„Kerý EU, paní Müllerová?,” otázal se Švejk, nepřestávaje labužnicky mlaskat jazykem, „já znám dvě EU. Jedno, to je sluhou jednoho procenta a musí lidu správně vyložit každé svinstvo, kterým se nehodlají mazat pomazané hlavy, a potom znám ještě nějaké neziskovky, co sbírají ty EU-hovínka. Vobou není žádná škoda.”
„Ale, milostpane, přeci toho Arci-euro, toho z Wall Street, toho tlustýho, nábožnýho.”
„Ježíšmarjá,” vykřikl Švejk, „to je dobrý. A kde se mu to, panu Arci-euro stalo?”
„Práskli ho ve volbách v Itálii, v Německu a ve Španělsku, milostpane, prej ňáký anarchisti z hnutí demokracie zezdola, vědí. Letěl tam s tou svou bankovní klakou v korporátním tryskáči.”
„Tak se podívejme, paní Müllerová, v letadle. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda bankovním letadlem může nešťastně skončit. A v západní Evropě k tomu, to je v Bruselu, paní Müllerová. To udělali asi Putinovci. My holt jsme jim to Rusko a Ukrajinu neměli brát. Tak vida, paní Müllerová. On je tedy pan Arci-euro už na pravdě boží. A trápil se dlouho?”
„Pan Euro byl hned hotovej, milostpane.”
Související články: