Způsob práce Jaromíra Soukupa může být zvláštní, ba i neprofesionální. Jeho napadání jednotlivců i institucí mohou být ne vždy podložená.

Ale to není útok na demokracii - je to její součástí. Není to důvod k hledání záminek umlčet ho.

Soukup nasbírá sympatie ani tak tím JAK mluví, jako spíš O ČEM. Otevírá témata, která jsou pro mediální souručenství tabu.

Nemusíte mít JS rádi. Může vám být k smíchu. Nemusíte s ním souhlasit. Nic z toho není důvod k tomu jej umlčet.

Pokud vám ovšem jeho další činností nehrozí proval hnisu z bolavého vředu. Jímž Česká Televize už od dob 'spacákové revoluce' je.

Sedmimiliardová instituce, která realitu nereflektuje, ale vytváří a dobře živí klastr firem a firmiček, produkující často předražené pořady, které k 'veřejnoprávnímu pilíři demokracie' má stejně blízko, jako ministerstvo propagandy Josefa Goebbelse.

Nikdo z těch, kteří mají plná ústa veřejnoprávnosti vám není schopen zároveň vysvětlit, v čem spočívá a obhájit, zda tuto definici ČT naplňuje.

V době nových médií je ČT překonaná. Její rozpočet je neobhajitelný. Její důvěryhodnost je k smíchu. ČT se stala parodií veřejnoprávnosti.

Zprivatizovala ji Pravda a láska sro. a udělala si zní zároveň hlásnou troubu i dojnou krávu. Je symptomatické, že potrefená husa kejhá.