Jak píše autor článku Robert Farley, v případě ozbrojeného konfliktu mezi oběma supervelmocemi, ve kterém nedojde na použití jaderných zbraní, rozhodující bojiště bude v Evropě. Nicméně jak USA, tak i SSSR by se pokoušely zaměstnat síly nepřítele v Asii. Přitom válečné hry, podniknuté v 70. a 80. letech minulého století v Naval War College ukázaly, že strana, která zahájí masivní a bezohledný útok, bude ve výhodě.

„Klasický scénář byl následující. V případě války by se sovětské síly stáhly, zatímco by americké a spojenecké námořnictvo útočilo na jejich základny ve snaze odvést část ruských sil z Evropy," píše autor.

Nicméně dvě hry z let 1984 a 1988 měly naprosto jiný scénář.

V první hře Sovětský svaz znenadání podnikl masivní raketový a letecký útok proti Japonsku a americkým základnám v Tichém oceánu včetně Guamu a Pearl Harboru. Hned na začátku války Moskva poštvala Pchjongjang proti Jižní Koreji a odtáhla americké síly na poloostrov. USA zase vedly úspěšnou protiponorkovou kampaň v Japonském moři. Ta však nezabránila úspěšné sovětské invazi na Hokkaidó. Sovětský svaz v tomto scénáři vítězil.

V další hře v roce 1988 to byly USA, kdo podnikl náhlý útok. Vzdušné a raketové údery zdecimovaly sovětskou obranu na Dálném východě a sovětská vojenská a ekonomická centra se tak stala bezbranná vůči dalším útokům. Americkému námořnictvu se podařilo zdevastovat sovětskou flotilu, která se ukryla hluboce v Ochotském moři. Výhoda tak byla jednoznačně na straně USA.

Jak uvádí autor, tyto hry ukázaly, že byť význam Evropy byl mnohem větší, strategické prostředí v Asii bylo méně stabilní, což poskytovalo stranám více možností pro akci. Přitom hry z let 1984 a 1988 demonstrovaly, že jednoznačná výhoda byla na straně útočníka. To v případě vyostření politické situace mohlo svádět obě supervelmoci k preventivnímu útoku v Asii, který by rozpoutal 3. světovou válku.