Hnědnoucí aktivisté – dědicové totalitního myšlení

Ví Bůh a sepisovatelé dopisu-petice, kterou údajně podepsalo 100 katolíků, proč si pro svůj happening vybrali právě Popeleční středu. V praxi církve je to den, kdy začíná půst a na znamení vlastního pokání si necháváme označovat čelo křížem z popela, abych si uvědomili, že jsme jen prach a v prach se obrátíme. Tedy že na světě jsou věci důležité a nedůležité. Kdyby signatáři sdělili laskavě svá jména, možná bychom s překvapením zjistili, že ne zcela jsou to katolíci, že se mnohdy jedná o notorické petičníky a že je k dopisu nevede ani tak obava o osud církve, jako touha po zviditelnění. Namísto aby rozjímali nad svými hříchy, posílají udavačský dopis do Vatikánu.
Podotýkám, že svůj názor na kohokoliv může vyjádřit kdokoli jakýmkoli způsobem, který není nezákonný. V církvi navíc víme, že by to neměla být pomluva a nactiutrhání. Zjevně obsah těchto pojmů je autorům petice poněkud cizí. 
Pisatelé argumentují, že kardinál na jejich „correctio fraterna“, tedy bratrské napomínání buď nereagoval, nebo je označil za výbuch jednostranných vášní či výstřelky. Milí bratři a milé sestry – kdybyste namísto sepisování petic studovali Písmo, asi byste se s překvapením dočetli, jak takové bratrské napomínání vypadá v Bibli: mám-li za to, že bratr těžce hřeší, mám jej napomenout mezi čtyřma očima, jistě i vyslechnout jeho pohled na věc. Pokud hřeší dále, mám si vzít dva bratry jako svědky a objektivizující činitele a napomenout jej takto. Teprve napotřetí mám napomínat veřejně. Obávám se, že tím, že pisatelé obvykle přeskakují první dva kroky a rychle spěchají pořádat happeningy, zveřejňují výzvy apod., se rozhodně do pojmu „bratrské napomínání“ nevejdou. Spíše je to exhibice a útok na toho, kdo se odvážil mít jiné názory.
 

Autorům dopisu prozradím ještě jedno sladké tajemství: takhle se ve Vatikánu nejedná. Výsledek bude stejný, jako by dopis svěřili poštovnímu holubovi – možná dopis dorazí až do Vatikánu, ale bude trochu podělaný. Když se hledá nový biskup, nuncius v té které zemi oslovuje politiky, představitele církve, řádů, hnutí, významné osobnosti apod. a nabízí pak několik kandidátů. Rozhodně nepomíjí laiky, kteří jsou nějak významní, tedy např. získali papežské ocenění. Vřele bych tedy panu Bierhanzlovi doporučoval věnovat se vědecké práci na alma mater, aby dosáhl takových publikačních výsledků, jako např. prof. Royt, prof. Wilhelm, prof. Kuthan – pak se ho určitě jako význačné osobnosti pan nuncius optá, koho by pokládal za správného nového arcibiskupa. Jenže to by chtělo méně virválu a více práce na sobě samém. I tak to ale bude jen jeden z mnoha hlasů, které pak vyhodnocuje kongregace pro biskupy a předkládá s doporučením Svatému otci. 
Když byl kardinál Duka na státním obědě s čínským prezidentem, strhl se pokřik, že se kloní ke komunistům. Kardinál pozvání využil k tomu, že panu čínskému prezidentovi předal dopis v čínštině, kde předkládá důvody pro porozumění čínským katolíkům. Navíc v osobním rozhovoru požádal čínského prezidenta, aby si uvědomil, že on i D.Duka měli otce podobných osudů a že jej tedy právě proto prosí, aby otázce věnoval pozornost. Ukažte mi laskavě kteréhokoli světového politika či církevní osobnost, která něco takového vzhledem k čínskému prezidentovi udělala!
 

Jestli tedy někdo hnědne, jsou to mnohdy lidé sepisující petice v duchu „nejlepších“ tradic hnědé a rudé totality. Možná si ani neuvědomují, že skutečnými dědici svazu mládeže a podobných organizací jsou myšlenkově právě oni.

Dovoluji si tedy zareagovat na udavačský dopis, v němž jsem jmenovitě zmíněn jako zločinec ztotožňující islám s islamismem. Ve svém televizním vystoupení jsem vyjádřil především rozhořčení nad faktem, že francouzské ministerstvo několik hodin poté, co někdo podřízl kněze v liturgickém rouchu v kostele bylo kvůli politické korektnosti jen blábolit o tom, že došlo k útoku na muže. Po několika letech se ukazuje, že většinu z toho, co na konto prověřování uprchlíků, nebezpečí infiltrace teroristů apod. řekl D.Duka, označený za hnědnoucího kardinála, přiznávají už politici v celé Evropě. 
 

Ještě k několika lžím v textu dopisu: kardinál prý jezdí v honosném kočáře. Nu, to je tvrzení T. Halíka, který mluvil o zlatém kočáře. Je to bryčka z 19.století darovaná Kladrubskému hřebčínu, který ji propůjčuje s koňmi při různých církevních událostech, např. při Navalis. Kardinál se prý rád předvádí před objektivy fotoaparátů ve společnosti bohatých a mocných. Slova o předvádění se jsou těžkou urážkou, média pochopitelně zachycují okamžiky setkání se státníky a významnými lidmi, stačí se však podívat na tezaurus církevních fotografií z různých událostí, kde se kardinál „předvádí“ s těmi nejpotřebnějšími a nejubožejšími. Snad pisatelům vadí,že si s nimi neudělal selfíčko?
Další text nechám raději bez povšimnutí – „vědecká metoda“ některých lidí totiž spočívá v tom, že napíší dehonestující a lživý text, který pak na svou podporu citují v dalších článcích jako pravdu.
Jako pravou perlu však ještě musím uvést větu: že nástupce D.Duky „by se neměl bát opustit honosný arcibiskupský palác a odstěhovat se mezi normální pracující lidi“. Necítíte vážně závan starých časů? Já ano. Když jsme u toho, kolik pak toho v onom zbožňovaném pracovním procesu rukama odpracoval pan Bierhanzl? A kolik vězněný kardinál, léta pracující ve Škodovce, protože měl zákaz kněžského působení? 
Rád bych tedy stoupencům islámu ocitoval krásné arabské přísloví: „Psi štěkají, karavana táhne dál.“

Milan Badal