Experiment měl za cíl vyšlechtit nový druh lidí, kteří by nepotřebovali spánek a mohli by pracovat ve dne v noci.

Experimentu se zúčastnilo pět vězňů. Zpočátku byli vězni rádi, že mají možnost ležet a číst v pohodlí. Jejich cela byla hermetická, byl do ní stále pouštěn stimulační plyn, který jim nedovoloval usnout.

Vědci je pozorovali pomocí kamer a oboustranných zrcadel. Každý vězeň měl mikrofon, aby se mohl spojit s pozorovateli.

První dny bylo všechno v pořádku. Pátý den vězni pocítili stres a rozčilení. Chaoticky chodili po cele a něco mumlali. Devátý den začali sebou házet a hysterčili. Čtrnáctý den začali bláznit. Jeden z nich se rozhodl zbavit se kamerového systému a zamazal fekáliemi všechna zrcadla.

Pak náhle nastalo ticho. Úroveň spotřeby kyslíku byla příliš vysoká, jakoby se tam věnovali sportu.

Pozorovatele to zaujalo, přestali do cely pouštět plyn a otevřeli dveře. Před očima se jim otevřela hrozná scéna. Pětidenní zásoba potravin byla netknuta. Tři zakrvácení vězni prosili, aby zavřeli dveře. Měli roztržená břicha, protože jedli sami sebe, tělo čtvrtého bylo roztrháno na části. Pozorovatelé se pokusili je svázat a odvézt do nemocnice, ale narazili na lítý odpor.

se bránili tak, až si lámali kosti a rvali svaly, přitom necítili žádnou bolest.

Tři vězni byli odvezeni do nemocnice. Jeden zemřel hned, jakmile zavřel oči. Ve znaleckém posudku bylo uvedeno, že jeho krev obsahovala třikrát více kyslíku, než je norma.

Druhý také zemřel ve spánku a třetí byl zastřelen.