"Že bankovní tajemství je ve vztahu vůči státním orgánům fikce, platí dlouho. Novela daňového řádu však tyto možnosti rozšiřuje prakticky donekonečna a dává daňové správě takřka neomezené možnosti.

Nejen v případě podezření, když jde o "závažné" úniky na daních, případně o podvody, u nichž by se to možná dalo obhájit. Novela daňového řádu rozšířila možnosti, které finanční a celní správa i obce nyní mají, ale také upozornila i ty, kteří to doposud nedělali, že něco takového mohou naprosto beztrestně dělat, že na to mají právo.

Zde platí to samé, co se zajišťovacími příkazy, které začala státní správa využívat k likvidaci firem teprve v posledních pěti letech, i když se coby "poslední instance k záchraně daní" objevily už v roce 1992 v zákoně o správě daní a poplatků a od roku 2004 jsou v zákoně o DPH. Až do současného daňového tažení proti všem šlo o nástroj, který daňová správa používala umírněně, jak ostatně ukazuje nárůst počtu "zajišťováků" z několika desítek na mnoho set až tisíc v posledních letech.

Představa, že každý může být pod hloubkovou kontrolou finančních úřadů a obcí, aniž by zde existovala aspoň nějaká brzda, je děsivá. Z daňové správy se stává nové centrum moci, o jaké se i policii může jenom zdát. Už nyní má dostatek nástrojů, aby zlikvidovala kohokoliv. Skutečně potřebuje další?"