Přelom roku 1942 a 1943 je pro Rudou armádu úspěšný. Nepřítele se podařilo odehnat od Stalingradu, byla prolomena blokáda Leningradu. Mohutná ofenzívní vlna hnala nacisty pryč ze Sovětského svazu. Na území současné východní Ukrajiny tlak slábne a v oblasti dnešního Charkova Němci podnikli začátkem března 1943 protiútok.

Právě zde se ve vesnici Sokolovo odehrála bitva 1. čs. samostatného praporu pod velením Ludvíka Svobody s jednotkami wehrmachtu. Do oblasti Sokolova byly československé jednotky převeleny, aby tam dostali svůj první bojový úkol — udržet postavení na linii nově budované obrany na řece Mža.

Byl to boj nerovný, ale Čechoslováci z něho vyšli se ctí. Svobodovi vojáci odrazili několik útoků. Přestože nakonec československý prapor musel 13. března 1943 městečko opustit, svůj úkol splnil. Němci se přes Mžu nedostali. V boji o Sokolovo přišel o život Otakar Jaroš a dalších 85 osvoboditelů.

O výročí slavné bitvy, která je vepsána do historie jako příklad československého hrdinství, Sputnik hovořil s předsedou OV Českého svazu bojovníků za svobodu Boskovice Jiřím Jarošem Nickelli.

Připomínáme si 75. výročí bitvy u Sokolova. První a hrdinský boj organizované jednotky Čechoslováků na východní frontě za druhé světové války. Jak vnímáte bitvu vy?

Bitva u Sokolova je první závažný střet našich osvobozeneckých oddílů Svobodova československého armádního sboru s fašistickým agresorem. Na východní frontě to byla první odveta našich československých vojáků v pozemním boji za zločinnou agresi vůči okupované ČSR.

Naši vojáci za pomoci SSSR měli poprvé možnost oplatit fašistickým zločincům jejich agresi jak vůči vlastní zemi,tak vůči Evropě a SSSR. Byl to první milník na bitevním poli, na němž následovala cesta s Rudou armádou až domů do vlasti.

Je velká škoda, že v současnosti není mladší generace ve školách přesně a pravdivě informována o bitvě u Sokolova, stejně jako o dalších bitvách Svobodovy armády na východní frontě. Zde náš stát dluží mladé generaci za posledních třicet let tak zvané občanské společnosti přiměřenou a pravdivou výchovu od základních škol až po university.

Na tomto místě připomínám výjimečnou akci pro školní mládež vedenou odbojářem dr. Janem Kuxem z Brna — Slavkovské memento, kde žáci základních a středních škol z celé republiky soutěží v písemných pracích o druhé světové válce a o osvobozovacích bojích východní i západní fronty. Akce je pod záštitou Generálního konsulátu Ruské federace v Brně a probíhá každoročně ve Salvkově u Brna s udělováním cen. Tato spolupráce s generálním konsulátem probíhá úspěšně již řadu let. Doktor Jan Kux je rovněž otcem zakladatelem unikátního památníku vězňů hitlerovského Reichu ve Svatobořicích u Kyjova, kde byli vězněni též příbuzní generála Ludvíka Svobody.

Měl jste možnost hovořit s veterány od Sokolova? Jak sami bitvu popisovali?

Měl jsem možnost hovořit s veterány Svobodovy armády, nikoli o Sokolovu, ale o bitvě na Dukle a o bitvách na Slovensku — počínaje Nižným Komárnikem a konče Liptovským Mikulášem a Strečnem.

O jednom bojovníku, majoru Hečkovi, jsem napsal i knihu Syn Karpat, oceněnou druhou národní cenou Ministerstva obrany a Národního archivu v Praze. Jejich vzpomínky byly prosté, a velmi skromné. Oni ti skuteční hrdinové jsou vždycky skromní, nederou se do popředí. Jsou jakoby opakem dnešních tak zvaných celebrit a politiků. Ti se často chlubí i tím,co není pravda.

Není škoda, že bitvu u Sokolova se u nás zapomíná a Otakar Jaroš mladým Čechům nic neříká?

Na hrdiny Sokolova a vůbec na bojovníky obou front, východní i západní, se u nás nezapomíná ani u mladší generace. Máme Kluby vojenské historie. Mnoho jejich členů zná velice podrobně historii sokolovské bitvy. Naši členové těchto klubů sami připravují nejen pietní akce, ale také rekonstrukce bitev o osvobození vlasti, jako je třeba akce Ořechov u Brna, nebo pietní akce Klubu vojenské historie ze Staroviček u Hustopečí, kde se každoročně scházejí u pomníku tanku T-34. Existují i další podobné akce.

Ovšem toto vše většinou probíhá jako akce vlasteneckých organizací, jako jsou Československá obec legionářská, nebo Český svaz bojovníků za svobodu, Společnost Ludvíka Svobody, Vlastenecké sdružení antifašistů, a podobně.

Některé kraje nás v tom podporují,jako je třeba hejtmanství Jihomoravského kraje nebo Moravskoslezského kraje. V Moravskoslezském kraji pravidelně probíhají oslavy Ostravsko-opavská osvobozovací operace v čele s památníkem v Hrabyni.

Měla by česká vláda věnovat větší pozornost slavným bitvám československých jednotek v zahraničí?

Velmi problematicky se k těmto akcím staví část našeho parlamentu, kde jisté politické síly činí vše pro to,aby se na slavnou historii osvobozování východní fronty zcela zapomnělo, nebo aby se tato historie dokonce pošpinila lživými výklady.

Rovněž ve veřejnoprávní televizi se někdy objevují relace, které problematizují nebo přímo zpochybňují význam osvobozovacích bitev východní fronty, a dotýkají se i pověsti generála Ludvíka Svobody, což pak ovlivňuje negativně myšlení části mladší generace. Neváhám to označit za součást štváčské protiruské kampaně, protože se to tak mnohdy jeví.

Na druhé straně naše vlastenecké organizace přinášejí pravdivé pohledy na osvobozovací bitvy na východě a snaží se vyvracet účelové nepravdy o těchto událostech. Ovšem proti masivní televizní propagandě jsou tyto akce často v defensivě. Příklady jsou notoricky známé, netřeba jmenovat.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce