Současná politika Evropské unie může vzbuzovat nejrůznější asociace a zavádět myšlenky vnímavého pozorovatele pěkně daleko. Třeba až k jedné postarší učebnici Soudního lékařství, dnes již zesnulého profesora MUDr. Jaromíra Tesaře DrSc.
Pan profesor ji sepsal čtivě. Suchý, praktický sloh učebnice pro odborníky prokládá na mnoha místech drobnými perličkami a zajímavostmi oboru. Tak třeba v kapitole "Sebevraždy" uvádí (v jednom z vydání) případ nešťastníka, který se rozhodl skoncovat se životem způsobem opravdu důkladným a promyšleným. Vylezl na jakýsi stožár a uvázav si smyčku vypil láhev smrtícího utrejchu, načež se střelil dvěma pistolemi naráz do srdce a do hlavy...
Morbidní? Jistě. Ale se současnou EU to má společného mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Podívejme se jen na pár perliček z nejnovější Bruselské produkce:
Ano, to je ta smlouva, kterou pár dní před koncem svého neblahého mandátu stihl podepsat dosluhující premier Bohuslav Sobotka. V tichosti, téměř v utajení ve švédském Göteborgu. Jde o dokument, který má být podle předkladatelů "krokem ke sjednocení sociálních, zdravotních či školských systémů v celé EU". Ale ve skutečnosti jde, jako obvykle, o něco úplně jiného. V záplavě ušlechtilých frází se tu (jak jsme u eurolegislativy zvyklí) skrývá maličké čertovo kopýtko - "Pilíř" uzákoňuje všem migrantům stejnou finanční podporu. V kterékoli zemi EU. A stejný přístup k bezplatné zdravotní péči, ke vzdělání...
Pomiňme takovou maličkost, že zmiňovaní "migranti" ničím nepřispěli do systému, z něhož chtějí čerpat. A že to nemají pravděpodobně v úmyslu ani do budoucna. Odhlédněme od šílené, do očí bijící nespravedlnosti, spočívající v "evropské" výši dávek, o jakých se může českému důchodci jen zdát. Nejdůležitější (a nejzákeřnější) je něco jiného. Přijetí takovéhoto dokumentu by zcela odstranilo dosavadní nevýhody migrace do postkomunistických členských zemí EU.
Jistě jste o něm také slyšeli. Jeho navrhovatelé z EK se přidrželi tradiční bruselské metody - něco nedopadlo? Občané to odmítli? No tak to zkusíme znovu, ale přejmenované. Tak jako s Euroústavou, irským referendem a podobně. V tomto případě vrací evropské politbyro znovu do hry tak zvané migrační kvóty. Tentokrát ovšem natrvalo a bez jakýchkoli omezení. Podstatou návrhu je "solidární" přesun migrantů ze zemí „přemigrovaných“ do „nedomigrovaných“. Účel je samozřejmě jasný. Přinutit tu vzpurnou, homogenní a migraci vzdorující východní čeládku, aby si už konečně převzala svůj díl multikulturního obohacení. Aby i v Praze, Budapešti či Varšavě vznikly moderní migrantské čtvrti a novoučké no-go zóny a aby tamní pouliční zločinnost dosáhla žádoucí evropské úrovně, jako třeba v Malmö, Paříži či Bruselu.
Ze stejného soudku je i další návrh. Před pár dny, 16. 1. 2018, schválil Evropský parlament výzvu k Evropské komisi a členským státům s šíleným názvem "Women, gender equality and climate justice" Jeho body 21., 43. a 45. žádají, aby Komise a členské státy EU zajistily, že v chystaném Globálním kompaktu pro migraci budou klimatické změny uznány jako legální důvod k udělení azylu. O co jde?
O to, že na povinném míšení kultur se pracuje celosvětově. OSN má letos v úmyslu vydat takzvaný Globální zákon pro migraci, který má nahradit dosud platnou „Úmluvu o právním postavení uprchlíků“. Má to být slavnostně odhlasováno na podzimním OSN summitu v New Yorku 2018. A právě v tomto zákonu jsou zakotveny i tak obskurní důvody k povinnému udělení azylu, jako "klimatická změna" v zemi uprchlíka.
Jako ovšem každá rezoluce téhle čím dál podivnější organizace, bude Globální zákon pro migraci nezávazný a právně nevymahatelný pro země, které se k němu nepřihlásí. A například president Spojených států Donald Trump se už dopředu nechal slyšet, že podpis USA k něčemu takovému nepřipojí. On je vůbec známý kacíř a nepřítel progresivního lidstva...
Proto se naše milovaná Evropská komise rozhodla přistoupit k věci úplně jinak. Moudře a pokrokově. Není si jistá ochotou všech členských států, že se dobrovolně přihlásí k dodržování Globálního zákona pro migraci. A proto prohlásila, že ho přijme sama a to za všechny členské země EU naráz. A basta.
Takže: Odmítáte přijmout černouška, že nemá nárok, že v jeho vlasti žádná válka nezuří? Smůla. Je mu tam doma horko. Takže nárok má. Tady ho máte a pěkně se o něj starejte....
Dosti už ale o migraci, na stole jsou i další euro-jobovky.
Přesto, že je právě vytížená sestavováním koalice, našla si německá kancléřka Angela Merkelová v lednu trochu času, aby poklábosila s presidentem Macronem o jeho plánech na "novou Evropu". Dohodli se, že Francie podepíše letos s Německem smlouvu o vzájemné spolupráci, která se zaměří na oblast hospodářství, ale i na zahraniční politiku a otázky bezpečnosti.
Její součástí má být i plán na zavedení společných dluhopisů. Podle představ Francie by napříště neměly dluhopisy vydávat jednotlivé země eurozóny samostatně, ale celá eurozóna. Objevil se přitom i zajímavý výraz „rozprostření dluhu po celé EU“. Co si pod tím máme představit? To, že nesplatitelný řecký (a portugalský a italský...) dluh se hodí z části i na bedra nezasažených zemí. Třeba nás.
Aby to nevyvolalo povyk a revoltu zodpovědně hospodařících států, má být "evropský dluhopis" realizován obvyklou bruselskou metodou. Skrytě a obmyslně. Takzvanou sekuritizací již existujícího dluhu. Prostě se vezme dluhopis řecký, portugalský a italský a navrch položí jeden český. No a prodá se to jako celý balíček za cenu českého. Přesně tak, jak to dělali američtí bankéři před krizí 2008. Jeden z nich pak, ve vzpomínkách, tuto praxi charakterizoval výstižně - vyráběli jsme kuřecí salát z drůbežího trusu...
I nadále se bude, radostně a hlavně velkoryse, poroučet větru a dešti. Oxidu uhličitému pak zvláště. Moudrá Evropská komise se rozhodla v letošním roce věnovat na činnosti související s klimatem až 20 procent rozpočtu. Zohledníme-li celkové náklady pro ekonomiku členských zemí, vyšplhá se ekologický účet EU pravděpodobně až na zhruba 209 miliard eur. Tedy na více jak čtyřnásobek ročního rozpočtu naší země. A ty peníze budou samozřejmě chybět jinde.
Aby se zatnul tipec nerůznějším rozvracečům, sýčkům a pochybovačům o správném směřování země a EU, začaly se objevovat první, tvrdě cenzurní zákony. V sousedním Německu vstoupil 1. ledna v platnost zákon označovaný jako NetzDG. Nutí provozovatele sociálních sítí, které mají více než dva miliony uživatelů, aby tak zvaný "závadný obsah" mazali, a to do 24 hodin, jinak jim hrozí pokuta ve výši 50 milionů eur (1,3 miliardy korun).
Závadným obsahem je pak cokoli, co nevoní současným euroelitám. Třeba tak zvané fake-news. Což jsou v podstatě zprávy, které si mainstream přeje před svými občany utajit. Nebo "nenávistný projev". Tím je míněna jakákoli, i opodstatněná a "odzdrojovaná" kritika menšin, migrace, migrační politiky, nebo (nedej alláh) dokonce státem protěžovaného islámu. A Německo se vůbec netají přáním, aby jeho nový zákon byl co nejdříve aplikován také ve zbytku EU.
Spoléhat se přitom může na své oddané, páté kolony. U nás už první, těžko říct vlaštovka, pokusně zakejhala. První místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija v TV Barrandov řekla, že bychom o zavedení této věci měli uvažovat i u nás. Skutečně!
Když se na tyhle body podíváte, je situace jasná. Nemůže jít o nic jiného, než o promyšlenou, do detailů propracovanou a naplánovanou sebevraždu Evropy, naší kultury a naší civilizace. Pro jistotu i s mnoha pojistkami.
Kdyby selhala smyčka Dublinu IV, je tu ještě jed Evropského pilíře sociálních práv. Jistí to pistole Globálního zákona pro migraci, pro sichr zdvojená hromadným podpisem EU. No a že se pokazit může skoro všechno, tupluje to ještě pád do hloubky. Do hloubky dluhu a finančního rozvratu, vyrobeného za pomoci společného evropského dluhopisu a zbytečných ekologických výdajů.
A tak, jako si pevně rozhodnutý sebevrah hledá klidnější místo, aby jej nikdo nerušil, nebo dokonce nezachraňoval, tak se i naše slavná Únie snaží o zajištění klidu na dokončení neblahého díla. Pomocí cenzury. Aby nikdo na problémy neupozorňoval a tím nespustil nějaký předčasný pokus o záchranu.
Jak by řekl znalec, při obhlídce podobné causy - nešťastnou náhodu nebo pouhý demonstrační pokus lze v tomto případě zcela a jednoznačně vyloučit.
Je nám tohle zapotřebí?