Odstupující předseda německé sociálně-demokratické strany Martin Schulz dokázal něco zcela výjimečného. Během několika měsíců svého předsednictví stačil popřít své sliby, rozpoltit svou stranu a zničit svou politickou kariéru. A tenhle génius určoval osud evropského kontinentu.
Na začátku minulého roku jsem napsal esej o tom, kdo patří k elitě. Upozornil jsem v ní na to, že vysoká pozice, kterou politik zaujímá ještě neznamená, že patří svými výkony ke skutečné elitě.
Často vidíme, že důležité funkce obsazují ti, o jejichž názory většina občanů nemá zájem a dokonce je odmítá.To jsou členové domnělé elity, kteří mají pouze vysokou pozici. Ke skutečné elitě patří jen ti, které navíc uznávají občané. Jedná se přece o reprezentativní demokracii. No a Martin Schulz je učebnicovým příkladem člena domnělé elity a zároveň dokonalým ztělesněním současného západoevropského politika. Sebestředný, intelektuálně podprůměrný, neuvěřitelně arogantní a nespolehlivý.
Po prohraných parlamentních volbách řekl, že jeho strana půjde do opozice a že on nikdy nebude ministrem v kabinetu Angely Merkelové. Pár týdnů po té chtěl, skryt za dětinsky primitivní argumenty, oba tyto sliby porušit. A stalo se mu to, co se (bohužel) ostatním jemu podobným postavám nestává dost často. Prohrál všechno.
A takoví lidé jako Schulz vedou Evropskou unii. A takovým lidem přisluhují naši samozvaní exekutoři dobra. Ti se poznají podle toho, že opovrhují obyčejnými lidmi za to, že odmítají „více Schulzovské Evropy“. Mimochodem více té samé Evropy, pro kterou byl i pan Drahoš. A tak Schulzův neslavný konec dělá z Drahošovy prohry cosi jako zásah prozřetelnosti.
V Německu teď začal karneval. Předseda karnevalového výboru z Kolína nad Rýnem doporučil Schulzovi (a to ještě před včerejším trapným finále jeho kariéry) aby si oblékl masku šaška. To ale je nespravedlivé, vůči šaškům.Protože ti, na rozdíl od Schulze ze sebe dělají blázny záměrně.