Ministr Pelikán otevřeným dopisem kárá „kolegu“ poslance Okamuru za jeho výroky o táboře v Letech. Celou diskusi o této věci dlouhodobě považuji za cílené odvádění pozornosti od skutečných problémů dneška. Když nezvládáte řešit současné problémy, rozvíříte vášnivou diskusi o minulosti. Lidé třeba zapomenou na to, že jste neschopný ministr a nechají se unést polemikou, jak vysoký byl plot okolo tábora v Letech a zda tam byly podmínky jen špatné nebo nesnesitelné.

Pokrytectví

Ministr Pelikán by si měl především zamést před vlastním prahem. Již druhé volební období odpovídá za české vězeňství, a to věru není v dobrém stavu. Objektivní čísla hovoří sama za sebe - máme jednu z nejvyšších recidiv a jeden z nejvyšších počtů vězněných osob na 100 tisíc obyvatel. Přeloženo do srozumitelného jazyku - zavíráme spoluobčany více než třeba Rakušané a Němci, přitom naše věznice fungují jako školy k páchání další trestné činnosti. Navíc za jednoho vězně zaplatíme měsíčně více než 30 tisíc. Porovnejte to s platy a důchody.

Dnešní Romové ministra nezajímají

Místo polemik, jak moc živořili cikáni v táboře v Letech, by měl ministr Pelikán především trávit čas usilovnou prací s cílem zlepšit podmínky v jeho vězeních, kde je odhadem více než 50% osob patřících k romskému etniku. Co pro ně udělal? Ono je samozřejmě lehčí z luxusu ministerské kanceláře poučovat o historii a rozohňovat se nad nelidskými podmínkami nějakého vězeňského lágru než „zvednout zadek“ a jít zásadně změnit nelidské podmínky ministrem řízených kriminálů.

O smítku a břevnu v oku

Co kdyby třeba začal tím, že umožní se zavřeným lidem denně sprchovat. Umožní jim nosit vlastní, a ne odpudivý a asi i předražený mundůr, který navíc může působit i řadu zdravotních potíží stran použitého materiálu. Nebo by měl zajistit, aby se po jeho „lágrech“ mohli svobodněji pohybovat a trochu i sportovat a nebyli odkázáni na zamřížované kotce horší než kotce pro psi. O nějakém užitečném využití času, třebaže aby se naučili nějakému řemeslu, nemá asi cenu ani psát.

Nezájem o změnu

Mimochodem ve věznicích nefunguje po většinu dne ani elektřina a při existenci malých okének tak nejde ani pořádně číst, o sledování nějakých populárně vzdělávacích pořadů a filmů ani nemluvě. To už vůbec nemluvím o věci v cizině běžné, tedy o možnosti se naučit s počítačem (internetem) a ten v rámci vzdělávání a prevence recidivy i používat.

Pouze represe jako kdysi v Letech

Prostě lágr v Letech nebyl určitě nic dobrého a už vůbec ne hezkého, ale Pelikánovy věznice jsou na tom dost podobně a dnešní zavření si s těmi v Letech asi nemají moc co závidět. Základní principy jsou totiž stejné - minimum osobního prostoru, špatná hygiena, nevalná strava, nedostatek možností něco užitečného dělat, zima, zanedbané, často i špinavé prostory. Je možné, že to ministr Pelikán ani neví, protože při jeho inspekcích věznic mu ukazovali těch pár míst, která stačili opravit. To z něj však odpovědnost za neutěšený stav nesejme. Nově postavená věznice situaci nevyřeší, jde jen o vyhozenou půl miliardu. Místo poučování kolegů by konečně měl začít ministr Pelikán něco dělat, aby ostudnou situaci alespoň trochu změnil.