Ivan Petrov
Největší efektivitu ozbrojených sil je možné dosáhnout jedině podporou z kosmu. O tom promluvil ruský ministr obrany.
Podle něho ruský prezident nejednou upozorňoval, že armáda a námořnictvo nemohou brát zřetel jen na současnost, ale musí být rovněž připraveny na příští vedení ozbrojeného střetu. Takový úkol lze řešit jen s pomocí moderního souboru vojenských družic. Proto se tomu věnuje zvláštní pozornost.
V této oblasti pracuje pro ministerstvo obrany Centrální vědecko-výzkumný radiotechnický institut akademika A. I. Berga a Raketo-kosmické centrum Progres. Na pondělní poradě byly vyslechnuty zprávy vedoucích těchto institucí. Krom toho posoudila armáda průběh výroby kosmických zařízení PION-NKS a Bars-M.
Na poradě se Šojgu také zastavil u poselství prezidenta Putina Federálnímu shromáždění. Představil řadu nejnovějších zkušeností obranného průmyslového komplexu a poznamenal, že jednotlivé vzory již byly dodány armádě a že všechno dohodnuté bude dodáno ve státem stanovených termínech.
Ruské vojenské orbitální skupině bude podle oficiálních údajů předáno přibližně 140 „kosmických rozvědčíků“. Možnosti nejnovějších radarových průzkumných družic, které mají k dispozici ruské vojenské kosmické síly umožňují detekovat v reálném čase jakékoliv objekty potenciálního nepřítele, až po osobní auto. Mezi nejrůznějšími družicemi vojenského a dvojího účelu jsou moderní a technicky vybavené PION-NKS a Lotos, zavedené do systému průzkumu a zjišťování cílů.
Dmitrij Petrovskij
7. března 2018
To, co proběhlo v kuloárech Bundestagu mezi loňskými volbami 24. září a 6. března letošního roku, kdy se nakonec parlamentní strany dohodly na sestavení koalice, by mohl představovat seriál typu Dům z karet.. Nebo ještě lépe Borgia – Vatikán a volby papeže. Lze si představit: konkláve se dohaduje, kardinálové intrikují jeden proti druhému, dělí si diecéze, dokazují si podporu silných světa i přes stěny zamčené Sixtinské kaple. Nakonec po téměř půl roce po vlastních volbách vypustí bílý obláček. Máme papeže! My zase máme kancléře!
V realitě byl seriál natolik hloupý, že ke konci nezůstali diváci. Ještě v létech 2016 až 2017 to vypadalo na pevnou pletichu. Merkelová reagovala ostře na příchod Trumpa do vlády a dávala najevo, že Trumpova Amerika neplní naděje a právě Německo nyní aspiruje na roli vůdce nejen EU, ale veškerého svobodného a tolerantního světa. Merkelová, to je Clintonová, žena vůdkyně, od níž se distancovala Amerika, ale neodmítne ji Evropa.
Předvolební štáb druhého kandidáta, M. Schulze, sliboval předvést všem „Schulzův efekt“, podle vzoru „Trumpova efektu“. Armáda nadšených blogerů hovořila o ohromném růstu popularity a jen sem tam někteří vtipálci žertovali, že Schulzův efekt se podobá zádi lodi, která se při potápění na vteřinku vynoří z vody ještě před tím, než se definitivně ztratí.
I samotné volby byly zajímavé. AfD jsou třetí stranou v Bundestagu. FDP se triumfálně vrátila do vlády. SPD sklidila nejhorší výsledek v historii. CDU matičky Merkelové se propadla o 8,6 %. Přesto se dáma, ač s odřenýma ušima, dostala počtvrté do křesla kancléřky.
Poté došlo k tomu, co se dalo čekat. Potenciální vůdkyně nového světa se nemohla domluvit s vlastním parlamentem. Nikdo s ní nechtěl do koalice. Vedení SPD odůvodněně předpokládalo, že v novém parlamentě s malou podporou Merkelové je lepší být v opozici. Jednání se Zelenými a liberály FDP k ničemu nevedla. S protiimigrantskou AfD, pro kterou hlasovalo 12,6 % voličů, nikdo do vlády nepočítal, jako kdyby voliči, kteří nesouhlasí se současnou migrační politikou, neexistovali.
Jednání v Bundestagu probíhalo pod Damoklovým mečem možných nových voleb, „svobodný svět“ náhle zůstal bez vůdce. Rakousko si zvolilo kancléřem mladého konzervativce Kurze, Itálie dala přednost Pěti hvězdám a Lize severu, ruská sborná se stala olympijským vítězem v hokeji. Novinář Michael Wolf vydal knihu „Oheň a zuřivost: Trump v Bílém domě“. V Berlíně rozdali Medvědy a v Hollywoodu Oscary. Všechny tyto události měly ve světě větší odezvu než zprávy o dalším kole jednání německých politiků.
Nakonec bylo po půl roce přijato řešení, sociální demokracie se polekala, došlo k rozkolu, vyměnila vůdce a souhlasila s koalicí s CDU. Světová media na to odpověděla ponižujícím tichem. Jen několik suchých zpráv v Bloombergu a The New York Times.
Článek v The Guardian uvádí: „Sotva jedno bolení hlavy EU přestalo, hned druhé začíná v Itálii.“ „Může Putin získat užitek z vazeb s italskými populistickými stranami?“
Merkelová bude kancléřkou další 4 roky. Po tu dobu bude muset držet a látat rozpadající se koalici: 44 % v sociální demokracii hlasovalo proti tomuto svazku a znamená to, že k rozkolu dojde. Bude se muset potýkat s demaršemi ve vlastní straně (poslankyně Steinbachová prudce třískla dveřmi, se skandálem odešla do AfD a jistě není poslední). Kancléřka bude muset pečlivě volit slova a voličům i novinářům vysvětlovat svoji migrační politiku.
Jak kontrolovat migrační vlnu v Evropě zbavené hranic? Strategii boje s islámským terorismem? Jak musí sociální stát reagovat na digitalizaci pracovního trhu? Co bude nakonec s klíčovým odvětvím země – automobilovým průmyslem ve světě nových ekologických norem a automobilů Tesla? Nová koaliční dohoda na nic z toho neodpovídá. Merkelová odpovědi nezná, ale to není to nejsmutnější.
Nejsmutnější je, že od ní už nikdo tyto odpovědi nečeká. Lze-li soudit podle úvodníků novin a blogů, jsou zajímavější ruští hackeři, kryptoměny, návrat pravice do evropské politiky, tajné zbraně Putina a tvítování Trumpa. Naprosto nezajímavé je zmítání německé dámy, snažící se udržet svůj rozpadající se dům z karet.
8. března 2018
V Japonsku je největší kontingent ozbrojených sil USA v Asii
Veškeré snahy Japonců domoci se u své vlády likvidace amerických vojenských základen se setkávají s nezdarem. Po druhé světové válce byla okupační vojska pouze přejmenována na vojenské základny. Na jejich území platí princip exteritoriality. Ohromná území vhodná k žití spravuje americké ministerstvo obrany. Už jen tato skutečnost vyvolává nelibost obyvatel, ale kromě toho roste zločinnost amerických vojáků. Odtajněný zdroj z roku 1972 uvádí, že na území Japonska se dopustili vojáci USA více než 5500 zločinů.
Co je příčinou, že japonská vláda ignoruje žádosti veřejnosti o likvidaci zahraničních vojenských základen? Odpověď je jednoduchá: japonská vláda je přímo závislá na USA a národní zájmy hájit nemůže. Dokonce i územní nároky k sousedním státům probíhají v zájmu USA. V očích světové veřejnosti samo japonské vedení obhajuje vojenské základny na svém území. Reakce na chuligánské výtržnosti amerických vojáků ze strany justičních orgánů není prakticky žádná. Vojáci americké armády jsou si vědomi beztrestnosti, chovají se nepřístojně a trestné činy z jejich strany přibývají.
Konkrétní případy není třeba příliš hledat. Například velitel praporu americké armády pobíhal po vojenské základně v opilosti nahý. Americký voják znásilnil a zavraždil dvacetileté japonské děvče. Byl však výjimečně odsouzen k doživotnímu vězení. Nejvíce trestných činů je sexuálního charakteru, ač ani jiné nejsou výjimkou. Je to třeba obchod s drogami a dopravní nehody.
Takové chování amerických vojáků svědčí o naprostém pohrdání místním obyvatelstvem a o neschopnosti japonské vlády ochránit své občany před „ochránci“. Okupace pokračuje, páni samurajové.
Elisco Bertolasi
7. března 2018
Nesystémové Liga severu a Pět hvězd vítězí, ale nemohou sestavit vládu.
Itálie je po volbách 4. března v politickém ochrnutí. Výsledky hlasování však ukazují jasné vítězství dvou stran, což znamená změnu oproti předvolební situaci. Na severu zvítězila Liga severu a na jihu Pět hvězd.
Voleb se účastnilo neobvyklých 73 % voličů, přestože bylo velmi špatné počasí a ve volebních místnostech bylo potřeba velmi dlouho čekat pro značný zájem volit. Avšak žádná ze stran nezískala 40 % hlasů, kterých je potřeba podle nového volebního zákona, aby byla ve sněmovně automatická většina – 340 mandátů, tedy 54 % poslanců.
Pět hvězd získalo 32,7 % hlasů, pravocentrická koalice 37,2 % (v ní je první Liga Severu se svými 17 % hlasy, když předběhla Berlusconiho Vpřed Itálie). Podle nového italského volebního zákona nemohou dva vítězové, Liga Severu a Pět hvězd, využít svá vítězství na vládní úrovni.
Pravostředové koalici chybí přes 40 poslanců a přes 20 senátorů k potřebné většině. Hnutí Pět hvězd je na tom ještě hůře. Ale ani Luigi Di Mayo (Pět hvězd), ani Matteo Salvini (Liga severu) nemají snahu uzavřít koalici. Di Mayo se snaží dostat do vlády a je ochoten spojit se s dalšími politickými silami a změnit program své strany. Salvini je tvrdší s tím, že jeho pragocentrická koalice dodržuje své slovo a má právo v nejbližších letech vládnout. V takové situaci zvítězí ten, který lépe zvládne politický kompromis.
Renziho Demokratická strana ve volbách silně propadla. Nezaměstnanost a nekontrolovaná imigrace byly pro jeho vládu i vládu následující (Gentiloni) akceptovatelné, ale zemi přinesly růst chudoby, zločinnosti a zostření sociálních konfliktů. Demokratická strana zcela podřídila svoji politiku nadnárodním institucím EU a ignoruje hrozbu postupné výměny etnického složení obyvatelstva při stálém přílivu imigrantů. Její prohra se dala předvídat.
Nyní je na prezidentovi Mattarellovi, komu dá mandát na sestavení vlády, aby měla důvěru parlamentu. Možností je více a jednou z nich je vytvoření vlády národní jednoty, s cílem přijmout nový zákon o volbách. Pro vytvoření nové vlády jsou dvě data.
První datum je 23. března, kdy obě komory parlamentu zvolí své předsedy. Jejich volba ukáže směr politiky budoucího kabinetu. Jsou možné různé koalice.
Druhé datum je 25. března, je to krajní termín, v němž noví členové parlamentu musí ohlásit, ke které straně náležejí. Zde jsou možná překvapení, přechody poslanců mezi stranami nejsou neobvyklé. Politici to ve své snaze vládnout dělají často. Po 25. březnu, ne dříve než v dubnu, budou zahájena setkání vůdců parlamentních frakcí s prezidentem, hlavní politický obchod.
Pokud obchod s volebními výsledky nepřinese vládní většinu, může italský prezident navrhnout nové volby, potom by premiér Gentiloni byl ještě několik měsíců ve funkci. Italové toto již nechtějí, mají demokratických hrátek po krk. Jsou přesyceni proevropskou politikou posledních vlád. Výsledky voleb to potvrdily. Jejich nejdůležitějším poselstvím je, že obě vítězné politické strany jsou protisystémové politické síly. Vyjadřují nálady a zájmy většiny italského lidu, unaveného z EU i z vlády bank nad Itálií.
Ti, kteří hlasovali pro pravocentristickou koalici s Ligou severu a pro Pět hvězd si dělají naděje, že je možno vrátit italské národní zájmy do centra politického života. Volby 4. března jsou ranou, kterou Italové uštědřili politice globalizace, podpoře velkého finančního kapitálu. Je to rána evropské oligarchii. Italové se dnes ve vlasti cítí méně ochráněni než migranti ze Severní Afriky.
