Arménský prezident Serž Sargsjan řekl na bezpečnostní konferenci v Mnichově, která se konala minulý víkend, že vnitrozemský stát Arménie usiluje o to, stát se hlavní „pevninskou spojnicí“ v rámci ambiciózního plánu spojit Černé moře a Perský záliv prostřednictvím arménského tranzitního koridoru, který je pro tuto zemi nanejvýš strategicky důležitý, ale nepochybně ovlivní geopolitickou situaci v této citlivé oblasti. Pro začátek by tato iniciativa odklonila část dopravy z multimodálního severojižního dopravního koridoru mezi Ruskem a Indií tím, že by odřízla Baku a Moskvu, pokud jde o usnadnění obchodování mezi EU a Indií na této trase, a v podstatě by je nahradila Jerevanem a Tbilisi, a zmapovala by rozvětvený koridor k Černému moři, který by pak mohl vést k členům koalice na jihovýchodním Balkáně.

Navrhované železniční tratě mezi Arménií a Íránem

Je důležité dodat, že Arménie právě podepsala s Bruselem tzv. „Komplexní a rozšířenou dohodu o partnerství“, a to navzdory svému stávajícímu členství v Eurasijské ekonomické unii pod vedením Ruska, i když tento jihokavkazský stát tvrdí, že oba jeho institucionální závazky nejsou neslučitelné. V každém případě by byly důsledky plánů Arménie na koridor, spojující Černé moře s Perským zálivem, nevýhodné pro strategické zájmy Ruska, což vyvolává otázku, proč se vojenský spojenec Moskvy zapojil do takovéto politiky, přestože nemá v úmyslu odčerpat z Ruska obchod mezi EU a Indií. Odpověď lze najít v konkurenčních frakcích „deep state“, které se snaží ovládnout Arménii. Můžeme je rozdělit na proeurasijské integracionalisty, kteří fungují jako zástupci mocné komunity moskevské diaspory, a prozápadní obstrukčníky, kteří fungují jako zástupci silné komunity kalifornské diaspory.

Druhá, výše zmíněná skupina je tak proamerická, že vlivná „Arménská národní komise pro Ameriku (ANCA)“ nedávno uprosila Washington, aby už Turecku neprodával žádné další vojenské vybavení, a to na základě obav, že by „Turecko mohlo vyzradit informace ohledně vysoce utajované technologie amerického bojového letounu F-35… Rusku“. Není se tedy čemu divit, proč byli podezříváni z toho, že ve své domovině podporovali v letech 2015 a 2016 pokusy o vyvolání protiruských barevných revolucí.

Oba tábory však mají jedno společné - a tím je nesouhlasný postoj k novému pragmatickému přístupu Ruska vůči Náhornímu Karabachu, který zdůrazňuje nadřazenost mezinárodního práva, a je proto na něj nahlíženo takovým způsobem, že bude prospěšný pro jejich ázerbájdžánské protivníky. Právě kvůli tomuto nesouhlasu s nevyslovenou změnou v ruské politice se Arménie rozhodla „pojistit se“ - a to tím, že se v poslední době nasměrovala k Západu, aby „působila jako protiváha“ Moskvy.

Na plány Jerevanu na výstavbu koridoru, spojujícího Černé moře s Perským zálivem, by proto mělo být nahlíženo v tomto kontextu, neboť nelze popřít, že úspěšné dokončení tohoto projektu by mělo nepřímý dopad i na zájmy Moskvy, ať už je v tom úmyslný záměr nebo ne. Stále ještě nějaký čas potrvá, než se tato myšlenka stane realitou, pokud vůbec, ale nakonec by mohla být atraktivní pro všechny spolupracující strany, zejména pro Írán a Indii, pokud se rozhodnou hrát s Ruskem „tvrdou hru“ v reakci na obnovené „vyvážené“ vztahy s jejich izraelskými a pákistánskými oponenty a podniknout tak kroky k odříznutí Ruska od severojižního dopravního koridoru, který je spojnicí s Evropou.