Poté, co byl zajat během bitvy u Arnhemu, byl jako zajatec uvězněn v centrálním drážďanském vězení. V momentě náletu jeho přátelé seděli pod vězeňskou kupolí. Když Američané a Britové shodili první dávku zápalných bomb. Jeden z jeho přátel zemřel okamžitě. On se ale stal svědkem třech dalších náletů, které vyústily v ohnivou bouři, jež zničila 6,5 kilometrů čtverečních centra Drážďan, kde bydlely téměř výhradně ženy, děti a staří lidé.

Letecké útoky, které si vyžádaly přes 25 000 lidských životů a zdecimovaly město, Victor jako zázrakem přežil.

„Slyšel jsem, jak bomby padají a jak letadla přelétají. Byly jich stovky, stovky, a slyšel jsem silné výbuchy a cítil to, jak rostla teplota," řekl Victor pro Unilad.

Po druhém náletu celé město „svítilo" a změnilo se na ohnivé „peklo". Victor viděl civilisty, jak skáčou do nádrží s vodou, aniž by si uvědomili, že voda v nich se vaří. Nedokázali utéct a „desítky a desítky se uvařily zaživa". Viděl ženy, které nesly své děti, jak nemohly přejít cestu, protože ta se změnila na rozteklý asfalt. Popsal, jak se jejich těla, která byla zabetonována do země, přehřála a explodovala.

Tato hrůza byla způsobena britskou a americkou armádou, které vyvinuly speciální bomby, jejichž úkolem bylo vytvořit peklo na Zemi.

„Lidé nebyli zabíjeni výbuchem bomby. Byli upáleni zaživa. Upečeni," řekl Gregg.

Victor trpí, podle portálu, posttraumatickým stresovým syndromem, který je přímým následkem toho, co viděl v Drážďanech.

„Začali jsme válku, abychom to všechno zastavili, a na konci jsme se stali ještě horšími lidmi než ti, které jsme se snažili eliminovat. Být svědkem toho, co se stalo, stačí k tomu, aby to člověka připravilo o rozum. Mě to zničilo. Byla to genocida, pro to neexistuje jiné slovo," dodal Gress pro Unilad.

Náletů na Drážďany mezi 13. a 15. únorem 1945 se účastnilo 722 těžkých bombardérů britského letectva a 527 těžkých bombardérů amerického letectva. Dohromady bylo na město shozeno více než 3 900 tun vysoce explozivních bomb a zápalných bomb.