Problém však už je, když zcela pomíjejí násilí, které páchá tzv. „západní demokracie.“
Nebo je snad větším zločinem členství pana Ondráčka v pohotovostním pluku, než vojenské agrese některých zemí NATO?
Už mne nebaví stále dokola uvádět země jako Srbsko, Irák, Libye, ale cožpak některá z těchto zemí napadla či ohrozila některou ze zemí NATO, že tyto země byly vojsky NATO napadené s konečným výsledkem statisíců mrtvých, milionů uprchlíků a zcela rozvrácených zemí?
A tyto zločiny kupodivu nevadí lidem, kterým říkáme „sluníčkáři“ nebo „Pražská kavárna.“ Dají se vůbec nějak poměřovat zločiny zemí NATO s příslušností Zdeňka Ondráčka v zásahové jednotce před rokem 1989?
Ministr Pelikán chce dokonce rezignovat – cituji: „Jsem zklamaný a nešťastný. Tak reagoval ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) na páteční diskuzi o šéfovi komise pro kontrolu GIBS.“ ZDE
Ale, největší pecka je, že odpůrci ANO, SPD a KSČM (tedy vítězná většina ve svobodných volbách) volají po násilí, tedy po tom, za co komunisty nejvíce odsuzují.
Volají po použití síly, když svobodné a legitimní volby nedopadnou podle jejich představ. Je vůbec možné napsat - znovu cituji: „v případě ohrožení demokracie je použití síly legální a dovolené?“ Jak si to máme přebrat?
Když použili násilí komunisté, tak to bylo zločinné, ale když použije násilí skupina lidí, která se zaštiťuje ohrožením demokracie, tak je použití síly legální? Jak je vidět, když dva dělají totéž, tak to není totéž.