Během vystoupení na obědě s dvěma sty povstaleckými navrátilci to vysvětlil tím, že musel být diktátorem ve prospěch své země. V opačném případě by nedosáhl se svoji vlastí žádného úspěchu.

Zároveň se pochlubil, že při posledních volbách získal 16 milionů hlasů voličů a oznámil, že jeho styl je přijatelný pro většinu Filipínců. Jeho tvrdý přístup je velmi potřebný v boji proti drogám a korupci. Pokud by byl měkkým, co se týče kriminálníků a problémových lidí, rozhodně by došlo k chaosu v jeho zemi.

Zdůraznil, že jeho kancelář je konečným depozitářem moci ve vládě.

I když může být vnímán jako diktátor, nemohl být považován za fašistu nebo loutku v rukou Spojených států. Podle jeho slov Duterte přece nekomunikuje s nikým z americké armády.

Také slovně napadá zakladatele Filipínské komunistické strany Jose Maria Sisona kvůli jeho přání se stát prezidentem země. Ten je mimochodem v exilu v Nizozemsku.

Navíc se Duterte ironicky vyjadřuje k tomu, že komunističtí obři jako Čína a Rusko se stali hlavními středisky kapitalizmu.