Jak americkým, tak i ruským expertům se dlouhou dobu zdálo, že jakmile přijdou k moci noví prezidenti ve Spojených státech (či jakmile proběhnou v Rusku jisté změny), vztahy mezi těmito zeměmi se normalizují. Naděje byly kladeny na Obamu, následně na Trumpa. V praxi se tyto vztahy ovšem zhoršují a zhoršují.

Vzniká přirozená otázka: je charakter těchto vztahů výsledkem zlé vůle prezidentů, kteří jeden druhého nahrazovali (Bush mladší, Obama, Trump) a neústupnosti Putina - nebo existují hluboké příčiny, které nezávisí na osobnosti a vedoucích kvalit prezidentů těchto zemí?

Hned odpovím na tak tvrdou otázku. V krátkodobé perspektivě nestojí za to očekávat zlepšení vztahů mezi USA a Ruskem, nehledě na to, kdo bude stát v čele těchto zemí. Charakter těchto vztahů je definován globálnějšími procesy, kde vzájemné vztahy mezi USA a Ruskem jsou definovány na základě charakteru mezi stále ještě dominujícím USA a rostoucí Čínou, která se uchází o roli nového světového lídra. Nebudu dusit čtenáře čísly, která ukazují, že Čína podle mnohých ukazatelů ekonomického, vědeckotechnického a vojenského a politické rozvoje překonala USA, nebo je překoná v nejbližší době.

USA již nyní přijaly vůči Pekingu strategii zadržování a metodicky provádí politiku na obstoupení Číny s pomocí svých partnerů a spojenců. Čína má prakticky se všemi svými sousedy konflikty a problémy, které Spojené státy tradičně šikovně využívají pro vytváření protičínské koalice. K zemím, které mohou být v jádru, patří Japonsko, Indie, Vietnam, Filipíny a Austrálie. Časem k nim mohou přibýt další státy.

… A nyní — to nejdůležitější. Na pozadí pravděpodobné bitky dvou gigantů v krátkodobé perspektivě výrazně vyroste role a význam Ruska. Je očividné, že s obrovským raketovým a jaderným potenciálem, obrovskými prostory a nekončícími zdroji se Rusko může stát rozhodujícím hráčem, který podle toho, na kterou stanu se postaví, rozhodne o výsledku.

U mě osobně vzniká dojem, že stratégové z Washingtonu to výborně chápou. Nevěří přitom ale, že když zlepší vztahy s Moskvou, tak budou moci Rusko změnit ve svého spolehlivějšího partnera v případě frontálního střetu s Čínou. A jelikož se jedná o budoucí osud USA, vůči kterým směřuje velká výzva, — může se jakákoli chyba v kalkulaci ukázat jako fatální.

Právě proto ve Washingtonu vybrali strategii na zlomení Ruska. USA chtějí Rusko zlomit a dostat ho ze hry, připravit o suverenitu a subjektivitu na poli světové politiky, jak tomu bylo v devadesátých letech, aby ve chvíli finálního střetu Rusko nebylo samostatným hráčem, který bude schopný činit vlastní rozhodnutí na základě svých zájmů. Díky tomu se sledují minimální i maximální cíle USA: zaprvé — neutralizovat Rusko, které dnes kryje týl Číně, a vytvářet pro Čínu hrozbu z ruského směru. Zadruhé — ustanovit v Moskvě takovou vládu, která by spolu s Washingtonem vystupovala proti Číně v rozhodující chvíli. Během posledních let vidíme elementy realizace této strategie. Jedná se o sankce kvůli Ukrajině, pokusy o finančně ekonomické udušení, vtahování do nepřímé konfrontace a do nového závodu ve zbrojení, aby bylo možné vyvolat rozkol v elitních ruských kruzích, mezi národem a lídrem — s cílem oslabit vládu Putina a vytvořit v Rusku loutkový režim.