Radek Pokorný se zamýšlí nad snahou části médií zastřít existenci pražské kavárny a její skutečné cíle

Po prohrané prezidentské volbě se pražská kavárna stále nemůže vzpamatovat z utrpěné porážky. Publicista Štefan Švec se v příloze deníku Práva „Salon“ (1. 2. 2018) v článku „Co je dobré na Zemanově vítězství“ snaží vytvořit dojem, že prezidentská volba prokázala neexistenci pražské kavárny. „Zhroutil se mýtus o pražské kavárně. Kdyby Jiřího Drahoše volila celá Praha, jako jeden muž, má 12 procent. Jenže on jich dostal skoro 49. Vyhrál ve čtyřech krajích. Slova o izolované pražské kavárně může odteď vypouštět jen lhář nebo idiot,“ rozhořčuje se salonní publicista.

Tato úvaha je ale nesmyslná od samého začátku. Nikdo přece netvrdí, že všichni Pražáci patří ke skupině, která se dá označit za pražskou kavárnu. Ztotožnit všechny Drahošovi voliče s touto entitou jak Švec kritikům podsouvá je už úplný nonsens. Když domyslíme do konce švecovu teorii, kterou kritikům pražské kavárny předhazuje, znamenalo by to, že každý kdo volí například sociální demokracii je sociálním demokratem. To je ale nesmysl.

Je otázka zdali se Švec pouze tváří že jeho figura je pravdivá, nebo tomuto nesmyslu skutečně věří. Buď jak buď, sledujeme v těchto dnech urputnou snahu o zpochybnění samotné existence vlivné zájmové skupiny, kterou jsme si zvykli nazývat pražskou kavárnou.

Abychom pochopili o jakou skupinu jde, musíme se podívat blíže na její strukturu a hlavní představitele. Zřejmě nejblíže má toto společenství k sektě. Svojí nejasnou a neveřejnou strukturou, vytváří dojem, že vůbec neexistuje, avšak uvnitř této entity platí přísné nepsané zákony, jejichž dodržování mediální drábové od svých oveček striktně vyžadují. Hereze se netrpí a je přísně trestána, přes mírné napomenutí projevující se absencí na obrazovce až po vyobcování z komunity.

Podívejme se tedy čím ve skutečnosti tato nadnárodní sekta je. Na prvním místě je třeba zmínit, že se jedná o společenství globální, působící v celém euroamerickém prostoru mající své výsadky v Rusku, Africe i Asii. Rozhodující síla je ovšem soustředěna v Evropě a Americe. Tam se pro toto společenství po vítězství Donalda Trumpa vžilo označení Washingtonská bažina. V Evropě má tato zájmová skupina k dispozici parazitní strukturu EU.

Evropská unie byla od počátku projektem této sekty, díky kterému její čelní představitelé rozhodují o obrovských finančních prostředcích evropských daňových poplatníků. Bruselské ústředí „Kavárny“ vytvořilo kromě nedotknutelné nikým nevolené vrstvy s pohádkovými příjmy také armádu více než sto tisíc byrokratů, kteří tvoří páteř celé struktury. Sekta kterou můžeme nazvat pro větší přehlednost Kavárnou nesmí být vidět. Naoko má vše zakrýt závoj liberální demokracie.

Ve skutečnosti má Kavárna své pobočky po celé Evropě. Mezi nejvýznamnější patří londýnská (bojující všemi silami proti brexitu), pařížská a berlínská, ale zvláštní postavení má i ta naše pražská. Praha byla vždy opředena zvláštním kouzlem pro sekty všeho druhu, není tedy divu, i současní globální heretici našli právě v Praze takové zalíbení. Pro Kavárnu, která v sobě všechny tyto vlivy absorbuje, to platí dvojnásob.

Pro lepší pochopení si musíme nejprve objasnit co je základním krédem a jaká jsou dogmata kavárenské sekty. Hlavním cílem je zničit tradiční řád hodnot. Tato kulturní válka, probíhá dnes intenzivněji než kdykoli předtím. Prvním cílem je samotná existence národních států, které stojí v cestě vytvoření plnohodnotného bruselského impéria, dnes plně ovládaného touto skupinou. Druhým cílem je zničení tradičních hodnot a jejich nositelů, které drží národní státy i přes neustálé mediální a politické útoky stále při životě. Na místě prvním je to tradiční rodina a spolkový život. Třetím a rozhodujícím bodem je snaha o vyvrácení křesťanství a z něho vycházejícího morálního řádu, který je tmelem kterým národní státy i tradiční hodnoty drží stále pohromadě a vzdorují v tomto nerovném zápase.

K těmto třem cílům směřují také ideologické systémy a dogmata, které sekta vyznává. Na prvním místě je to internacionalismus, který dnes kvůli špatné pověsti z dob komunismu, přijal klamný název globalismus. Cílem není nic menšího než vyvrácení národních států a převedení moci na nadnárodní organizace. Součástí Kavárny je tedy především účast na jakýchkoliv nadnárodních organizacích. Základem propagace jejich ideologie je tedy nekritické adorování Evropské unie, která je prototypem světové vlády, kterou by globální Kavárna v budoucnu ráda nastolila.

Ruku v ruce jde potom útok na soustavu tradičních hodnot. Proto je součástí ideologie těchto skupin včetně té pražské, zbožštění lidských práv, kterými nahrazují původní občanská práva. Účelem je zvýhodňování jakýchkoliv menšin ať už etnických nebo sexuálních, které Kavárna používá tak jako např. genderismus, jako beranidla na rozbíjení tradičních hodnot. Metoda vypracovaná Frankfurtskou školou, je zde uváděna do praxe bez ohledu na politické změny v jednotlivých zemích. Je totiž přirozené, že se normální lidé proti těmto úchylkám, které jsou vydávány za pokrok, brání a jejich nositelé ztrácí politickou podporu ve volbách.

Ani za takovýchto okolností však sekta neztrácí své výsadní postavení, neboť rozhodující politické struktury přenesly z minulých vlád většinu pravomocí na centrum v Bruselu a díky financování tzv. neziskového sektoru (18 miliard Kč z našich daní, pro neziskovky ze státního rozpočtu) mají rozhodující moc ve státě. Hned po listopadu 1989 pronikla tato zájmová skupina do všech částí společnosti.

Václav Havel, který se stal hlavním „prorokem“ pražské kavárny a proto se česká větev této globální sekty správně označuje za havlisty, je skutečně lakmusovým papírkem. Součástí tohoto společenství nemůže být totiž nikdo, kdo neuznává tohoto nejvyššího kavárenského „proroka“. Jeho zpochybňování či jen lavírování, má za následek vyobcování ze společenství. Havlismus, který v sobě obsahuje všechna hlavní kavárenská dogmata, tvoří základ ideologické výbavy pražské kavárny.

Její vliv v politických stranách je nepopiratelný, Dá se říci, že většina hlavních politických stran je buď havlisty ovládána, nebo tam má tato sekta významný vliv. Sociální demokracie se bude 18. února rozhodovat na svém sjezdu především, zda bude strana dále ovládána výlučně kavárnou jako v posledních letech, či zda se pokusí členská základna, jejichž zájmy rozhodně tato skupina nezastupuje se z tohoto sevření po historickém debaklu v říjnových  volbách vymanit. Sobotkovské křídlo ovlivňované Dienstbierem, Marxovou , Uhlem, Šabatovou, Špidlou a dalšími významnými členy levicového křídla Kavárny bude muset vymyslet nějaký nový trik , aby si dosavadní moc a vliv udrželo. Koneckonců ve sněmovním klubu ČSSD má havlistické křídlo stále převahu.

Za podpory spřízněných publicistů  (Mitrofanov, Patočka a další) jistě nedají svoji pozici lacino. To pravé křídlo kavárny tvořené předsedou ODS Petrem Fialou s celým nově zvoleným vedením tvoří dnes záruku, že ovládnutí strany havlisty, ke kterému došlo po odchodu Václava Klause, bude i nadále pokračovat. Avantgarda na kterou kavárna nejvíce sází jsou však piráti. Uměle vypěstovaný klon internacionálních neomarxistických ze řetězu utržených liberálů připomínající svým stylem mládežníky z padesátých let, patří k oporám sekty v politickém spektru, neboť na rozdíl od starých matadorů je možné s tímto materiálem  ještě pár volebních období udržet vliv zejména mezi kybermládeží, která je snadno ovlivnitelná pomocí sociálních sítí.

Staré opory, které tvořily jádro havlistické scény jako TOP 09, STAN a vytunelovaní lidovci o zelených nemluvě, (parazitický organismus kavárny své hostitele někdy zcela zničí) budou muset být vyměněny, neboť se již zcela zdiskreditovaly. Boj bude tedy o ANO, které se i přes silnou kavárenskou divizi (Stropnický, Jourová, Vokřál, Krnáčová, Pelikán a další) po odchodu Teličky stále více sektě vzdaluje. Ještě horší situace je u komunistů, kde většinu vedení tvoří centristé a zástupce kavárny Jiří Dolejš, je ve straně stále více osamocen, neboť se mu nepodařilo vytvořit si širší platformu.

Okamurova SPD stojí mimo systém, neboť vznikla mimo kontrolu Kavárny, takže můžeme sledovat urputnou snahu o zdiskreditování SPD a jejího lídra jak jsme toho svědky tento týden v uměle nafouknuté kauze Lety. Kromě vlivu v politice má kavárenská sekta samozřejmě obrovský vliv v médiích a mezi tzv. celebritami, na které se tradičně tato skupina zaměřuje. To jsme mohli vidět při minulé i letošní prezidentské volbě, kdy proti Miloši Zemanovi stála sešikovaná téměř kompletní kulturní a mediální fronta podporující svého kandidáta.

Kromě těchto oblastí má tato zájmová skupina silný vliv také v akademickém prostředí, kde připravují její představitelé mladou generaci pro zářnou orwellovskou budoucnost. Zejména humanitní obory, které kavárna zcela ovládla, se staly v symbióze s neziskovým sektorem líhní nového euročlověka. Kdo by se chtěl ponořit do personálií, může si pročíst seznamy petentů desítek proevropských a multikulturních petic.

http://www.vyzvavedcu.cz/vsichnipodporovatele.php

Stejné tváře neexistující Pražské kavárny jsme mohli vidět i v okolí Jiřího Drahoše…..

Radek Pokorný