Maastrichtská smlouva již v době jejího vzniku v prosinci 1991 „medituje“  v jednom ze svých článků nad nelegitimně nárokovaným právem přistěhovalců hlasovat a kandidovat jak v evropských, tak v parlamentních volbách zemí EU.

Usnesení o přijatí tohoto článku dne 15. ledna 2003 Evropským parlamentem „vyjadřuje této myšlence“, korektně řečeno, podporu a je platné pro všechny členské státy EU.

Usnesení též doporučuje členským státům EU udělovat volební právo občanům ze zemí mimo EU, kteří v některém z těchto členských zemí pobývají 5 a více let.

Tohoto práva využily jako první země Irsko, Anglie, Holandské, Španělsko, Dánsko a Norsko.

Tím si do budoucna vytvořily prostor přiznat volební právo i nestandartním (rozuměj ilegálním) přistěhovalcům.

Vlastním občanům tento krok zdůvodňovaly tím, že volební právo pro přistěhovalce je legitimní a správné, protože „platí daně a chtějí se integrovat“.

Návrh tohoto zákona zplodil tehdejší předseda Evropské komise (1999-2004), zbožňovatel služebníků Alláhových Ital Romano Prodi a tímto projevem cynismu a kalkulu chtěl zajistit dostatek „vděčných“ voličů,bez ohledu na budoucí následky.

Doba pokročila a Evropa je zavalená ilegálními vetřelci.

Je nutno položit si otázku, jak bylo naplněno usnesení Maastrichtu.

Platí vůbec islámští „protégé“ daně a integrovali se?

Pracují už konečně?

Ponecháme-li stranou drogové dealery, prostitutky, kuplíře, pouliční prodejce a sběrače sociálních dávek (téměř všichni), výsledek je zřejmě nula.

Oni totiž vůběc nechápou, proč se platí daně.

Státy, které jich nechtěně „hostí“ už miliony, by jim měly v první řadě vysvětlit, že daně slouží k financování škol, nemocnic, silnic, sociálních podpor atd. ˇ

Že využívání všech těchto, pro ně neznámých vymožeností, financují zatím jen „místní“ a je otázka, kdy je to  „vlídné zacházení“ přestane bavit.

Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj