobně jako samo-generovaní antizemanovci trpící narcismem a sebe-dojetím, nemohou iniciovat a vést dialog vedoucí k úspěšné spolupráci. I proto bude nevyzpytatelný prezident Trump a jeho případný nástupce nadále prosazovat politiku America first. Ta obsahuje celou řadu varování, tím i možnost se připravit na střet. 28. ledna řekl prezident Trump britskému televiznímu kanálu ITV, že Washington má s Bruselem hodně problémů a taková situace se může změnit na něco vážného v obchodních vztazích. Americké zboží se těžko dostává na evropský trh, kdežto členské státy EU expedují své výrobky do USA s velmi nízkými daněmi. Dnes víme o clu na ocel a hliník. Víme, jaký charakterový profil a myšlení má ministr obchodu USA. Vidíme, jak koná nejednotná EU (dělající dojem, že se nechala vmanévrovat do situace, ve které bude muset věřit v milost výjimek nebo Kongresu USA) a jaké změny se provádějí ve vedení Centrální banky ČLR. Mnozí z nás si uvědomují, co znamenají historická paměť Asiatů a výsledky Všečínského shromáždění lidových zástupců. Uvedené příklady mluví za sebe a nabízejí důležitou otázku: co vše udělal Západ ne tak, že má strach z ČLR? Odpověď na ní musí dát politici občanům raději dříve, než bude pozdě. Protože se upřímné odpovědi politiků nedožiji, předpokládám, že ČLR pragmaticky využije slabost bez boje a půjde dál svojí cestou realizovat vizi KS ČLR. Naše pokrytectví nám přinese to, co si zasloužíme kvůli chování a prezentovanému stylu v kotlině. Souhlasu netřeba.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce