Hlavní výhoda zvířat spočívá v tom, že se dostanou do míst, kam ani lidé, ani bojoví roboti zatím nemohou, píše portál War History Online.

Přeprava

Nejdůležitějším přepravním zvířetem byl samozřejmě kůň. Koně jsou velmi mobilní a dokážou zdolat i ten nejtěžší terén. V suchých pouštních podmínkách se zase uplatňovali velbloudi. I sloni se používali na bojišti. Nestarší zmínka o nich pochází z roku 1 100 př. n. l. a naposledy je využili Japonci během 2. světové války.

Švédi a Sověti zase chtěli zařadit losy do své kavalérie, což pro tyto severské země dávalo smysl. Problém však spočíval v tom, že se losi velmi báli výbuchů a byli náchylní k nemocem.

Komunikace

Holubí pošta se používala odnepaměti. Během 2. světové války však navigační schopnosti holubů chtěli využít i dalším způsobem. Projekt holub, na kterém se pracovalo ve Spojených státech, měl naučit holuby navádět bomby na cíle. Holubi seděli uzavření v bombě před obrazovkou, na kterou se promítala krajina. Holub pak měl ďobnout do místa, kam měla bomba letět. Projekt však nebyl úspěšný a holubi v 50. letech ustoupili naváděcím bombám.

První zaznamenaný případ využití zvířat jako zbraně pochází z čínské říše Sung (12. až 13. století). Touto zbraní byla opice. Nebohý opičák byl omotán slámou, namočen do oleje a pak zapálen a poslán do vesnice. Zoufalé zvíře pak pobíhalo kolem a zapalovalo stany, dřevěné domy apod.

Ve 20. století na řadu zase přišli psi, kteří měli ničit tanky. Vedoucí pozice měl Sovětský svaz, který během 2. světové války nasadil přes 40 000 psů. K tomuto účelu je Moskva cvičila až do roku 1996. Teroristé na Blízkém východě je dnes zase využívají jako chlupaté běhající bomby.

Dnes se zvířata často využívají k odhalování podmořských min. K tomuto účelu slouží delfíni a lachtani.