V Lugansku jsem se sešel se zajímavým člověkem, Vladem (jméno je pozměněno). Vyprávěl mi svůj příběh. Pochází z ukrajinského Dněpropetrovska (na Ukrajině přejmenován na Dněpr). Když došlo v roce 2014 k protistátnímu převratu na Ukrajině a svévolně obsazený parlament přijal zákon o zákazu používat ruský jazyk jako úřední, povstala mnohá města na východní, ruskojazyčné Ukrajině. Někde byla povstání úspěšná (Slavjansk, Kramatorsk, Doněck, Lugansk, Mariupol, Charkov částečně aj.), byť byla v některých městech později potlačena tzv. Antiteroristickou operací (ATO) ukrajinské armády (Slavjansk, Kramatork, Mariupol, Charkov), jinde pokusy úspěšné nebyly (Oděsa, Dněpropetrovsk aj.).

Ukrajinská vláda se tvrdě vypořádala s povstalci ve městech, kde povstání nebylo úspěšné nebo bylo potlačeno později. Stovky mrtvých a nezvěstných, tisíce zraněných a zatčených, mnozí z nich jsou ve vězení mučeni (což nejnověji dokazují lidé, nedávno propuštění z ukrajinských věznic v rámci výměny zajatců mezi Ukrajinou a lidovými republikami).

Vlad byl zatčen v Dněpropetrovsku v roce 2014 a dva roky a 3 měsíce (!!!) byl bez obvinění a soudu držen ve vězení. Když konečně bylo proti němu vzneseno jakési obvinění, jeho právníci namítali, že je obvinění nesmyslné. Vlad byl nakonec z vězení propuštěn, ale trestní stíhání proti němu zastaveno nebylo. Ihned emigroval do Luganské lidové republiky (LLR) a usadil se v Lugansku. Soud se konal potom v jeho nepřítomnosti, dostal šest let vězení. Na Ukrajinu se tedy nyní vrátit nemůže. Vlad se bojí o svůj dům v Dněpropetrovsku, který krátce před uvězněním koupil.

Ve vězení v Dněpropetrovsku zůstává mnoho lidí, mezi nimi jsou i Vladovi přátelé. Vladova matka za nimi chodí a nosí jim jídlo. Vlad vyprávěl o podmínkách ve vězení. Jsou katastrofální. A to měl Vlad ještě štěstí, že nebyl ještě v horších podmínkách. Ve vězení fakticky neexistuje lékařská péče. Jeden vězeň měl nádor na noze, lékař nepřišel. Místo něj přišla jen sestra, která omdlela. Tak si vězeň musel sám malými nůžkami nádor odstřihnout.

Vlad mi potvrdil, že o katastrofální situaci v ukrajinských věznicích různé mezinárodní organizace, např. Červený kříž, OBSE, OSN (Rada pro lidská práva), Amnesty International, vědí, ale pro zlepšení stavu nedělají vůbec nic.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Lugansk, LLR