Tento příběh začal v roce 1981 tím, že se v Leningradské vojensko-námořní akademii měl konat sraz nejvyššího velení za povinné účasti velitelů všech sovětských flotil. 30. ledna začaly operativní porady a vojenská cvičení, 7. února se chystali účastníci této akce domů. Tu jim přišlo vhod stařičké tryskové letadlo Tu-104. Letadla tohoto typu už dva roky nelétala na dopravních linkách, v armádě se však stále používala.

Ráno nastoupilo na palubu zmíněného Tu-104A padesát lidí, mezi nimiž bylo 16 admirálů a generálů a 12 kapitánů prvního stupně, hlavně z Tichomořské flotily. Posádka čítala 6 lidí. Za sněžení začalo letadlo nabírat rychlost a pouhých osm sekund po odpoutání od země se náhle vzepnulo, ztratilo rovnováhu a zřítilo se na zem z padesátimetrové výšky. Protože mělo plné nádrže paliva, byl požár nevyhnutný. Všichni lidé na jeho palubě zahynuli.

Sovětské námořnictvo ztratilo jedním rázem obrovské množství nejvyšších důstojníků. Dokonce v letech Velké vlastenecké války nezahynulo tolik admirálů a generálů najednou. Není divu, že úřady přijaly katastrofu za nepřátelskou diverzi a uvedly vojska do stavu zvýšené bojové pohotovosti. Všechno ale bylo mnohem prozaičtější.

V průběhu vyšetřování byl učiněn závěr o přetížení letadla a také o nerovnoměrném rozmístění cestujících, a zejména nákladu — neupevněné těžké kotouče papíru se při stoupání skutálely v kabině a naklonily letadlo.

Bylo však přijato rozhodnutí o definitivním vyřazení z provozu všech letadel Tu-104.