K čemu může přivést globální soupeření, zjistil RT.

Již dříve vybudovala Indie vojenské základny na vlastních Andamanských a Nikobarských ostrovech. Kromě toho, během únorové návštěvy zemí Blízkého východu se indický premiér Narenda Módí zdržel na pár dní v Ománu, kde podepsal dohodu, podle níž indické vojensko-námořní síly získaly právo využívat ománský přístav Duqm na pobřeží Arabského moře a indické VNS — ománské letecké základny.

„Odpovídá to logice zahraniční politiky Indie, protože pozornost Indie k Indickému oceánu byla připoutána ještě v letech 1970-1980,"okomentoval tyto zprávy v rozhovoru pro RT profesor katedry orientalistiky Moskevské státní univerzity mezinárodních vztahů Sergej Luňov. — Již tehdy si Indie dala za úkol stát se přední velmocí Indického oceánu."

V této politice existuje i přímý ekonomický zájem, zdůrazňuje analytik. Podle údajů indického ministerstva lodní dopravy 95 % objemu veškerého zahraničního obchodu Indie se uskutečňuje přes Indický oceán.

Indie aktivně spolupracuje se Seychelami v oblasti bezpečnosti a pomáhá ostrovnímu státu ve vojensko-technické spolupráci. Avšak není to jediný stát Indického oceánu, který přitahuje pozornost Dillí. Indie se snaží rozvíjet vztahy se všemi zeměmi oblasti — od zemí Východní Afriky až po Singapur, a také s ostrovními státy (Seychely, Komorské a Maledivské ostrovy), s Íránem, se zeměmi Perského zálivu a s Myanmarem.

Podle Luňova indické stanovisko svědčí o tom, že v mnoha zemích regionu jsou silné diaspory lidí indického původu. V 19. století Britové přiváželi pracovníky z Indie do všech měst, nacházejících se na pobřeží Indického oceánu. To vedlo k tomu, že Indové získali vliv v mnoha pobřežních zemích.

„Dosud je indická přítomnost zachována v Jihoafrické republice, na Mauriciu až po Fidži v Tichém oceánu," zdůrazňuje odborník.

Nový soupeř

„Indie není moc spokojená s aktivitou Číny v Indickém oceánu, upřímně věří ve známou strategii nitě perel, která ve skutečnosti byla vypracována Američany. Podle ní prý tam Číňané staví vojenské námořní základny. Ale žádné potvrzení této informace nemáme," zdůrazňuje Sergej Luňov.

Expert však potvrzuje, že Čína a Pákistán jsou hlavními soupeři v regionu, zatímco s jinými tam přítomnými velmocemi Dillí rozvíjí docela dobré vztahy.

V roce 2017 Čína otevřela vojensko-námořní základnu v Džibuti na pobřeží Rudého moře, které patří k Indickému oceánu. Podle Luňovových slov má Čínská lidová republika stanici radiolokačního monitorování v Myanmaru. Další oficiální vojensko-námořní základny Peking v tomto regionu nemá, ačkoliv jeho odpůrci se snaží tvrdit opak. Západní odborníci například mluví o možnosti umístění čínské vojenské základny v areálu pákistánského přístavu Gvádár.

Strategické priority

Indie se snaží stát hráčem číslo 1 v Indickém oceánu, ale tohle jí nedovolí, tvrdí Luňov. Pro mnohé velmoci je tento region velmi důležitý, co se týče geostrategických a geoekonomických otázek. Právě přes Indický oceán jde větší proud uhlovodíků z Perského zálivu. Tento region je velmi důležitý pro Čínu a Spojené státy."

Podle údajů amerického ministerstva energetiky bylo v roce 2016 přes Indický oceán přepravováno 40 mln. barelů ropy denně, co je jen o něco méně, než polovina globálního objemu dodávek.

Ukotvení na Seychelách udělá z Indie třetí zemi, která má vojensko-námořní základnu v Indickém oceánu a která se nachází dost daleko od kontinentálního pobřeží. Dvě další jsou Spojené státy se strategickou základnou na ostrově Diego Garcia uprostřed oceánu, a také Francie, která drží skupinu ozbrojených sil v počtu 1500 na ostrovech Réunion a Mayotte.

Větší část zbytku vojensko-námořních základen se nachází na pobřeží Rudého moře a regionu Afrického rohu. Jen v areálu nevelkého Džibuti byla umístěna čínská, japonská, americká a francouzská vojenská základna. Na konci roku 2017 byla uzavřena dohoda o stavbě v této zemi opěrného bodu Saudské Arábie. Její nejbližší spojenec v regionu — Spojené arabské emiráty — disponují vojenskou základnou v Eritrei.

„Klíčovým bodem se stává Rudé moře a Suezký kanál, zdůrazňuje ředitel Ústavu strategických výzkumů a předpovědí Ruské univerzity družby národů Dmitrij Jegorčenkov. Snaha hlídat tento region se projevuje u předních světových hráčů: Evropané, Američané и Číňané staví vojenské základny".