Papež a jeho biskup

Církev nemá problémy s pedofilií, ale s homosexualitou

Chilský skandál se sexuálním zneužíváním se stal putovní minou, která hrozí výbuchem i v Římě. Fakta jsou nyní známá a točí se kolem pikantních odhalení především chilských - ale nyní také římských; kolem pověstného chilského kněze Fernanda Karadimy, vedoucího „semináře“, ze kterého vycházeli kněží a někteří z nich se stali biskupy, mezi nimi také Juan Barros, do jehož případu se nyní zapletl i papež František. Juan Carlo Cruz, jedna z obětí, svědčí, že Barros patřil ke kněžím, kteří bývali přítomni při Karadimově zneužívání a na které si Karadima mohl „sahat“ skandálním způsobem. Carlo Cruz žádal papeže, aby zachovával svou „nulovou toleranci“.

Věrohodnost Františkova přístupu k těmto případům se stala po poslední papežově návštěvě v Chile předmětem kritiky a diskuzí i u progresistů. V hledáčku se ocitlo jmenování Barrose biskupem v Osorno v lednu 2015, které František prosadil navzdory opozici části episkopátu a věřících dotyčné diecéze, přičemž papežova prohlášení na závěr návštěvy už vyvolala hotový poprask.

Na dotazy ohledně tohoto jmenování odpovídal papež silnými slovy, označoval námitky za pomluvy a zdůrazňoval stále chybějící důkazy. Opakoval to znovu na palubě letadla a pokoušel se alespoň poopravit svou terminologii, ale po zveřejnění prohlášení kardinála O´Malleye, jednoho z jeho devíti poradců pro přestavbu kurie a vedoucího vatikánské komise pro ochranu mladistvých, se přímo zesměšnil. Nicméně v evidentním rozporu s pravdou tvrdí, že neobdržel žádné informace od obětí zneužívání týkající se Barrose.

Nyní ovšem Associated Press zveřejnila dokument, který uvádí přesně opak. Byl to právě kardinál O´Malley, který v dubnu 2015 předal papeži osmistránkový dopis, ve kterém jedna z obětí P. Karadimy uvádí podrobnosti o přímé odpovědnosti Barrose.

Z papežovy verze se, jak se zdá, ztratila višnička na dortu týkající se chování, které vyvolalo značné zmatky. Již v roce 2014 byl papež František informován, že mons. Barros rezignoval na biskupskou službu, ale František ho znovu jmenoval, navzdory nesouhlasu chilské biskupské konference. Papež ani po návratu z Chile nevysvětlil motiv této náhlé změny, ale vatikánské zdroje udávají, že pravou příčinou byl kardinál Francisco Javier Errazuriz. Bývalý arcibiskup ze Santiaga je členem Františkovy devítky na rekonstrukci kurie. Těší se jistě plné důvěře papeže, který ho chtěl mít ve své radě, ale v Chile ho pokládají za velkého protektora Karadimy, kterého dlouho kryl a oddaloval tak odhalení pravdy. Snadno si domyslíme, jaký vliv měl tento starý chilský kardinál na papežovo jednání.

Rekonstrukce Barrosova případu potvrzuje to, co je už známo, ale co bylo stále zatajováno. Tzv. případy pedofilie jsou ve skutečnosti převážně problémy homosexuality. Jak je známo, pedofilie se týká sexuální náklonnosti dospělých vůči dětem. Pokud jde o zneužívání dospívajících, mělo by se mluvit spíše o efebofilii (náklonnost k dospívajícím chlapcům), a ta má za své protagonisty převážně osoby homosexuální. To se týká nejen Chile, ale 80% případů v církvi mylně označovaných za pedofilii. Vyplývá to z případových studií John Jay College (Univerzitní škola kriminální justice) o případech registrovaných v americké církvi.

Mohlo by se zdát, že jde o malý rozdíl, ale je to věc právě zásadní, protože umožňuje říct zcela jasně, že pro církev není stěžejním problémem pedofilie, ale homosexualita. Za vnější nepřízní vůči gay-lobistům se skrývá vlastní úsilí o „normalizaci“ homosexuality v církvi. Především v posledních letech jsme svědky vnitrocírkevní homosexuální ofenzívy, která by chtěla změnit katechismus, jak jsme byli v těchto dnech svědky. Případ kurzu pro homosexuální páry v Turíně a kardinál Marx, žehnající homosexuálním párům jsou poslední epizody toho druhu.

Riccardo Ciascoli, Nuova bussola quotidiana

https://www.lumendelumine.cz