Chtěli také dodat táboru charakter koncentračního tábora, aby tím ještě více zdůraznili utrpení z páchané genocidy na jejich soukmenovcích. Jak se však ukazuje, ne všechno je pravda, ne všechno je tak, jak oni uvádí a také ne vše svědčí v jejich prospěch.

Kauzu tábora v Letech však využili i politici KDU-ČSL, TOP 09, STAN, Piráti a další, kteří ji využívají k politickým a populistickým cílům, když se snaží znemožnit a potažmo obvinit své kolegy, poslance Okamuru a Roznera z něčeho, co má charakter nechtěně rozšlápnuté hračky. S falešnou, profláknutou loajalitou k romským občanům k tragickým událostem v táboře, se pokrytecky domáhají trestně právního postihu poslanců SPD, kteří ač o táboru v Letech de facto řekli pravdu, možná ne šťastně formulovanou, nicméně výroky jsou považovány za skandální ve smyslu popírání holocaustu resp. lživé tvrzení, že tábor Lety nebyl koncentrační tábor. Jak expertíza ukazuje, oba páni poslanci mají de facto pravdu.

Na internetu se totiž objevila nová fakta o táboře v Letech. Tato fakta pochází z dokumentu, objasňující jeho charakterové pozadí. tj., že šlo v první řadě o sběrný, později pracovní a nakonec internační tábor v Letech. Jedná se o expertizu Ústavu pro soudobé dějiny při Akademii věd České republiky, pocházející z roku 2006. Z expertizy jsou patrné i další skutečnosti, jako např., že pojem koncentrační tábor nelze v případě Letů použít, protože v rámci nacistických represivních zařízení představuje tento termín přesně definovanou kategorii, kterou tábor v Letech nenaplňuje. Znamená to, že vyjádření pana poslance M. Roznera o tom, že tábor byl neexistující pseudokoncentrák bylo pravdivé a útok na jeho osobu byl (a dosud je) naprosto neopodstatněný.

Pokud jde o výrok pana poslance Okamury, že tábor v Letech nebyl oplocený, tak ten lze považovat za natolik malicherný a nepodstatný, že útok na jeho osobu je pouze projevem snahy jej politicky diskreditovat, dehonestovat s cílem poškodit stranu SPD, jejíž program je pro jisté politické kruhy naprosto nepřijatelný.

Neméně zajímavé je zjištění, že k 2. září 1940 tábor evidoval celkem 166 internovaných, z nichž bylo podle historiků pouze 11 romské etnicity, přesněji řečeno na tehdejší poměry jen 11 občanů cikánského původu. Navíc, v následujícím období podle zprávy z expertízy, fakticky až do konce existence kárného pracovního tábora tvořili cikáni (dnes Romové) v táboře v Letech nepatrnou menšinu. Od podzimu 1941 kárný pracovní tábor v Letech začal sloužit k tzv. preventivnímu potírání kriminality, což dalo základ vzniku tzv. „cikánského tábora“ , ke kterému došlo během 2. stanného práva po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. V té době se již plně projevil rasový přístup k cikánskému (romskému) obyvatelstvu. Podle nových pravidel diktovaných z Říše měli být do tábora dodáváni cikáni a jejich rodinní příslušníci.

Podle nepotvrzených údajů mělo táborem v Letech projít celkem 1 308 občanů-cikánů, z nichž podle nepotvrzených údajů, mělo v rámci genocidy zahynout 327 mužů, žen i dětí. Tyto oběti však nebyly oběťmi tábora v Letech, ale následně oběťmi v koncentračním táboře v Osvětimi, kam byli z tábora v Letech transportováni. V samotném táboře v Letech se nestal obětí ani jediný vězeň, který by zahynul rukou dozorců tábora, ale pouze jako oběti fyzického vyčerpání, ale hlavně v důsledku šířícího se a neléčeného tyfu.

Pomineme-li další fakta a skutečnosti, které se podle expertízy váží k táboru v Letech, pak největší, naprosto irelevantní a neopodstatněný rozruch způsobili sami představitelé Romské komunity v čele s panem Růžičkou, předsedou Výboru pro odškodnění romského holocaustu ke kterému se s falešnou loajalitou podpory přidali někteří politici, včetně čestného předsedy TOP 09 Schwarzenberga, který na oba poslance SPD podává trestní oznámení. Nařčení všech zainteresovaných politiků, že pánové Okamura a Rozner z SPD se dopustili popírání holocaustu, resp. genocidy v táboře v Letech lze považovat za pomluvu, osočování a šikanu.

Není pochyb o tom, že trestní oznámení na oba poslance ze strany pana Schwarzenberga, případně jiných subjektů, bude jako zcela nedůvodné zastaveno. Nebylo by od věci, kdyby autoři osočování a pomluv poslanců Okamury a Roznera se veřejně omluvili, naopak aby oba poslanci na ty, kteří je pomlouvali a šikanovali, sami podali trestní oznámení. Stejně tak by se asi měl panu Okamurovi omluvit pan Růžička, neboť jeho tvrzení, že pan Okamura popírá holokaust, resp. genocidu v táboře v Letech není pravdivé a nemá žádné opodstatnění. Pan Okamura se svým v podstatě nic neříkajícím vyjádřením o neoploceném táboře ani slovem nezmínil otázku holocaustu, natož aby jeho existenci nějakým způsobem popíral.

Naopak v jednání pana Růžičky lze spatřovat snahu se populisticky zviditelnit, dosáhnout toho, že tábor v Letech byl skutečně táborem koncentračním, ve kterém měl být páchán holokaust a genocida na cikánských občanech navzdory tomu, že expertíza tuto skutečnost nepotvrdila. V neposlední řadě je také evidentní snaha dosáhnout finančního odškodnění, které pan Růžička požaduje jako satisfakci za utrpení a oběti jeho soukmenovců a příbuzných v táboře Lety.

Pokud se dnes připomíná poněkud složitá existence tábora v Letech, nesnižuje se tím utrpení a obětí jen cikánských občanů, ale de facto všech, kteří z jakýchkoliv důvodů byli internováni v táboře v Letech. Tvrzení, že tábor v Letech byl místem holocaustu a koncentrákem je, vzhledem k dostatečně prokazatelným faktům, již za hranou relevantního chápání existence tohoto tábora. Ti, kteří zastávají a prosazují tento názor, úmyslně ignorují fakta s cílem někoho politicky poškodit, případně toho využít ke svému prospěchu. Je to typické pro havloidy z řad lidovců, topkařů, stanařů a dalších, např. i představitelů romského etnika, kteří na úkor morálky a k svému prospěchu tak tvrdošíjně prosazují svou „Pravdu a lásku a brojí proti všem lžím a nenávistem“!