Tady je zajímavá nejen Sýrie, ale ještě i logika postupně budovaného schématu mezinárodních vztahů, v níž je stále méně místa pro emoce odcházející epochy typu „a na základě jakého morálního práva?" nebo „a co jsou zač?" Oni — to znamená v tomto případě Číňané — právě takoví. Oni tak přemýšlejí a tak jednají. A dělají to správně.

To není pomoc, je to výhodné

Není náhoda, že informace o dvou miliardách, která probleskla už v minulém roce, se teď objevila znovu, v publikaci China Daily, zaměřené na zahraniční čtenáře. Současně se objevilo interview čínského velvyslance v Damašku pro zpravodajskou agenturu Xinhua. Klíčová věta: „Domnívám se, že už nastala doba soustředit veškeré úsilí na rozvoj a obnovení Sýrie."

Takže „nastal čas". To znamená, že před námi je deklarace plánů jedné ze světových velmocí zahájit ekonomický rozvoj země, kde válka ještě zdaleka neskončila.

Značně nečekaný zdroj — norské noviny — vyjmenovávají země, které už podepsaly s Damaškem dokumenty o plánech v Sýrii. Je to Rusko (obnova ropného a plynového odvětví), Írán (zásobování elektrickou energií), Indie (ocelářství). Ve všech třech případech jde o částky do jedné miliardy. A teď Čína se dvěma miliardami.

Podíváme se na propočty toho, kolik peněz bude Sýrie potřebovat celkově. Zatím se to točí kolem částky 200 miliard (mimochodem, uvádí je i čínská publikace, která nám připomíná tytéž dvě miliardy). Hodnocení je založeno především na výpočtech škody, než na plánech rozvoje. To znamená, že „vrátit vše, jak bylo", bude vyžadovat právě plus-minus dvě miliardy. Rusko tolik volných peněz nemá.

Při pohledu na to, že se v zemi probouzí investiční aktivita, to zaujme nejen arabské sousedy, kteří dříve pomáhali svržení Bašára Asada. Zkrátka — Sýrie je velmi přitažlivé místo pro investice. A vyhrají tam ti, kteří budují konkrétní plány dnes, když válka ještě neskončila.

Západu se nikdo na nic neptá

Hovoříme zdaleka ne pouze o tom, kdo bude pracovat se Sýrií a pro koho to bude výhodné. Před námi je tendence, přivádějící k nové logice světového rozvoje.

Jde o to, že rozhovor na téma „kdo investuje do Sýrie" už nějakou dobu probíhá. Je jasné, že ne s Američany, kteří se dosud nemohou rozhodnout — odejít ze Sýrie zcela nebo od ní utrhnout ještě kousek na severovýchodě, na hranicích s Irákem a Tureckem, a tam všemi způsoby poškozovat dva výše uvedené „spojence". Ale vždyť jsou tu i Evropané.

Podle dostupných údajů zástupci Moskvy se někdy v rozhovorech s kolegy z EU ptají, kdo zaplatí za zničenou Sýrii a kdo na tom vyhraje. Připomeňme ještě jednou: Rusko by tento investiční proces prostě fyzicky nemohlo monopolizovat.

Odpovědí je bouře emocí. Z jedné strany si mnoho evropských vlád zvyklo prohlašovat různé hlouposti typu „Asadova doba skončila, on musí odejít". Už neumějí říkat nic jiného. Účastnily se také pochybné vojenské aktivity takzvané americké koalice, která bojovala kdoví s kým a kdoví za co a získala nevím co.

Ale z druhé strany — čí je to problém — syrští a další uprchlíci? Oni zaplavili právě Evropu a vyvolali politické posuny v několika zemích, kde se úřady lehkomyslně pokusily vnutit obyvatelstvu myšlenku, že miliony uprchlíků — to je dobré. Investice do Sýrie tam minimálně pomohou vrátit lidi z Evropy. Je dobře, že peníze budou ruské, íránské nebo čínské — pro Evropany, kteří se zamotali do hodnot a deklarací, je to stejně jedno. Ale jakou roli budou tedy hrát v zemi a v oblasti? Vypadá to, že žádnou.

A Evropané prostě zmatkují a propadají hysterii, když slyší, že někdo jiný už hovoří o dvou nebo dvoustech miliard.
Tady vidíme obraz druhého světa, ne takového, jako byl dříve. Jeho západní část ochrnuje kvůli tomu, že globální byznys je pro ně velmi často spojen s bojem o globální politickou převahu — jedno od druhého se nedá oddělit. A ostatní svět, především Čína, jednají podle druhé logiky.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce