Tento devítiletý konflikt byl velkou epizodou studené války a jeho následky se dodnes projevují na systému světové bezpečnosti a na regionální stabilitě.

Nehledě na to, že americká válka v Afghánistánu trvá sedmnáctý rok, se právě sovětská vojenská kampaň stala díky západním „vojenským expertům" zdrojem četných omylů a nepřesností.

Za účelem vyvrácení nejrozšířenějších mýtů o tomto konfliktu požádal Sputnik o interview generálplukovníka Borise Vsevolodoviče Gromova, posledního velitele 40. armády, která tvořila jádro kontingentu sovětských vojsk v Afghánistánu.

Mýtus 1: Sovětsko-ská válka

„Největší omyl spočívá v samotném názvu konfliktu," řekl generál.

„Název sovětsko-afgánská válka předpokládá dvoustranný konflikt, že šlo o konfrontaci mezi SSSR a Afghánistánem, což je faktická chyba."

Velitel tvrdí, že tento mýtus byl rozšířen na Západě v době studené války, aby mudžahedíni, které podporovaly USA a jejich spojenci, vypadali legitimnější.

„Sovětská armáda byla přítomna v Afghánistánu legitimně, poněvadž v roce 1979 dostal SSSR příslušnou žádost od afghánské vlády," řekl generál a srovnal to s nasazením ruské armády v Sýrii v září 2015.

„Afghánský konflikt byl fakticky vnitřní konfrontací legitimní vlády v čele s Lidově demokratickou stranou Afghánistánu a mudžahedíny, oddíly islamistů a dalších vzbouřenců."

Mýtus 2: Sovětský svaz prohrál afgánskou válku

Snad nejpopulárnější mýtus o sovětské kampani v Afghánistánu spočívá v tom, že skončila porážkou SSSR a posílila autoritu Afghánistánu jako „hřbitovu říší".

„Je to velice nepřesné vylíčení událostí," zdůraznil generál.

„Za prvé chci zdůraznit, že jako velitel sovětské armády v Afghánistánu jsem nikdy nedostal rozkaz, abych nad někým v této zemi zvítězil.

40. armáda čítala na vrcholu kampaně 108 800 lidí, což zjevně svědčí o tom, že nikdo nevytýčil cíl klasického vojenského vítězství v Afghánistánu."

(Poznámka redaktora: za války ve Vietnamu tam USA měly pětinásobně větší kontingent než 40. armáda, a to na území přibližně pětkrát menším, než je Afghánistán.)

Gromov zdůraznil, že mise 40. armády v Afghánistánu spočívala v „zajištění příznivých podmínek pro existenci a činnost legitimní vlády Lidově demokratické strany".

„Ti, kdo se dívají na výsledek kampaně přes prizma „vítězství-porážka", nechápou složitou povahu vojenských operací proti partyzánům."

„Pevně věřím, že sovětští vojáci úspěšně splnili v Afghánistánu vytčený úkol," prohlásil velitel.

Gromov připomněl, že sovětští vojáci kontrolovali větší část afghánského území po celou dobu kampaně a že žádná pohraniční stráž nebyla dobyta mudžahedíny nehledě na stále rostoucí financování ze zahraničí.

Odtajněné dokumenty CIA také potvrzují, že by mudžahedíni nedokázali svrhnout legitimní vládu, kdyby Sovětský svaz pokračoval v poskytování finanční pomoci.

Mýtus 3: „Násilí, násilí, nic, kromě násilí"

Generál rozptýlil ještě jeden mýtus o sovětské kampani v Afghánistánu, který tvrdí, že sovětští vojáci a důstojníci projevovali „bezuzdnou krutost" vůči afghánskému obyvatelstvu.

Povídky o „nelítostných sovětských vojácích" vymysleli ti, kdo podporovali mudžahedíny, kdo je financovali ve snaze zvýšit jejich politickou legitimitu.

„Sovětský svaz ztělesnil ve skutečnosti početné civilní, hospodářské a politické projekty za účelem zlepšení životních podmínek místních obyvatel," sdělil Gromov.

„Jenom v roce 1982 vykonala například 40 armáda 127 civilních operací. Vojáci obnovovali domy, budovali silnice, rozdělovali potraviny a léky a také pořádali kulturní akce."

Mýtus 4: „Američani to dělají lépe"

Generál okomentoval pokračující americkou válku v Afghánistánu a rozptýlil mýtus o tom, že USA jsou úspěšnější. Připomněl jisté „podstatné rozdíly mezi sovětskou operací a operací prováděnou USA".

„Za prvé jsme přece jen dodrželi svůj slib a skutečně opustili Afghánistán, zatímco USA zůstali v této zemi také po oznámeném stažení v roce 2014," řekl Gromov.

Od skončení koncem roku 2014 operace Trvalá svoboda došlo k téměř dvojnásobnému zvýšení počtu amerických vojáků v Afghánistánu, v důsledku čehož dosáhl jejich celkový počet 14 tisíc.

Generál také spatřuje rozdíl mezi operativním přístupem Sovětské armády a vojáků USA, jež uvázli v Afghánistánu na téměř 17 let.

„Za našeho pobytu v Afghánistánu kontrolovala 40. armáda větší část území této země, čímž nutila mudžahedíny, aby působili z ilegality, poněvadž neměli reálnou moc v zemi," tvrdí Gromov.

Je to v rozporu s poslední vojenskou zprávou, ve které se praví, že Talibán dnes buď úplně kontroluje, nebo volně působí na téměř 70 % afghánského území.

„Na rozdíl od Američanů, kteří raději sedí na vlastních základnách, byli sovětští vojáci roztroušeni po celé zemi, jak ve velkých městech, tak v malých osadách a vesnicích," poznamenal velitel.

„Umožnilo to účinnější kontrolu území a navázání vztahů s obyvateli."

Generálplukovník Boris Vsevolodovič Gromov strávil v Afghánistánu víc než 5 let, dostal za to titul Hrdina Sovětského svazu. Později se stal gubernátorem Moskevské oblasti a postavil se do čela jedné z největších organizací válečných veteránů v RF, Bojové bratrství.